Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 235/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem Purkyňova 3032/15, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2025 č. j. -211 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 10. 2024 č. j. -180, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Trestní soudy uznaly stěžovatelku vinnou ze spáchání pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle , kterého se dopustila tím, že úmyslně neplnila svoji povinnost řádně a včas připravit nezletilou dceru k asistovanému styku s otcem, který měl probíhat každou sudou středu po dobu jedné hodiny; asistovaný styk měl probíhat v zařízení pro rodinu Domus pod dohledem, kde by nezletilá nebyla s otcem o samotě a nehrozilo by jí žádné nebezpečí. Stěžovatelka toto rozhodnutí opakovaně nerespektovala i poté, co jí byla uložena pořádková pokuta ve výši 1 000 Kč. Za to jí soudy uložily trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na 18 měsíců. Současně stěžovatelce uložily povinnost zaplatit poškozenému na nemajetkové újmě částku 10 000 Kč. Poškozeného odkázaly s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že trestní soudy porušily její základní práva podle a d. Tak jako již v předchozích fázích řízení vznáší stěžovatelka především námitku, že se jakožto matka nemůže srovnat s tím, aby soudy trvaly na styku nezletilé s otcem, který byl pravomocně odsouzen za zločin pohlavního zneužití vůči druhé dceři stěžovatelky. Dle názoru stěžovatelky nelze nadřazovat právo odsouzeného nad rodinu. Stěžovatelka Ústavní soud "prosí, aby se konečně zastal práva na rodinu proti právu sexuálního predátora". Stěžovatelka rovněž argumentuje tím, že trestní právo je prostředkem ultima ratio.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( ). Nad rámec toho Ústavní soud uvádí ve stručnosti následující.

4. Z ústavní stížnosti i předchozích vyjádření stěžovatelky je zřejmá intenzita nesouhlasu stěžovatelky s pravomocnými rozhodnutími civilních soudů o styku mezi dcerou a otcem. Jak však již stěžovatelku opakovaně upozornily trestní soudy, v trestním řízení není možné přezkoumávat správnost civilního rozhodnutí o styku (srov. např. bod 26 napadeného usnesení Nejvyššího soudu). Trestní soudy jsou povinny vycházet z toho, že rozhodnutí o styku je správné - k jeho přehodnocení mohou dospět jen civilní soudy. Trestní soudy nemohou v trestním řízení posuzovat, která civilní rozhodnutí je nutno respektovat, a která naopak nikoli. Jak správně upozornil již Nejvyšší soud, i při vědomí složité osobní situace stěžovatelky a obav, které pociťovala, nelze připustit, aby subjektivní nesouhlas s obsahem pravomocného civilního rozhodnutí vedl k odmítnutí se mu podřídit, neboť by tím došlo k výraznému narušení vlády práva.

5. Jednoduše řečeno, pokud stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím o styku, je třeba se tomuto rozhodnutí bránit v civilním řízení. Dokud však rozhodnutí o styku platí, nelze jeho opakované nerespektování ze strany stěžovatelky tolerovat, resp. není protiústavní, pokud za ně trestní soudy stěžovatelce uložily mírný výchovný trest nespojený s odnětím svobody. K tomu, proč v posuzované věci nebylo možné aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe a s ní související princip ultima ratio, se trestní soudy rovněž podrobně vyjádřily (srov. např. body 28 až 31 usnesení Nejvyššího soudu).

6. Ústavní soud proto ze všech výše uvedených důvodů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu