Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 501/26

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti stěžovatele V. A., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, právně zastoupeného JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem, sídlem Telečská 7, Jihlava, proti zásahu orgánu veřejné moci spočívajícím v postupu Okresního soudu v Jihlavě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu (dále jen " "), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud určil, že neumožněním osobní účasti stěžovatele na jednání konaném dne 9. 12. 2025 u Okresního soudu v Jihlavě ve věci vedené pod sp. zn. bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle y, a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Přípisem ze dne 8. 12. 2025 Okresní soud v Jihlavě (dále jen "okresní soud") informoval stěžovatele, že jeho žádosti o eskortu k zajištění jeho účasti na jednání dne 9. 12. 2025 nebylo vyhověno a nebyl shledán ani důvod k odročení jednání, neboť spojení s využitím videokonference se pokládá za obdobu fyzické přítomnosti v jednací síni ( ) a jako takové vyhovuje základnímu právu být přítomen při soudním jednání.

3. V podané ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že projednání věci v jeho přítomnosti je základní procesní garancí. Ačkoliv moderní technologie, jako je videokonference, mohou být legitimním nástrojem pro zefektivnění justice, jejich použití nesmí degradovat ústavní podstatu práva na přítomnost u soudu. Pokud se stěžovatel výslovně domáhá osobní účasti, musí soudy jasně prokázat existenci závažných, opodstatněných důvodů veřejného zájmu, kterým by odepření tohoto práva proporcionálně odůvodnily. V posuzované věci okresní soud postupoval čistě mechanicky, bez řádného odůvodnění pouze neformálním přípisem rozhodl, aniž by logicky zdůvodnil podmínky a možnosti zajištění eskorty. Přístup okresního soudu svědčí o nepřípustné bagatelizaci práva na spravedlivý proces.

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené , přičemž shledal, že tomu tak není a ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají k dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně definitivně "uzavřena").

6. V nyní posuzovaném případě stěžovatel namítá, že k porušení jeho základních práv došlo neumožněním jeho osobní účasti na jednání okresního soudu. Tato potenciální vada však představuje důvod zmatečnosti podle , který se týká právě situací, kdy byla účastníkovi řízení v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Žaloba pro zmatečnost je tedy prostředkem k ochraně práv, který je stěžovatel povinen před podáním ústavní stížnosti vyčerpat ( ). Nadto Ústavní soud upozorňuje, že je mu z komunikace s okresním soudem známo, že příslušné řízení, kterého se týká posuzovaná ústavní stížnost, nebylo dosud skončeno. Stěžovatel tedy bude mít k dispozici i řádné a popř. další mimořádné opravné prostředky pro ochranu svých práv.

7. Vzhledem k výše uvedenému soudkyně zpravodajka ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítla [ ve spojení s ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2026

Dita Řepková v. r.

soudkyně zpravodajka