Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

377/2011

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-13

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka McFarrin s.r.o. se sídlem Praha 1, Truhlářská 1520/23, PSČ 110 00, IČ 63278740, zahájené na návrh věřitele Jitky Maršálkové, nar. 26.5.1974, bytem Nové Hrady, Komenského 395, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2011, č.j. -7,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2011, č.j. -7, se p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. března 2011, č.j. -7, v bodě I. výroku odmítl insolvenční návrh věřitelky Jitky Maršálkové (dále též navrhovatelka) a v bodě II. výroku rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že navrhovatelka tvrdila, že byla na základě pracovní smlouvy ze dne 2.1.2003 zaměstnána u dlužníka v pracovním poměru na pozici šička, pracovní poměr byl ukončen navrhovatelkou okamžitým zrušením z důvodů uvedených v ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce; dlužník jako zaměstnavatel nevyplatil navrhovatelce mzdu za měsíce duben až září 2010.

Navrhovatelka má za dlužníkem pohledávky na dlužné mzdě ve výši 40.882,- Kč a na odstupném ve výši 26.153,- Kč. Navrhovatelka též označila další věřitele a dovozovala, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, resp. peněžité závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. K insolvenčnímu návrhu věřitelka připojila pracovní smlouvu ze dne 2.1.2003, výplatní lístek za červenec 2006, okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 8.9.2010, evidenční listy důchodového pojištění a přihlášku pohledávky.

Navrhovatelka takto podle soudu prvního stupně požadavkům na obsahové náležitosti insolvenčního návrhu nevyhověla, neboť neuvedla právní důvod vlastních pohledávek za dlužníkem a neoznačila skutečnosti, z nichž vyplývá úpadek dlužníka. V insolvenčním návrhu podle insolvenčního soudu chybí tvrzení o výši sjednané mzdy (způsobu výpočtu mzdy), či o výši mzdy stanovené vnitřním předpisem zaměstnavatele nebo mzdovým výměrem, případně o výši jiných nároků (příplatků, náhrad mzdy, osobních odměn atd.). Z insolvenčního návrhu není též zřejmé, jaké práce a v jakém období věřitelka vykonala pro dlužníka; navrhovatelka nevyčíslila částky odpovídající neuhrazeným mzdám za jednotlivé měsíce. Z insolvenčního návrhu dále nejsou patrné konkrétní okolnosti skončení pracovního poměru, zejména není zřejmé, zda vůbec a kterého dne bylo zaměstnavateli doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Soud uzavřel, že z insolvenčního návrhu není zřejmá „důvodnost“ ani „splatnost“ pracovněprávních pohledávek věřitele. Přestože navrhovatelka označila tři osoby jako věřitele dlužníka, neuvedla žádné údaje o pohledávkách těchto subjektů za dlužníkem ani žádné konkrétní okolnosti, z nichž by vyplynulo, že dlužník po stanovenou dobu není k úhradě svých splatných závazků, a to nejen vůči navrhovateli, schopen. Soud proto insolvenční návrh podle odmítl. O nákladech řízení soud rozhodl podle

Proti tomuto usnesení se navrhovatelka včas odvolala a namítala, že tvrdila nejenom důvod a výši pohledávky – konkrétně dlužnou mzdu za měsíc duben až září 2010 a odstupné podle , ale svá tvrzení též doložila důkazy. Navrhovatelka má zato, že výplatní páska je dostatečným důkazem o výši mzdy, stejně jako pracovní smlouva a okamžité zrušení pracovního poměru. Požadavek uvádět výši a splatnost pohledávek jiných věřitelů je nesplnitelný, neboť žádný subjekt nemá povinnost sdělovat třetím osobám údaje o svých pohledávkách a konkrétně finanční úřady, správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny takové údaje poskytovat nemohou. Soud je podle povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku, než byly účastníky navrhovány. Navrhovatel se domnívá, že soud nutí věřitele plnit povinnosti nad rámec zákona a nahrazovat tak činnost soudu.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání, přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje a 2 . Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle je dlužník v úpadku, jestliže má

a) více věřitelů a

b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo

b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo

d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka v insolvenčním návrhu ze dne 7.2.2011 tvrdila, že byla u dlužníka zaměstnána od 2.1.2003, což doložila kopií pracovní smlouvy. Pracovní poměr skončil ke dni 8.9.2010 okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany navrhovatelky z důvodu nevyplacení mezd za měsíce duben až září 2010. Navrhovatelka proto tvrdí, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 40.882,- Kč z titulu dlužných mezd, spolu s odstupným, které činí 26.153,- Kč. Navrhovatelka v insolvenčním návrhu dále tvrdila, že dlužník má závazky vůči dalším věřitelům, a to OSSZ České Budějovice, IČ 00006963, České Budějovice, A. Barcala 1461; Rybářství Nové Hrady s.r.o., IČ 15789799, Štiptoň 78 a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, IČ 41197518, územní pracoviště České Budějovice, Lannova 5.

Jak opakovaně vyložil Vrchní soud v Praze, jmenovitě v usnesení sp.zn. , ze dne 22.3.2010, insolvenční řízení nelze zahájit ex offo, ale toliko na návrh účastníka. Jiná osoba než dlužník je oprávněna domáhat se insolvenčním návrhem rozhodnutí o dlužníkově úpadku, jen pokud doloží, že je jeho věřitelem, tj. že má proti dlužníku splatnou pohledávku ( a ). Teprve pokud navrhovatel tuto svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu prokáže, může se insolvenční soud zabývat tím, co je v dané fázi řízení jeho předmětem, totiž zkoumáním tvrzeného dlužníkova úpadku dle . Předpokladem úspěchu věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka, je tedy to, zda prokáže svoji aktivní legitimaci, jež ho opravňuje požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval, a zda v řízení bude dlužníkův úpadek osvědčen (prokázán) - .

Navrhovatelce lze přisvědčit, že její tvrzení v insolvenčním návrhu o pracovněprávní pohledávce, kterou má za dlužníkem, jsou dostatečně konkrétní a určitá. Navrhovatelka doložila splatnou pohledávku za dlužníkem a potud by tedy byla oprávněna požadovat, aby soud na podkladě jejího insolvenčního návrhu zjišťoval tvrzený úpadek dlužníka.

K tomu, aby insolvenční návrh takto mohl sloužit jako podklad pro další pokračování insolvenčního řízení, ovšem chyběl další předpoklad, totiž stejně kvalitní, tedy stejně konkrétní a určitá tvrzení v insolvenčním návrhu o dalším věřiteli (věřitelích) dlužníka. Soud prvního stupně v této souvislosti správně uzavřel, že takovou kvalitu navrhovatelčina tvrzení nemají.

Jak vyložil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 26.2.2009, sp. zn. , (R 91/2009), požadavek formulovaný v ustanovení je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením , věty první, , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „stanovisko“). Tam Nejvyšší soud na dané téma uzavřel, že věřitel musí v návrhu uvést též konkrétní údaje o dalším věřiteli (dalších věřitelích) se splatnou pohledávkou proti dlužníku. Přitom Nejvyšší soud též zdůraznil, že povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, není splněna ani tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení, z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To znamená, že není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem.

Navrhovatelka nedostála své povinnosti uvést o dalších věřitelích a jejich splatných pohledávkách za dlužníkem takové skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník je v úpadku. V insolvenčním návrhu kromě své pohledávky jen poukázala na další věřitele, vůči nimž má mít dlužník závazky. Neuvedla ničeho konkrétního, tedy jaké pohledávky tito věřitelé mají vůči dlužníkovi (právní důvod), v jaké výši a zda jde o pohledávky splatné, či nikoliv. Okolnost, že navrhovatelka - jak argumentovala v odvolání - nemá k těmto údajům přístup, je v dané věci bez významu. Z tvrzení, jež navrhovatelka nabídla v insolvenčním návrhu, by bylo možné dovodit totiž pouze to, že dlužník má více věřitelů, avšak nikoliv, že by ve smyslu a c) měl peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, nebo že je dlužník v úpadku ve formě předlužení.

Navrhovatelka nepřípustně směšuje požadavky na vylíčení rozhodujících skutečností v návrhu na zahájení insolvenčního řízení s pravidly důkazního řízení. Aby mohly být právně významné skutečnosti předmětem osvědčení či dokazování – lhostejno přitom, o kterých skutečnostech je soud povinen provádět i důkazy účastníky nenavržené – musí tu být úplná a dostatečně konkrétní skutková tvrzení o skutečnostech, jež naplňují skutkovou podstatu úpadku. Insolvenční navrhovatel je tedy povinen k podmínce plurality věřitelů dlužníka v návrhu tvrdit takové skutečnosti, které budou–li osvědčeny či prokázány, umožnit přijmout závěr, že dlužník má více věřitelů s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti. Osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v návrhu přesně označeny, jejich pohledávky musí být co do svého důvodu a splatnosti náležitě identifikovány.

Navrhovatelka nepatřičně požaduje, aby za ni povinnost tvrzení splnil soud svou vlastní aktivitou. Jak již bylo řečeno, povinnost insolvenčního soudu provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, než byly účastníky navrhovány, stanovená v , je pojmově spojena s dokazováním. To znamená jediné; výsledek dokazování dlužníkova úpadku není závislý jen na důkazech navržených účastníky. Tato zásada se však může uplatnit pouze v insolvenčním řízení zahájeném řádným insolvenčním návrhem. Teprve za předpokladu, že soud má k dispozici bezvadný insolvenční návrh, může přistoupit k další fázi řízení, tedy též ke zjišťování, zda dlužník je v úpadku. Není–li tu takový návrh, nesmí insolvenční soud činit žádné další úkony (ani vyzývat navrhovatele k odstranění vad návrhu) a je povinen podle neprodleně insolvenční návrh odmítnout.

Touto úpravou se též zdůrazňuje odpovědnost věřitele – insolvenčního navrhovatele za zahájení insolvenčního řízení, s nimž jsou spojeny významné účinky ( až ), jimž lze dát průchod jedině za předpokladu, že věřitel v návrhu poskytne soudu zákonem požadované informace o věřitelích dlužníka a jeho majetkových poměrech. Věřitel přitom nemá - na rozdíl od dlužníka - právní povinnost podat insolvenční návrh a nemá ani „právní nárok“ na insolvenční návrh; tím méně pak má nárok na pomoc soudu, které se navrhovatelka dožaduje. Věřitel nese sám ve svých poměrech následky svého rozhodnutí podat insolvenční návrh na dlužníka o jehož věřitelích a majetku nemá dostatečné informace.

Závěr odvolacího soudu je proto shodný se závěrem, k němuž došel soud prvního stupně; insolvenční návrh vykazuje nedostatky, pro něž v řízení nelze pokračovat. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně a odvolací soud napadené usnesení podle jako věcně správné potvrdil.

Insolvenční návrh byl odmítnut, dlužník má proto podle vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, jež mu ovšem ani v odvolacím řízení nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat

dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu

v Praze.

V Praze dne 30. května 2011

JUDr. Jaroslav Bureš, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová