Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 373/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky ILA-Vladislavova, LLC, sídlem Pearl Street Mall 1401, Boulder, 80302 Colorado, Spojené státy americké, zastoupené Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem, sídlem Truhlářská 13-15, Praha 1, zastoupeným na základě substituční plné moci Mgr. Ladislavem Peterkou, advokátem, sídlem Truhlářská 13-15, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. -525 ze dne 13. 11. 2025, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Tamarind s.r.o., sídlem Vladislavova 52/19, Praha 1, a 2) HOTELES TURISTICOS UNIDOS S. A., sídlem Princessa 58, Barcelona, Španělské království, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Druhá vedlejší účastnice se v řízení před obecnými soudy domáhala, aby jí stěžovatelka a první vedlejší účastnice zaplatily 526 569,33 EUR s příslušenstvím a aby jí sama první vedlejší účastnice zaplatila 548 062 EUR s příslušenstvím. V průběhu tohoto řízení stěžovatelka navrhla Městskému soudu v Praze, aby byl první vedlejší účastnici ustanoven procesní opatrovník (ve smyslu a 4 ve spojení s ). Městský soud usnesením (již druhým v pořadí) č. j. -525 z 21. 8. 2025 rozhodl, že tento návrh se zamítá. K odvolání stěžovatelky se věcí zabýval Vrchní soud v Praze. Ten napadeným usnesením stěžovatelčino odvolání odmítl jako podané osobou neoprávněnou. Uvedl, že neustanovením procesního opatrovníka první vedlejší účastnici nebylo nikterak rozhodováno o právech a povinnostech stěžovatelky, a proto stěžovatelka nebyla subjektivně oprávněna odvolání podat.

2. Proti v záhlaví vymezenému usnesení vrchního soudu podává stěžovatelka ústavní stížnost a požaduje jeho zrušení z důvodu porušení jejích základních práv a svobod garantovaných , a a 2d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka považuje napadené usnesení za projev přepjatého formalismu. Nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že v nynějších poměrech jí nemohla neustanovením procesního opatrovníka první vedlejší účastnici nastat žádná újma na jejích právech. Tvrdí, že se měl vrchní soud věcí zabývat v širších souvislostech a v kontextu specifického postavení stěžovatelky v řešené věci. V závěru vyzdvihuje, že zásah Ústavního soudu je nezbytný i z procesní ekonomie, neboť podle stěžovatelky obecné soudy pokračují v řízení, které je zatíženo procesní vadou, která povede k nutnosti přezkoumat celé řízení po pravomocném skončení věci.

3. Ústavní soud posoudil obsah stěžovatelčiny ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.

4. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. písm. d)y]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

5. Stěžovatelka obecně řečeno namítá nesprávnou interpretaci procesních předpisů obecnými soudy, kterou Ústavní soud považuje za interpretaci v rámci podústavního práva, do níž mu zpravidla nepřísluší zasahovat. Provedená interpretace pak není nepřijatelná z pohledu ochrany základních práv stěžovatelky. Podle názoru Ústavního soudu napadená rozhodnutí obstojí pohledem povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit (k tomu viz např. nález

sp. zn.

ze dne 14. 2. 2023 a v něm odkazovanou judikaturu), vyplývající z práva na soudní ochranu (y), kterého se stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména dovolává. Vrchní soud dostatečně a s odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu (viz bod 12 napadeného usnesení a v něm odkazovaná judikatura) vysvětlil, že stěžovatelka není subjektivně oprávněna bránit se odvoláním proti rozhodnutí, že první vedlejší účastnici nebude ustanoven procesní opatrovník ve smyslu .

6. Uvedeným výkladem obecných soudů, že se nemůže odvoláním (resp. dovoláním) bránit jiný účastník řízení (než ten, komu má být ustanoven) proti rozhodnutí o (ne)ustanovení procesního opatrovníka podle , se přitom v minulosti Ústavní soud již zabýval a konstatoval, že tato "[p]rovedená interpretace [...] není nepřijatelná z pohledu ochrany základních práv stěžovatelky" (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 6. 2021, bod 9).

7. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2026

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu