Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 356/2025-21
Okresní soud v Rokycanech rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Votavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 57 102,95 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše ve splátkách po částka měsíčně splatných vždy do každého dvacátého pátého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky částka od datum do datum a z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše ve splátkách po , částka, měsíčně splatných vždy do každého dvacátého pátého dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné z nich.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá vůči žalovanému zaplacení částky , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 % ročně a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 0,85 % denně z nesplacené části jistiny a spolu s poplatky za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatky za službu AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno ve výši částka a poplatkem za službu „Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno“ ve výši částka. Kromě toho byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný zaplatil žalobkyni na svůj dluh celkem částku ve výši částka.
2. Žalovaný uvedl, že nerozporuje skutečnost, že mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši částka (poskytnutý ve dvou platbách dle tvrzení žalobkyně), přičemž učinil nesporným i tvrzení žalobkyně o tom, že jí žalovaný na úhradu svého závazku již uhradil částku ve výši částka. Namítl, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši sjednané denní úrokové sazby (0,866 %) a výši roční procentní sazby nákladů předmětného úvěru (1 183,10 %). Navrhl, aby soud posoudil vztah účastníků řízení v režimu bezdůvodného obohacení a umožnil mu splatit dluh vůči žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši částka.
3. Z listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků byl zjištěn následující skutkový stav: z doložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že skutková tvrzení jsou shodná s tvrzením žalobkyně. RPSN u sjednaného úvěru činí 1 154,37 % a úroková sazba předmětného úvěru činí 0,85 % denně. Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky. Právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby prostřednictvím výzvy ze dne datum, které bylo podáno na poštu dne datum
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Soud došel k právnímu názoru, že výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to s ohledem na sjednané úroky z úvěru a výši roční procentní sazby nákladů předmětného úvěru. Ujednání o výši smluvních úroků 0,85 % denně (což činí 310,25 % ročně) a roční procentní sazbě nákladů úvěru ve výši 1 154,37 % má soud za odporující dobrým mravům, a tedy absolutně neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku účinného od datum. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané navýšení (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů) uvedeného úvěru, které je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Jestliže se v daném období úroková sazba úvěrů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00-10,00 % ročně (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovním úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu ve výši okolo 30 % ročně. Žalobkyní požadovaná úroková sazba a sazba nákladů poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná). Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku a roční procentní sazby nákladů byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru.
7. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.
8. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úrocích a nákladech úvěru nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy navíc se jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňovala výši sjednaného úroku jakýmkoli způsobem měnit oproti již předvyplněnému formuláři. Závěr o neplatnosti celé smlouvy ještě podtrhuje sjednaná smluvní pokuta, která ještě zhoršuje postavení dlužníka. Vzhledem k výše uvedenému, kdy nemravná je převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde soud přihlédl k výši poskytované jistiny, zjišťovaným skutečnostem ohledně finanční situace žalovaného včetně lustrace ve vícero rejstřících, užití ekonomického modelu, jakož i k prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr splácet, což korespondovalo s tím, že žalovaný, byť nepravidelně, dokázal svůj dluh vůči žalobkyni hradit. Ostatně sám žalovaný uvedl, že se v průběhu splácení dluhu přechodně dostal do špatné finanční situace, která zapříčinila to, že nezvládl plnit veškeré své závazky. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že není namístě posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. obč. zák. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku částka, přičemž však žalobkyni na svůj dluh již uhradil částku v celkové výši částka, což bylo mezi účastníky řízení nesporné. Proto soud uložil žalovanému, aby získané bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi výše uvedenými částkami, tj. bezdůvodné obohacení ve výši částka, žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k úhradě dluhu ze dne datum, v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne datum, přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne datum. Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do tří dnů, tj. do datum nevrátil, dostal se následujícího dne, tedy datum, do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil, přičemž přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Soud takto uložil žalovanému povinnost splácet žalobkyni dlužnou částku spolu s příslušenstvím pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že řádným neuhrazením, byť jediné splátky, se stává splatnou celá dlužná částka, která může být následně exekučně vymáhána. Soud proto apeluje na žalovaného, aby tímto rozsudkem určené splátky dluhu žalobkyni řádně a včas hradil.
11. Ve zbylé části nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout, neboť byla nedůvodná (výrok II. tohoto rozsudku).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal, neboť každý z účastníků měl ve věci úspěch toliko částečný, a to přibližně poloviční.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Rokycanech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.