Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 162/2025-57

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Evou Otáhalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované, Anonymizováno

o zaplacení 109 669,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 39 469,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 975 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 68,36 % ročně z částky 79 294,38 Kč od 28. 5. 2025 do 20. 6. 2025 ve výši 3 469,44 Kč, a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 79 294,38 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2025 dosáhne částky 282 240 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 588,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 28. 5. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 39 469,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 975 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 68,36 % ročně z částky 79 294,38 Kč od 28. 5. 2025 do 20. 6. 2025 ve výši 3 469,44 Kč, a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 79 294,38 Kč od 21. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 5. 2025 dosáhne částky 282 240 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 588,52 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou dne 11. 11. 2025 se žalobkyně vůči žalované domáhá zaplacení částky 109 669,26 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne 2. 12. 2024. Žalobkyně dle této smlouvy žalované poskytla úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši nominální úrokové sazby 68,36 % ročně splatit ve 48 splátkách po 4 900 Kč měsíčně, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2024 dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaná se dle žalobkyně dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce více jak 30 dnů, žalobkyni tak vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty dle bodu 6. 1. smlouvy o úvěru v celkové výši 998 Kč, neboť takovéto prodlení se týkalo dvou splátek, a smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce více jak 30 dnů. Dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6. 2. smlouvy o úvěru v celkové výši 400 Kč, neboť žalovaná se ocitla v prodlení o délce více jak 15 dnů se 2 splátkami a náhrada ve výši 200 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce více jak 15 dnů. Ke dni 26. 5. 2025 došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná byla dle žalobkyně v prodlení o délce 65 dnů s úhradou splátky či její části. Podle bodu 6. 3. úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši celkem 92 777,94 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění. Ke dni podání žaloby uhradila žalovaná na svůj dluh pouze 9 800 Kč. Dále žalobkyně požaduje také smluvní pokutu v celkové částce 15 494,26 Kč, a to dle bodu 6. 5. smlouvy, která byla stanovena ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 28. 5. 2025 do 10. 11. 2025. Žalobkyně dále požadovala i úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající původní jistině úvěru ve výši 3 469,44 Kč ode dne 28. 5. 2025, a to v nominální roční úrokové sazbě 68,36 % ročně a od 21. 6. 2025 do zaplacení v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru, ve výši 12 % ročně. Žalovaná ničeho dalšího ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně neuhradila.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení , (dále jen „“), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky ( ). Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, a proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu.

3. Smlouvou o úvěru ze dne 2. 12. 2024 (dále jen „smlouva“) včetně dodatku č. hodnota, oznámením věřitele o schválení úvěru včetně dodejky, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, prohlášením a kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne 3. 12. 2024 žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla dne 2. 12. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 68,36 % ročně zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 900 Kč měsíčně, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od ledna 2025. Výše roční procentní sazby nákladů (dále jen RPSN) činí dle obsahu smlouvy 94,40 %. V čl. 2.2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaný) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne 3. 12. 2024 byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 80 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradila žalovaná pouze 9 800 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzev k zaplacení ze dne 22. 4. 2025 a 23. 5. 2025 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, tj. splátky č. hodnota, 4 a 5, které měla řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty a nákladů vzniklých z prodlení žalovaného. Na základě těchto výzev žalovaná ničeho nezaplatila, proto dne 26. 5. 2025 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 20. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu a upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému Anonymizováno informací o klientovi a detailu plateb zasílaných měsíčně žalované na účet vedený u právnická osoba. vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu České národní banky – Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že za prosinec 2024 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,63 % ročně.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry. Mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých splátkách po 4 900 Kč. V případě řádného splácení po dohodnutou dobu 4 let měla žalovaná zaplatit žalobkyni při dohodnuté RPSN 94,40 % celkem částku 235 200 Kč. Žalovaná však smluvní podmínky nedodržela a od splátky č. 3 se dostala se splácením do prodlení, v důsledku čehož po něm žalobkyně požadovala zaplacení sankcí podle čl. 6.1 smlouvy (smluvní pokuta) a čl. 6.2 smlouvy (náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované) a dále došlo k zesplatnění úvěru, vzniku nové jistiny úvěru zahrnující kromě nezaplacené původní jistiny také přirostlé úroky z úvěru. Od zesplatnění úvěru se dále odvíjel požadavek žalobkyně na zaplacení další smluvní pokuty, v tomto případě sjednané dle čl. 6.5 smlouvy s tím, že žalovaná byla i nadále povinna hradit běžící úrok z úvěru. Žalovaná žalobkyni zaplatila pouze 9 800 Kč. Podanou žalobou je vůči ní uplatněn nárok žalobkyně na zaplacení částky 109,669,26 Kč zahrnující dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 92 777,94 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů dle 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku v sazbě 68,36 % ročně a dále běžícího úroku z úvěru, který žalobkyně požaduje za období od 21. 6. 2025 do zaplacení pouze ve výši 12 % ročně oproti sjednané sazbě výši 68,36 % ročně a smluvní pokuty podle čl. 6.5 smlouvy, kterou žalobkyně požaduje zaplatit pouze do dne sepisu žaloby, přestože podle smlouvy má na její placení nárok až do úplného zaplacení nové jistiny úvěru.

5. Právně byla věc hodnocena dle ust. , (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

6. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, když k případné absolutní neplatnosti smlouvy se přihlíží ex offo, účastník nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. ). V dané věci byl dle předložené smlouvy o úvěru sjednán úrok z úvěru ve výši nominální úrokové sazby z úvěru 68,36 % ročně, s uváděnou RPSN úvěru ve výši 94,40 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „NS ČR“), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen „obč. zák.“), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen „ÚS“) již v nálezu sp. zn. dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle Tato judikatura se dále rozvíjela a např. nález ÚS ve věci sp. zn. dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , , nebo uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“

7. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru byla mezi účastníky sjednána nominální úroková sazba z úvěru ve výši 68,36 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) pro období prosince 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,63 % ročně. Dohodnutá výše úroků tedy značně převyšuje (více jak osmkrát) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravnou výši úroků. Uvedený závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů i ve výši 86,21 % ročně - č. j. –93 nebo ve výši 52,21 % (č. j. – 69). Neobstojí ani případná argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ustanovení § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

8. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši úroků z úvěru jsou ve smlouvě o úvěru tučně vytištěna jako základní parametry úvěru, přičemž vedle nemravné výše úroků z úvěru smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením spotřebitele. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (pokuty a poplatků) by žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčila, tedy neplatná je celá smlouva o úvěru. Její ustanovení zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

9. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ustanovení o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ustanovení , neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně poskytla žalované částku 80 000 Kč. Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku 9 800 Kč, a proto je důvodný nárok žalobkyně do 70 200 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaná musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni vydat, neboť ta má právo na vrácení toho, co bylo plněno ( o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ustanovení

10. Ve zbývající části není žaloba s ohledem na výše uvedené podrobné odůvodnění neplatnosti úvěrové smlouvy důvodná, proto soud ostatní žalobou uplatněné nároky zamítl (výrok II.).

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 588,52 Kč, přičemž tato částka představuje 28,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,01 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,99 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 484 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „”) z tarifní hodnoty ve výši 109 669 Kč sestávající z částky 5 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 850 Kč ve výši 3 748,50 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.