Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42/2009

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í -52

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jaroslava Bureše a Mgr. Ivany Mlejnkové v insolvenčním řízení dlužníka KOVOSTROJÍRENSTVÍ, s.r.o. se sídlem v Mostě, Antonína Dvořáka 2165, identifikační číslo 25493221, o odvolání Vlastislava Bartoše, nar. 14.6.1948, bytem v Mostě, kpt. Jaroše 49/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -45 ze dne 12. ledna 2009

t a k t o :

I.

Odvolání směřující proti bodu I. výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -45 ze dne 12. ledna 2009 se odmítá.

II.

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. -45 ze dne 12. ledna 2009 se v bodech II., III. a IV. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem v insolvenčním řízení dlužníka KOVOSTROJÍRENSTVÍ, s.r.o. (dále jen dlužník) usnesením č.j. -45 ze dne 12.1.2009 v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu ze dne 11.12.2008, podle níž příjmy majetkové podstaty činí 90.631,00 Kč a výdaje z majetkové podstaty činí rovněž 90.631,00 Kč, z toho činí hotové výdaje insolvenčního správce 9.125,00 Kč

,

výdaje spojené se správou a udržováním majetkové podstaty 24.206,- Kč

,

rezerva podle (dále jen ) 12.300,00 Kč a odměna insolvenčního správce 45.000,- Kč

.

V bodě

II. výroku soud rozhodl o zrušení konkursu vedeného na majetek dlužníka podle

z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, v bodě III. výroku konstatoval, že právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu insolvenční řízení končí a v bodě III. výroku insolvenčnímu správci uložil, aby mu do 30 dnů oznámil, zda ke dni zrušení konkursu uzavřel účetní knihy, sestavil účetní závěrku, splnil povinnosti uložené daňovými předpisy a předal dlužníku potřebné účetní záznamy.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že mu insolvenční správce dne 12.12.2008 předložil konečnou zprávu o zpeněžování majetku z podstaty a vyúčtování své odměny a výdajů (dále též jen konečná zpráva a vyúčtování), které soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku dne 15.12.2008 a proti nimž žádný z účastníků řízení nepodal námitky. Podle konečné zprávy a vyúčtování insolvenční správce zpeněžil majetek pojatý do soupisu majetkové podstaty (hmotný investiční majetek) za částku 47.477,- Kč

,

hotovost ke dni prohlášení konkursu činila 6.583,- Kč

,

na bankovním účtu bylo 36.571,- Kč

.

Insolvenční správce si vytvořil finanční potřebu na ukončení konkursu, a to ve výši 7.800,- Kč na archivaci, 2.000,- Kč na cestovné a 2.500,- Kč na účetní závěrku. Odměnu správce vyúčtoval podle § 1 odst. 5 vyhlášky č

.

Soud konečnou zprávu a vyúčtování podle přezkoumal a v uveřejněném znění je schválil.

Protože je z obsahu schválené konečné zprávy a vyúčtování zřejmé, že v majetkové podstatě nezůstávají žádné finanční prostředky, soud současně podle

zrušil konkurs z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující. Rozhodnutí, kterým se konkurs ruší, je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci. Tímto okamžikem se insolvenční řízení končí a insolvenční správce je povinen soudu oznámit, zda splnil povinnosti uvedené v bodě IV. výroku.

Toto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem napadl odvoláním věřitel Vlastislav Bartoš (dále jen odvolatel). Uvedl, že nadále požaduje vyrovnání svých neuhrazených pohledávek, a to nároku na odstupné, na proplacení dovolené a na doplacení mzdy za měsíc září 2007. Svůj požadavek již uplatňoval i u Okresního soudu v Mostě, který jeho žádost předal Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Protože insolvenční soud odvolatelův požadavek dosud nevyřešil a rozhodl o ukončení insolvenčního řízení, požaduje zjednání nápravy.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda odvolání proti napadenému usnesení bylo podáno osobou k tomu oprávněnou.

Pokud jde o rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování obsažené v bodě I. výroku napadeného usnesení, stanoví, že proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání věřitelé, jejichž námitkám nebylo vyhověno.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že odvolatel uplatnil v insolvenčním řízení (prvně podáním vůči insolvenčnímu správci doručeným soudu dne 26.8.2008) pracovní pohledávky za dlužníkem vyčíslené v celkové výši 99.175,- Kč . Soud prvního stupně je hodnotil jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle , a vedl proto insolvenčního správce k jejich vyřízení v režimu téhož zákona (viz dohledové opatření soudu vůči insolvenčnímu správci ze dne 1.10.2008). Ze spisu dále plyne, že insolvenční správce předložil soudu dne 12.12.2008 konečnou zprávu a vyúčtování ze dne 11.12.2008, o nichž soud dle uvědomil účastníky řízení jejich zveřejněním vyhláškou dle – zveřejněním v insolvenčním rejstříku dne 12.12.2008 a vyvěšením na úřední desce dne 15.2.2008, a současně soud vyhláškou ze dne 15.12.2008 zveřejněnou postupem dle téhož dne uvědomil účastníky řízení o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky. Přitom je upozornil, že konkurs je (dle usnesení o úpadku ze dne 2.5.2008) projednáván jako nepatrný, a proto bude o konečné zprávě a včasných námitkách proti ní podaných rozhodnuto bez nařízení jednání.

Jelikož proti konečné zprávě a vyúčtování v zákonné lhůtě 15 dnů od jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (ani později) žádný z účastníků konkursu, ani odvolatel, námitky nepodal, je zřejmé, že dle výše citovaného odvolatel není osobou, jež by byla oprávněna proti rozhodnutí o schválení konečné zprávy a vyúčtování odvolání podat. Odvolací soud proto toto jeho odvolání dle odmítl.

Při zkoumání odvolatelovy legitimace k podání odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu obsaženému v bodě II. výroku napadeného usnesení, jež soud vydal dle z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení

věřitelů zcela nepostačující, vyšel odvolací soud z toho, že proti takovému rozhodnutí mohou dle podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Z tohoto ustanovení plyne, že právo odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu přiznává vedle insolvenčního správce pouze věřitelům, jejichž pohledávky mohou být v konkursu dle uspokojovány (rozvrhem či jako zajištěné pohledávky), jen pokud byly přihlášeny, a které také do insolvenčního řízení přihlášeny byly (nebo se na ně ve smyslu hledí ze zákona jako na přihlášené) a nebyly zatím zcela zapraveny. Takováto úprava subjektivní přípustnosti odvolání je ovšem založena na předpokladu, že o ostatních nárocích, tj. o přednostních nárocích, které se přihláškou neuplatňují a uspokojují se kdykoli po rozhodnutí o úpadku – o pohledávkách za podstatou dle a pohledávkách jim na roveň postavených dle , bylo již před zrušením konkursu zákonem předpokládaným způsobem definitivně rozhodnuto, a tudíž věřitelé těchto pohledávek nemohou odvoláním proti zrušení konkursu žádné změny v jejich uspokojení dosáhnout. Jestliže však věřitel přednostního nároku takovouto příležitost objektivně vzato neměl a reparace případné újmy na svých právech (nároku na uspokojení pohledávky v konkursu) může dosáhnout až prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí, jímž byl konkurs zrušen, nelze mu právo tohoto odvolání odepřít.

V posuzovaném případě rozhodl soud prvního stupně o zrušení konkursu dle

na základě zjištění o výsledcích konkursu vyplývajících z konečné zprávy a vyúčtování insolvenčního správce ze dne 11.12.2008, jež v bodě

I. výroku napadeného usnesení schválil.

V konečné zprávě a vyúčtování, již je insolvenční správce dle

– spolu s vyúčtováním své odměny a výdajů dle 303 - povinen v konkursu v závěru zpeněžení majetkové podstaty insolvenčnímu soudu předložit, musí insolvenční správce dle a 3 mimo jiné obsáhnout přehled zpeněžení majetkové podstaty s uvedením jeho výsledku, přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, a to jak těch, které již uspokojil (včetně výdajů vynaložených v souvislosti se správou majetkové podstaty), tak i těch, které ještě uspokojit zbývá, a rovněž musí uvést informaci o výsledcích částečného rozvrhu, pokud k němu došlo, a o plnění zajištěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu. Všechny tyto údaje musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele (s označením těchto věřitelů a údajem o výši jejich podílů na této částce).

Pokud ze schválené konečné zprávy a vyúčtování vyplyne, že dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty

-

po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v a 299 odst. 1

-

postačuje i k uspokojení dalších pohledávek uvedených v , jež se (v režimu ) uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení, tj. pohledávek za majetkovou podstatou ( ) pohledávek jim na roveň postavených ( ), a je k dispozici i další částka, jež má být rozdělena mezi věřitele v rozvrhu, insolvenční správce uspokojí všechny dosud neuhrazené pohledávky uvedené v (při respektování nároku zajištěného věřitele dle věty poslední ) a po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží soudu návrh rozvrhového usnesení ( ). Sestaví ho tak, že z výtěžku vyčlení částku na předpokládané výlohy spojené s ukončením řízení ( ) a ohledně zbytku výtěžku uvede, kolik má být (dle rozvrhových pravidel obsažených v až 5) vyplaceno na každou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Bude-li však ze schválené konečné zprávy a vyúčtování naopak zřejmé, že výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty po uspokojení nároků zajištěných věřitelů

– ani spolu s prostředky získanými zálohou na náklady insolvenčního řízení či zálohou poskytnutou věřitelským výborem – nepostačuje k úplné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených ( ), a že tedy k rozvrhu dojít nemůže, insolvenční soud dle na základě návrhu insolvenčního správce rozhodne o pořadí úhrady těchto dosud neuhrazených pohledávek nebo o jejich poměrné úhradě dle pravidel vymezených v . Po právní moci tohoto rozhodnutí a po jeho splnění insolvenčním správcem je indikován postup dle , tj. zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Z uvedeného je zřejmé, že k uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (jakož i nároků zajištěných věřitelů na vydání výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění jejich pohledávek) dochází kdykoli v průběhu konkursu, ovšem oproti předchozí úpravě konkursního řízení provedené zákonem o konkursu a vyrovnání v konkursu vedeném v insolvenčním řízení se tak musí stát vždy ještě před vydáním rozvrhového usnesení. Proto je také otázka, zda a v jakém rozsahu byly tyto přednostní pohledávky v konkursu již uspokojeny, předmětem projednání v rámci konečné zprávy, a podle výsledků zjištění v tom směru a dalších výsledků konkursu následuje některý z výše popsaných procesních postupů . Tomu odpovídá požadavek zákona, aby insolvenční správce obsáhl v konečné zprávě jak přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které již uspokojil, tak i přehled takovýchto pohledávek, které uspokojit zbývá, tj. stávajících (již vzniklých) pohledávek, které dosud nebyly uspokojeny, ač jim podle správce právo na uspokojení v režimu za podstatou náleží ( ). Není-li takových neuspokojených přednostních pohledávek, uvede to insolvenční správce v konečné zprávě výslovně . Na splnění uvedené obsahové náležitosti konečné zprávy je nutno trvat, neboť – jak již vysvětleno – zjištění o uspokojených a dosud neuspokojených přednostních pohledávkách je rozhodné pro další postup v konkursu, a nebude-li konečná zpráva co do tohoto údaje některým z účastníků řízení napadena námitkami, či nebudou-li takové námitky úspěšné, pravomocně schválená konečná zpráva zakládá v tom směru definitivní závěr, z nějž soud v dalším průběhu řízení vychází. To znamená, že v konkursu se nelze úspěšně domáhat uspokojení takové pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky postavené jí na roveň , která jako oprávněná, ale dosud neuspokojená pohledávka tohoto postavení nebyla uvedena v konečné zprávě , jež byla pravomocně schválena. Tím samozřejmě není dotčen nárok na uspokojení takovýchto pohledávek, jež vznikly až po zveřejnění konečné zprávy a vyúčtování.

V daném případě odvolací soud zjistil, že ve schválené konečné zprávě a vyúčtování ze dne 11.12.2008 insolvenční správce neuvedl, že by odvolateli na jeho uplatněné pracovní pohledávky z majetkové podstaty něčeho plnil, a současně v ní ovšem – v rozporu s - neobsáhl povinnou informaci o tom, zda je v konkursu nějakých pohledávek za majetkovou podstatou či pohledávek jim na roveň postavených, které ještě uspokojit zbývá (jež právo na uspokojení za podstatou mají). Tato konečná zpráva tedy - ač se tak stát mělo - neposkytuje podklad pro zjištění, zda odvolatelovy tvrzené přednostní nároky, jež byly uplatněny ještě před sestavením konečné zprávy, ale nebyly dosud z majetkové podstaty hrazeny, jsou po právu (či v jakém rozsahu) a zda mají v daném konkursu právo na uspokojení jako pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou

či nikoli. Věcnou správnost rozhodnutí o schválení této konečné zprávy obsaženého v bodě I. napadeného usnesení přitom nelze v odvolacím řízení přezkoumat, neboť je napadl pouze odvolatel, jehož odvolání bylo v tomto rozsahu pro nepřípustnost odmítnuto.

Z výše uvedeného plyne, že otázka existence odvolatelem uplatněných pracovních nároků a jejich práva na uspokojení za podstatou (či existence případných jiných dosud neuspokojených přednostních pohledávek) nebyla dosud v konkursu postavena najisto, když o ní nebylo zákonem předpokládaným způsobem

– v rámci projednání konečné zprávy – rozhodnuto. Z toho je současně zřejmé, že dosud nebyla učiněna zjištění rozhodná pro postup řízení následující po konečné zprávě , jímž je buď úplné uspokojení případných dosud neuhrazených pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených dle s následným rozvrhem dle 306 , nebo zrušení konkursu dle , jemuž při existenci dosud neuhrazených přednostních pohledávek uvedených v a při současné existenci prostředků použitelných dle k jejich úhradě předchází rozhodnutí o uspokojení takových pohledávek dle . Nutno dodat, že podle schválené konečné zprávy v daném konkursu dosud veškerý výtěžek získaný zpeněžením majetkové podstaty spotřebován nebyl.

S ohledem na shora vyložená východiska stran posouzení subjektivní přípustnosti odvolání proti usnesení o zrušení konkursu dospěl odvolací soud k závěru, že odvolateli, byť není osobou uvedenou v , je nutno za popsané procesní situace právo odvolání proti rozhodnutí o zrušení konkursu obsaženému v bodě II. výroku napadeného usnesení přiznat. Z týchž důvodů pak odvolací soud shledal toto odvolání i opodstatněným, neboť pro závady shrnuté v předchozím odstavci nebyly dány podmínky k tomu, aby soud prvního stupně o zrušení konkursu rozhodl.

Odvolací soud proto postupoval podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 o.s.ř ., napadené usnesení v bodě III. výroku o zrušení konkursu i v souvisejících bodech

IV. a V. výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm v souladu s vyslovenými právními názory odvolacího soudu od insolvenčního správce vyžádá a postupem dle projedná doplnění konečné zprávy, jež bude obsahovat ty předepsané náležitosti, které konečná zpráva schválená usnesením ze dne 12.1.2009 postrádá, tj. zejména údaj o pohledávkách za majetkovou podstatou a pohledávkách jim na roveň postavených, které ještě zbývá uspokojit. Z výsledků tohoto projednání soud vyjde ve svém rozhodování o dalším průběhu této závěrečné fáze konkursu. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné poznamenat, že obsahem bodu III. výroku napadeného usnesení není rozhodnutí soudu, ale poučení o okamžiku ukončení insolvenčního řízení při zrušení konkursu dle , jež do výrokové části usnesení nenáleží.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 18. května 2009

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová