Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
218 C 189/2025-101
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jaroslavou Tenglerovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 132 353,54 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 008 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 19 008 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 57 114,86 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 133,60 Kč, úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 74 128,86 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 066,27 Kč od 11. 6. 2025 do 1. 9. 2025, a co do zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 76 122,86 Kč od 2. 9. 2025 do 22. 9. 2025, a z částky 57 114,86 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 663,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 1 663,03 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
IV. Co do částky 54 567,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 750,92 Kč, úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 53 983,57 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 523,45 Kč od 11. 6. 2025 do 1. 9. 2025, a co do zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 56 230,68 Kč od 2. 9. 2025 do 22. 9. 2025, a z částky 54 567,65 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 008 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 19 008 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 57 114,86 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 12 133,60 Kč, úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 74 128,86 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 066,27 Kč od 11. 6. 2025 do 1. 9. 2025, a co do zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 76 122,86 Kč od 2. 9. 2025 do 22. 9. 2025, a z částky 57 114,86 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 663,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 1 663,03 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Co do částky 54 567,65 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 750,92 Kč, úroku ve výši 12 % ročně jdoucího z částky 53 983,57 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 523,45 Kč od 11. 6. 2025 do 1. 9. 2025, a co do zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 56 230,68 Kč od 2. 9. 2025 do 22. 9. 2025, a z částky 54 567,65 Kč od 23. 9. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že v případě nároku č. 1) žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota se sjednaným úvěrovým rámcem 75 000 Kč. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti využívá registrů, výpočtu disponibilního zůstatku i statistických modelů, které podle ní odpovídají zákonu a odborné praxi. V průběhu trvání smlouvy žalovaná čerpala celkem 128 528 Kč a uhradila 109 520,54 Kč. Protože žalovaná přestala úvěr řádně splácet, žalobkyně jej dne 27. 5. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Na výzvy žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně dluh ve výši 76 122,86 Kč, tvořený neuhrazenou jistinou ve výši 74 128,86 Kč, neuhrazenými poplatky ve výši 264 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč. Všechny položky jsou doloženy splátkovým kalendářem a vycházejí ze smlouvy a úvěrových podmínek. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. V případě nároku č. hodnota) žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 15. 2. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota se sjednaným úvěrovým rámcem 55 000 Kč. Žalobkyně i v tomto případě uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti využívá registrů, výpočtu disponibilního zůstatku i statistických modelů, které podle ní odpovídají zákonu a odborné praxi. V průběhu trvání smlouvy žalovaná čerpala celkem 139 828 Kč a uhradila 138 164,97 Kč. Protože žalovaná přestala úvěr řádně splácet, žalobkyně jej dne 27. 5. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Na výzvy žalovaná nereagovala. Ke dni podání žaloby evidovala žalobkyně dluh ve výši 56 230,68 Kč, tvořený neuhrazenou jistinou ve výši 53 983,57 Kč, neuhrazenými poplatky ve výši 147 Kč, náklady na vymáhání ve výši 730 Kč a smluvními pokutami ve výši 1 000 Kč. Všechny položky jsou doloženy splátkovým kalendářem a vycházejí ze smlouvy a úvěrových podmínek. Dále žalobkyně požaduje i zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení.
2. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 17. 9. 2025, proti němuž podala žalovaná včas odpor. Ve vyjádření k věci žalovaná zejména namítla, že žalobkyně při uzavírání úvěrových smluv zásadním způsobem porušila povinnost odborné péče při posuzování úvěruschopnosti, jak ji vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Podle jejího názoru věřitel neprověřil její skutečné příjmy, výdaje ani celkovou životní situaci a spokojil se pouze s formálním převzetím údajů, které navíc nebyly úplné nebo přesné. Žalovaná uvedla, že v době uzavření smluv pobírala nižší příjmy, část uváděných dávek již nedostávala a skutečné životní náklady byly výrazně vyšší, než jak je žalobkyně uvádí ve svém posouzení. Věřitel podle ní nevyužil ani dostupné veřejné zdroje, jako jsou údaje o životním a existenčním minimu či průměrné výdaje domácností, a ignoroval kritéria, která jsou podle české i evropské judikatury při hodnocení schopnosti spotřebitele splácet nezbytná. Z nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaná dovozuje, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jí byl poskytnut úvěr, aniž by věřitel splnil povinnosti vyplývající ze zákona a z ustálené rozhodovací praxe. V takovém případě má žalobkyně nárok pouze na vrácení skutečně poskytnuté jistiny, nikoli však na úroky, poplatky či smluvní sankce. Žalovaná zdůraznila, že většinu jistiny již splatila, a zbývající částku je ochotna doplatit, avšak pouze v mezích svých reálných možností. Další námitka žalované směřovala k samotnému způsobu uzavření smluv. Tvrdila, že smlouvy byly uzavřeny elektronicky, avšak bez použití kvalifikovaného či zaručeného elektronického podpisu a bez jiného spolehlivého způsobu ověření totožnosti, který vyžaduje nařízení eIDAS i občanský zákoník. Podle jejího názoru nelze předložené elektronické dokumenty považovat za řádně podepsané a věřitel neprokázal, že je skutečně uzavřela ona sama. Odmítá tedy platnost elektronických projevů vůle, jež žalobkyně předkládá jako důkaz. Žalovaná dále popsala svou finanční a rodinnou situaci v době uzavírání smluv. Uvedla, že její příjmy byly nízké, část z nich pocházela z dávek, které v době posuzování už nepobírala, a její výdaje na bydlení a další životní potřeby byly značné. Z toho důvodu nebyla schopna splácet závazky v plném rozsahu a věřitel měl při odpovědném posuzování schopnosti splácet tato rizika identifikovat. Závěrem žalovaná navrhla, aby soud, pokud dospěje k závěru, že nějaký dluh zůstává, zohlednil její finanční situaci a stanovil splátkový kalendáře, například ve výši 1 000 Kč měsíčně. Navrhla rovněž, aby soud nepřiznal žalobkyni náklady řízení, neboť podle ní k soudnímu sporu došlo v důsledku vadného postupu žalobkyně. Sama se pak domáhala náhrady svých nákladů řízení jako nezastoupený účastník.
3. Žalobkyně se ve svém vyjádření ze dne 9. 12. 2025 podrobně zabývala námitkami žalované ohledně posouzení úvěruschopnosti a platnosti uzavřených smluv. K otázce zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že před uzavřením obou úvěrových smluv provedla řádné a vícestupňové posouzení finanční situace žalované prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky (MLS), a to samostatně pro žalovanou i pro celou její domácnost. Do výpočtů zahrnula životní minima osob v domácnosti, normativní náklady na bydlení podle údajů ČSÚ a MPSV, deklarované výdaje žadatele, jakož i veškeré závazky evidované v registrech. U obou smluv jí vyšel dostatečný disponibilní zůstatek, který podle ní prokazuje, že žalovaná měla v době sjednávání úvěrů reálnou schopnost splácet. Žalobkyně současně zdůraznila, že žalovaná měla v době sjednání smluv pozitivní platební historii a v registrech SOLUS, NRKI, CEE ani ISIR nebyly zjištěny žádné zásadní negativní skutečnosti. K tomu uvedla, že podle registru NRKI žalovaná nebyla v prodlení se splátkami jiných úvěrů a její chování odpovídalo bezproblémovému dlužníku. Podle žalobkyně je rovněž významné, že žalovaná své závazky vůči ní následně řadu let pravidelně splácela – u první smlouvy po dobu čtyř let, u druhé po dobu více než tří a půl roku – což podle ní samo o sobě dokládá, že žalovaná byla úvěruschopná, a že případná pozdější platební neschopnost nemůže zpětně znamenat, že úvěr poskytnut být neměl. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, která vyžaduje nejen pochybení v procesu posouzení úvěruschopnosti, ale i prokázání, že spotřebitel v době sjednávání objektivně splácet schopen nebyl. Pokud jde o kritéria a metody posouzení úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že její postup odpovídá jak české, tak evropské právní úpravě, zejména směrnici 2008/48/ES a rozsudku Soudního dvora EU ve věci C449/13. V této souvislosti zdůraznila princip přiměřenosti, který neukládá poskytovateli povinnost žádat vždy dokumentární ověření příjmů a výdajů, ale umožňuje mu posoudit, které informace jsou v daném případě dostatečné. Podle žalobkyně je zcela přípustné využívat statistické modely a scoringové metody, které dokáží na základě velkého množství dat přesně předvídat schopnost klienta splácet závazky. Odkázala rovněž na odbornou literaturu i pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví, podle nichž není jediný privilegovaný způsob ověřování údajů spotřebitele. Z pouhé skutečnosti, že si žalobkyně nevyžádala například výplatní pásky, podle ní nelze dovozovat porušení povinnosti odborné péče. K námitce žalované ohledně neplatného elektronického uzavření smluv žalobkyně uvedla, že pouze jedna ze smluv byla uzavřena na dálku prostřednictvím webového rozhraní, zatímco druhá byla podepsána žalovanou osobně u prodejce. U elektronicky uzavřené smlouvy vysvětlila, že postup obsahoval vícenásobné ověření identity – registraci, zadání osobních údajů, vytvoření uživatelského účtu, předložení dokladu totožnosti a finální potvrzení smlouvy jednorázovým SMS kódem zaslaným na ověřené telefonní číslo žalované. Tento způsob považuje za plnohodnotný elektronický podpis typu JEP dle zákona o službách vytvářejících důvěru (ZET) a nařízení eIDAS. Odkázala rovněž na judikaturu, podle níž SMS autorizace představuje platný elektronický podpis. Žalobkyně doplnila, že transakční historie, záznamy o čerpání a splácení i znalecký posudek o věrohodnosti elektronické evidence dokládají, že smlouvu skutečně uzavřela žalovaná. K napadení autenticity smluv žalobkyně dodává, že elektronické dokumenty jsou opatřeny časovými razítky od kvalifikovaného poskytovatele a jejich obsah není možné dodatečně měnit, což má být další zárukou jejich pravosti a správnosti. V závěru žalobkyně shrnula, že oba úvěry byly sjednány platně, úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně a v souladu s právními předpisy i odbornými standardy, a žalovaná byla objektivně schopna úvěry splácet. Proto žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala.
4. Soud ve věci nařídil jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná setrvala na svých námitkách s tím, že v mezidobí žádnou částku neuhradila.
5. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. hodnota ze dne 15. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v elektronické podobě smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec v souvislosti s nákupem zboží na splátky až do výše 55 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru si žalobkyně ověřila totožnost žalované. Dokladem o dohledání informací o činnosti klienta žalobkyně doložila, že žalovaná smlouvu uzavřela elektronicky na webovém rozhraní žalobkyně, na základě jedinečného SMS kódu zaslaného na telefonní číslo žalované. Ve smlouvě bylo k informacím o příjmu žalované uvedeno, že zdroj příjmu je mateřská dovolená, čistý měsíční příjem 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, spolu s úrokem ve výši 2,19 % měsíčně. Výše splátky za zakoupené zboží činila 1 286 Kč a bylo sjednáno, že bude započtena do celkové minimální splátky. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná za dobu trvání smlouvy vyčerpala na jistině celkovou částku 139 828 Kč, uhradila celkem 138 164,97 Kč. V rámci ověření bonity žalované bylo v potvrzení žalobkyně uvedeno, že žalovaná je svobodná, má dvě děti, je na mateřské dovolené s příjmem 19 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 22 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činily 8 000 Kč. Jiné výdaje žalované (zejména bydlení, osobní spotřeba, splátky jiných úvěrů) nejsou obsahem potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Dále byla provedena kontrola záznamů v registrech ISIR, NRKI, CEE, MVCR, JAP PUJCKA, přičemž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, žalovaná nebyla v exekuci. K ověřování úvěruschopnosti žalované nebyly kromě kopie průkazu totožnosti žalované, výstupu ze systému žalobkyně a úvěrové zprávy předloženy žádné doklady o konkrétních příjmech či výdajích žalované.
6. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 26. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřely v písemné podobě smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec v souvislosti s nákupem zboží na splátky až do výše 75 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru si žalobkyně ověřila totožnost žalované. Ve smlouvě bylo k informacím o žalované uvedeno, že žalovaná je zaměstnanec, má dvě děti, její čistý měsíční příjem činil 16 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 22 000 Kč. Žalovaná se zavázala revolvingový úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky, spolu s úrokem ve výši 2,19 % měsíčně. Výše splátky za zakoupené zboží činila 944 Kč měsíčně a bylo sjednáno, že bude započtena do celkové minimální splátky. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná za dobu trvání smlouvy vyčerpala na jistině celkovou částku 128 528 Kč, uhradila celkem 109 520,54 Kč. V rámci ověření bonity žalované bylo v potvrzení žalobkyně uvedeno, že žalovaná je svobodná, má dvě děti, je zaměstnanec s příjmem 16 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 22 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činily 9 500 Kč. Jiné výdaje žalované (zejména bydlení, osobní spotřeba, splátky jiných úvěrů) nejsou obsahem potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Dále byla provedena kontrola záznamů v registrech ISIR, NRKI, MVCR, JAP PUJCKA, přičemž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, žalovaná nebyla v exekuci. K ověřování úvěruschopnosti žalované nebyly kromě kopie průkazu totožnosti žalované, výstupu ze systému žalobkyně a úvěrové zprávy předloženy žádné doklady o konkrétních příjmech či výdajích žalované.
7. Podle výzev ke splacení celého úvěru ze dne 27. 5. 2025 byly oba úvěry zesplatněny a žalovaná byla vyzvána, aby v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota uhradila celkovou částku 62 398,57 Kč, nejpozději do 14 dnů od data sepsání výzvy, a v souvislosti se smlouvou o úvěru č. hodnota aby uhradila celkovou částku 83 311,10 Kč, nejpozději do 14 dnů od data sepsání výzvy. O zaplacení celkové dlužné částky 147 272,57 Kč byla žalovaná následně upomínána předžalobní výzvou ze dne 12. 6. 2025, která byla podle potvrzení České pošty s. p. odeslána žalované dne 13. 6. 2025.
8. Námitky žalované týkající se způsobu uzavření úvěrových smluv soud hodnotí jako nedůvodné, neboť pouze smlouva ze dne 15. 2. 2021 byla uzavřena elektronickou formou, totožnost žalované byla ověřena občanským průkazem a žalobkyně řádně doložila proces podepisování smlouvy prostřednictvím SMS kódu. Smlouva ze dne 26. 2. 2021 byla uzavřena v listinné podobě, po ověření totožnosti žalované. Dále se soud zabýval otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouvy o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřené mezi účastníky.
9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky jsou neplatná, neboť byly uzavřeny i přesto, že v době jejich uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si v obou případech ověřila totožnost žalovaného. Žalovaná oba úvěry čerpala v souvislosti s nákupem spotřebního zboží, celková výše měsíční splátky (za oba úvěry) činila minimálně 2 230 Kč, v průběhu trvání úvěrových vztahů v návaznosti na čerpání revolvingových úvěrů přesahovala i částku 8 000 Kč měsíčně. K potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta však kromě úvěrové zprávy z NRKI nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalované a nelze tedy ověřit, zda poměry žalované byly skutečně takové, jak vyplývá z potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta. Žalobkyně při hodnocení poměrů žalované skutečné výdaje žalované nezjišťovala, žalované byly v krátkém časovém rozmezí poskytnuty dva úvěry na nákup spotřebního zboží a dva revolvingové úvěry, avšak nebylo nijak zohledněno, že žalovaná v případě obou smluv uváděla poměrně nízký příjem (19 000 Kč dne 15. 2. 2021, 16 000 Kč dne 26. 2. 2021), současně měla vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem a její skutečné příjmy ani výdaje nebyly nijak ověřovány. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet oba úvěry, přezkoumání jejích poměrů bylo pouze formální. Vzhledem k výše uvedenému proto soud obě smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. V případě smlouvy č. č. hodnota žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši 128 528 Kč, uhradila celkem 109 520,54 Kč. Ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 19 008 Kč, která byla žalobkyni přiznána. V případě smlouvy č. hodnota žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši 139 828 Kč, uhradila celkem 138 164,97 Kč. Ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 1 663,03 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z těchto částek byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po doručení žaloby žalované (výroky I. a III). Ve zbývajících částech byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta Výroky II. a IV.).
12. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť soud neshledal podmínky pro stanovení plnění ve splátkách. Soud přihlédl zejména k celkové výši výsledné dlužné částky i ke skutečnosti, že dluh již trvá poměrně dlouhou dobu a žalovaná od doby zesplatnění neposkytla žalobkyni žádnou splátku, a to ani v minimální výši.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci částečný úspěch.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).