Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-12

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Bureše a soudců JUDr. Jindřicha Havlovce a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenční věci dlužníka INTERIOR PFD, spol. s r.o., IČ: 41197071, se sídlem K Červenému dvoru 35, 130 54 Praha 3, zastoupeného Mgr. Ivanem

Brambaški, Pakoměřická 5, 180 20 Praha 8, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009, č.j. A-136,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2009, č.j. –136, se z r u š u j e a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. prosince 2009, č.j. –136, ve výroku sub I. ustanovil předběžným správcem dlužníka INTERIOR PFD, spol. s r.o. (dále jen „dlužník“) veřejnou obchodní společnost CÍSAŘ

,

ČEŠKA, SMUTNÝ a spol., Praha 1, Dlouhá 39, ve výroku sub II. dlužníkovi uložil, aby s majetkem, který společnosti dlužníka patří ke dni vydání tohoto předběžného opatření, nakládal pouze se souhlasem předběžného správce, a ve výroku sub III. vyslovil, že osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, budou plnění poskytovat předběžnému správci. Své rozhodnutí soud prvního stupně neodůvodnil, cituje ustanovení § 196 odst. 2 o.s.ř

.

Proti usnesení soudu prvního stupně se včas odvolal dlužník. Namítal, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů

,

což je v rozporu s principy . Návrh na vydání předběžného opatření podal navrhovatel a), jehož pohledávka byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena, což soud prvního stupně vyjádřil v rozhodnutí ze dne 30. dubna 2009, č.j. –104. Soud prvního stupně předběžné opatření vydal, aniž bylo jakkoliv osvědčeno, že dlužník provádí v neprospěch věřitelů změny v rozsahu majetkové podstaty. Předběžné opatření podle dlužníka ochromuje provoz jeho podniku a v krátké době povede k jeho likvidaci, neboť mu zabraňuje v běžné obchodní a provozní činnosti. Z těchto důvodů dlužník žádá, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze z podnětu dlužníkova odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně předcházejícího řízení (, ) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle ustanovení pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení , nestanoví-li tento zákon

jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle ustanovení předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle ustanovení je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů , insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle ustanovení § 169 odst. 1, 2 o.s.ř . není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků , jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení. Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Třebaže to pro nedostatek důvodů není z napadeného usnesení bezprostředně patrné, je zřejmé, že v dané věci soud prvního stupně vydal k návrhu navrhovatele a) usnesení o předběžném opatření podle . Tímto rozhodnutím totiž zabránil dlužníku ve změnách v rozsahu majetkové podstaty tím, že jakékoliv nakládání s tímto majetkem podmínil souhlasem ustanoveného předběžného správce. Takové předběžné opatření je soud oprávněn vydat i bez návrhu, jsou-li splněny podmínky vyjádřené v ustanovení . Slova zákona „insolvenční soud může i bez návrhu nařídit“, užitá v citovaném ustanovení, jsou v soudní praxi vykládána tak, že k rozhodnutí, které není podmíněno návrhem účastníka řízení, soud přistoupí – ve smyslu je povinen tak učinit – jestliže je naplněna hypotéza právní normy. Jinak řečeno, jestliže insolvenční soud v řízení zjistí, že dlužník, který je osobou s dispozičním oprávněním, nakládá s majetkem náležejícím do majetkové podstaty tak, že tím poškozuje oprávněné zájmy věřitelů , pak je povinen přijmout opatření, jež takovému jednání dlužníka zabrání. Tím může typicky být zákaz nenakládat s určitými věcmi nebo právy, anebo zákonem výslovně předjímaná možnost podmínit dlužníkovo nakládání s majetkovou podstatou nebo její částí souhlasem předběžného správce.

Okolnost, zda je předběžné opatření podle (či jiné předběžné opatření ve smyslu ) výslovně navrhováno, je tedy podružná.

V § 169 odst. 2 větě první o.s.ř . jsou vyjmenována usnesení, jež nemusí být odůvodněna za předpokladu, že se jimi vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, tedy jestliže soud v plném rozsahu vyhoví žalobě nebo jinému návrhu na zahájení řízení či jinému návrhu na rozhodnutí nebo postup soudu, s nímž jiný účastník souhlasil nebo proti nimž nevznesl námitky. Rozhodující je, že jiný účastník návrhu skutečně (fakticky) neodporoval.

Již z tohoto pohledu nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že usnesení o předběžném opatření, které vydal, nemusí být odůvodněno (nadto s odkazem na nepřípadné ustanovení ). Dlužník, jenž sám též podal insolvenční návrh a ohlásil návrh na reorganizaci, zcela zřetelně dával najevo, že usiluje o zjištění úpadku, avšak při zachování svých dispozičních oprávnění, která hodlá využívat pro další provoz podniku a pro jednání s věřiteli o reorganizačním plánu. Se zřetelem k tomu nemohl soud prvního stupně dovodit, že dlužník neodporoval návrhu na vydání předběžného opatření, podle něhož by k jakémukoliv nakládání s majetkem náležejícím do majetkové podstaty potřeboval souhlas předběžného správce.

Úprava odůvodňování usnesení o předběžném opatření v ustanovení o.s.ř . má logickou návaznost na úpravu těch předběžných opatření (v ustanoveních násl. ), která lze vydat jen na návrh. Tato předběžná opatření jsou vždy vydávána na riziko navrhovatele, jehož stíhá případná odpovědnost za škodu či jinou újmu podle o.s.ř . Vydávána jsou soudem bezodkladně , případně v krátkých lhůtách podle o.s.ř ., bez slyšení účastníků , jestliže navrhovatel prokáže potřebu zásahu soudu v podobě předběžného opatření a osvědčí skutečnosti rozhodné pro uložení konkrétního předběžného opatření. V logické vazbě na tuto úpravu, jež je založena na předpokladu, že není prostoru pro zjišťování stanoviska žalovaného či jiného účastníka řízení, jenž může být dotčen předběžným opatřením a vychází se proto jen z návrhu, pak zákon nevyžaduje, aby takové rozhodnutí bylo odůvodňováno.

Tuto úpravu “neodůvodňování“ usnesení, obsaženou v (jeho ustanovení ), není možné vztáhnout na odůvodňování rozhodnutí o předběžném opatření podle ani přiměřeně , neboť by to bylo v rozporu se zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení, jmenovitě se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, vyjádřenou v . Výjimkou by snad mohla být jen situace, kdy návrh na předběžné opatření podle podal sám dlužník; to ovšem za splnění dalších zákonných předpokladů .

Bez zřetele k tomu, jakými skutečnostmi je odůvodňován návrh na vydání předběžného opatření podle , či bez zřetele k tomu, zda je takový návrh vůbec podán, je úkolem insolvenčního soudu zasáhnout ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů předběžným opatřením, jestliže je třeba dlužníka omezit v jeho dispozičních oprávněních. K takovému zásahu soud přistoupí po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku

je dlužníku umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Takové rozhodnutí soudu nemůže být závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je jinak vydáváno na riziko navrhovatele, jak to předpokládá ustanovení o.s.ř . Jelikož jde o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu, nebude zpravidla možné, aby soud vydal předběžné opatření podle bez slyšení dlužníka, popřípadě bez dokazování. Pak je z povahy věci, že rozhodnutí, kterým insolvenční soud významně zasáhne do oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, a jež je ve svých důsledcích pravidelně spojeno s omezením vlastnického práva, musí být také náležitě odůvodněno, tak jak stanoví o.s.ř ., jehož úprava se přiměřeně užije i na odůvodňování usnesení.

V odůvodnění usnesení podle proto insolvenční soud zejména uvede, které skutečnosti, jež odůvodňují závěr, že je nutné uložit dlužníku některá z omezení podle odstavce prvého, má za prokázány, popřípadě osvědčeny a na základě jakých důkazů . Dále v něm insolvenční soud musí uvést, která konkrétní omezení uložil a z jakých důvodů a proč je toho třeba (že dochází ke změnám v rozsahu majetkové podstaty) k ochraně věřitelů . Přitom není, jde–li o vymezení rozhodných skutečností, vázán návrhem toho, kdo žádá vydání předběžného opatření.

Uvedenými zásadami se soud prvního stupně neřídil, jelikož nesprávně vyložil ustanovení a ve vztahu k úpravě obsažené v ustanovení o.s.ř . a jeho právní závěr, že usnesení podle nemusí být v dané věci odůvodněno, je proto nesprávný. Důsledek je zřejmý, rozhodnutí soudu prvního stupně je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné a odvolací soud je proto zrušil podle o.s.ř . a věc mu vrátil k dalšímu řízení [ ].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 8. února 2010

JUDr. Jaroslav B u r e š, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová