Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

411/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

3

-20

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka STAR INVEST CZ, s.r.o. se sídlem v Chabařovicích, Nádražní 368, identifikační číslo 27281167, zahájeném k návrhu věřitele Milana Langra, nar. 23.9.1958, bytem v Ústí nad Labem, Buzulucká 247, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -6 ze dne 14. dubna 2010,

t a k t o :

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -6 ze dne 14. dubna 2010 se m ě n í tak, že se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č.j. -6 ze dne 14.4.2010 uložil Milanu Langrovi (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,- Kč.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že dne 13.4.2010 bylo navrhovatelem zahájeno insolvenční řízení dlužníka STAR INVEST CZ, s.r.o. (dále jen dlužník). Při svém rozhodnutí soud vycházel z toho, že za podmínek stanovených v (dále jen ) lze navrhovateli uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a že tuto povinnost nelze uložit jedině navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že navrhovatel uplatňuje vůči dlužníku pracovněprávní nároky za období od března 2008 do května 2009, a že ovšem jeho pracovní poměr skončil dne 31.5.2009. Navrhovatel tedy již bezmála rok není zaměstnancem dlužníka, a tudíž nesplňuje kumulativní podmínky, za nichž navrhovateli zálohu uložit nelze. Proto soud rozhodl o jeho povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve shora uvedené výši, která pokryje počáteční náklady insolvenčního správce, a to i s přihlédnutím k tomu, že uplatněná pohledávka navrhovatele činí 752.597,- Kč, a stanovená záloha je tak nižší, než kolik by činil soudní poplatek ze žaloby ve sporném řízení.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem se navrhovatel včas odvolal. Uvedl, že dlužník byl jeho posledním zaměstnavatelem, a jeho pohledávka vůči dlužníku spočívá pouze v nároku vyplývajícím z pracovního poměru. Ten byl ukončen právě proto, že dlužník navrhovateli nevyplácel mzdu. Od té doby je evidován u úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání, bez nároku na podporu. I manželka je v současné době bez zaměstnání, její pracovní poměr byl ukončen z organizačních důvodů. Přitom mají vyživovací povinnost k nezletilé dceři. Jeho osobní poměry jsou tedy takové, že by v jiném řízení odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků. Ze všech těchto důvodů považuje navrhovatel výši zálohy za nepřiměřeně vysokou. Proto navrhl, aby odvolací soud – pokud tak neučiní soud prvního stupně autoremedurou – napadené usnesení změnil a rozhodl o jeho povinnosti zaplatit zálohu jen ve výši 5 tis. Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z , podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,- Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Podle poslední věty téhož ustanovení zálohu na náklady insolvenčního řízení nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Podle důvodové zprávy k tato úprava promítá zejména skutečnost, že je úzce provázán se , o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, a to s ohledem na písm. a) směrnice č. 80/987/EHS, který stanoví právní domněnku, že stav insolvence zaměstnavatele pro účely ochrany zaměstnanců nastává podáním návrhu na zahájení řízení, v němž se řeší dlužníkův úpadek. Věřitelé – zaměstnanci, kteří takový návrh podali, by proto měli být zproštěni povinnosti zálohu zaplatit, zejména pak pokud jim zaměstnavatel po delší dobu nevyplácí mzdu a na zaplacení zálohy nemají prostředky. Zvolenou úpravou bude zároveň – jak dodává důvodová zpráva - lépe proveden y a věta prvníy, jimiž je upraveno právo na soudní ochranu.

Z uvedeného je zřejmé, že úpravou poslední věty zákonodárce nesledoval úmysl zbavit povinnosti platit zálohu na náklady insolvenčního řízení jen ty insolvenční navrhovatele s pracovněprávními nároky, jejichž pracovněprávní vztah k dlužníku (zaměstnavateli) dosud trvá (jsou jeho zaměstnanci), ale všechny navrhovatele, jejichž nároky uplatněné v insolvenčním návrhu vyplývají (pouze) z pracovněprávního vztahu k dlužníku, a to bez ohledu na to, zda tento jejich vztah nadále trvá, nebo již byl ukončen. Pro aplikaci předmětné úpravy je tedy podstatné jen to, zda navrhovatel opírá svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu výlučně o pracovněprávní nárok, který mu jako zaměstnanci vůči dlužníku co zaměstnavateli vznikl.

Z obsahu spisu vyplývá, že navrhovatel v insolvenčním návrhu ze dne 5.2.2010, jímž se domáhal rozhodnutí o úpadku dlužníka, tvrdil a připojenými listinami dokládal, že má za dlužníkem neuhrazené déle splatné mzdové pohledávky v celkové výši 752.597,- Kč vyplývající z jeho pracovního poměru k dlužníku, který trval od 1.7.2006 do 31.5.2009. Je tedy zřejmé, že navrhovatel uplatňuje vůči dlužníku toliko pohledávky z neuspokojených pracovněprávních nároků, a tudíž mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení uložit nelze.

Se zřetelem k uvedenému odvolací soud napadené usnesení změnil podle tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. října 2010

JUDr. Jaroslav B u r e š , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Borodáčová