Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24Co 241/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R o z s u d e k

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. VH a soudců Mgr. ZS a Mgr. TŠ ve věci žalobce

OSPZaV - xxx

se sídlem v xxx, IČ: xxx, zastoupeného Mgr. PJ, advokátem se sídlem v xxx, proti žalovanému

ZO VÚZT P

, se sídlem v xxx, IČ: xxx, zastoupenému JUDr. LCh, advokátem se sídlem v xxx, o určení vlastnického práva k nemovitostem, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v S ze dne 16.2.2010, č.j. -408,

t a k t o

:

I. Rozsudek okresního soudu se

p o t v r z u j e .

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému, k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení

24.720 Kč.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud výše označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem budovy čp. 347 na stavební parcele č. 448, pozemkové parcely č. 3001/2 a pozemkové parcely č. 2049 - pozemku ve zjednodušené evidenci, parcely původ v Pozemkovém katastru, všech nemovitostí v obci V a katastrálním území V v K (výrok I), a uložil žalobci nahradit žalovanému, k rukám jeho zástupce v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku náklady řízení 104.029 Kč.

Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce, jakožto sdružení ve smyslu o sdružování občanů, je podle ObčZ současně právnickou osobou, jehož organizační strukturu tvoří jednotlivé organizační jednotky, to je základní a územní organizace, které mají rovněž právní subjektivitu, třebaže je tato právní subjektivita podle článku 33 ve spojení s článkem 11 odst. 1 stanov žalobce odvozena od žalobcovy právní subjektivity. Oba účastníci řízení jsou proto způsobilí mít v řízení nejen práva a povinnosti, ale i v řízení samostatně jednat (, ). Žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ( ), protože v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsán žalovaný a rozsudek soudu může být právním podkladem pro změnu tohoto zápisu, mělo-li by být žalobě vyhověno. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný vlastnil předmětné nemovitosti ještě před tím, než vstoupil do odborového svazu žalobce. Jestliže se rozhodl změnit odborový svaz a vstoupit do Odborového svazu státních orgánů a organizací, nejedná se o transformaci či zrušení základní odborové organizace, ale o to, že jako existující subjekt z odborového svazu žalobce vystoupil a vstoupil do jiného odborového svazu. Proto nelze na takovýto případ aplikovat článek 12 odst. 3 stanov žalobce, který upravuje přechod zanikající základní (či územní) organizace žalobce do jiné organizace, ovšem v rámci odborového svazu žalobce. Aplikovat rovněž nelze ani článek 36 odst. 5 stanov žalobce, podle něhož v případě zániku odborové organizace přechází majetek po předchozím vypořádání závazků a pohledávek na základě protokolu delimitační komise na odborový svaz, tedy na žalobce. Okresní soud, vycházeje rovněž ze závazného právního názoru dovolacího soudu, Nejvyššího soudu ČR, v této věci, vysloveného v jeho rozsudku ze dne 21.1.2009, č.j. -243, zejména z bodu 19) jeho odůvodnění shledal, že ať bylo počínání žalovaného v souvislosti s přechodem do jiného odborového svazu označeno jakkoliv, ve skutečnosti se jednalo o to, že z odborového svazu žalobce vystoupil a vstoupil do Odborového svazu státních orgánů a organizací. Pro takový případ stanovy žalobce úpravu majetkových vztahů postrádají. Nelze však přijmout argumentaci žalobce, že by měl majetek, který před vstupem do odborového svazu žalobce náležel žalovanému, bez dalšího a toliko na základě stanov připadnout žalobci. V takovém případě, kdy ve stanovách absentuje úprava majetkového vypořádání vystupující základní organizace vůči odborovému svazu, je třeba aplikovat tak, že svobodné vystoupení základní odborové organizace z odborového svazu obnáší i nedotčené právo dispozice s věcmi, k nimž ke dni vstupu do odborového svazu náleželo vlastnické právo základní odborové organizaci. Z obsahu spisu se rovněž podává, že nabývací titul vlastnictví je mezi procesními stranami nesporný (Listina o přechodu vlastnického práva z 22.12.1992 - založená v kopii na spisu - vydaná Majetkovou, správní a delimitační unií odborových svazů IČ: xxx, tj. právním nástupcem zaniklého Revolučního odborového hnutí). Na základě tétoy byl do katastru nemovitostí proveden zápis vlastnického práva žalovaného, tehdy pod IČ (identifikační číslo) xxx, na listu vlastnictví (dále jen LV) č.--- u Katastrálního úřadu pro L kraj - Katastrální pracoviště J. Z odůvodnění výše zmíněného rozsudku dovolacího soudu se rovněž podává, že nikdo nemůže být zbaven vlastnického práva jinak než na základě zákona. Opačný názor by byl v rozporu s d, zaručující ochranu vlastnického práva všem subjektům bez rozdílu. Proto ani stanovy občanského sdružení nemohou platně a účinně do vlastnického práva žalovaného zasahovat. Žalovaný proto nemohl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě stanov žalobce pozbýt. Proto okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci, právně podle Náklady úspěšného žalovaného sestávaly z nákladů advokátního zastoupení za celkem tři samostatná řízení před okresním soudem, celkem ve výši 54.932,50 Kč, za dvě samostatná odvolací řízení, celkem ve výši 31.736,50 Kč, z nákladů dovolacího řízení ve výši 17.360 Kč a činily tak celkem 104.029 Kč a přiznány byly podle vyhl. č. a vyhl. č.

Proti rozsudku podal žalobce odvolání, v němž nesouhlasil s právními závěry okresního soudu a odkázal na předchozí rozsudky okresního a krajského soudu, jimiž bylo žalobě vyhověno. Nesouhlasil rovněž s právním názorem dovolacího soudu o tom, že ve stanovách žalobce absentuje úprava vystoupení základní odborové organizace z odborového svazu, a soudil, že jestliže jsou do odborového svazu přijímáni členové, z nichž se organizace skládají, stanovy žalobce nemusí obsahovat úpravu pro případ vystoupení odborové organizace z odborového svazu ve smyslu Zánik žalovaného se neomezil toliko na změnu identifikačního čísla (IČ), nýbrž došlo k řádnému vypořádání majetku Delimitační komisí žalobce (odborového svazu) a žalovaný měl možnost jeho usnesení napadnout žalobou, což včas neučinil. Stanovy žalobce totiž přechod z jednoho odborového svazu do jiného odborového svazu neumožňují. Z listin předložených žalovaným je patrné, že jeho členská schůze rozhodla o jeho zániku a transformovala se na novou základní organizaci. Proto bylo žalovanému přiděleno i jiné identifikační číslo. Sdružovací právo je založeno na odluce spolku od státu s vysokou mírou autonomie sdružení při řešení členských záležitostí. V této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ČR z 23.11.2005, č.j. -143. Uvedený názor má oporu i v d, jímž je zaručeno svobodné vytváření formálních i neformálních sdružení. Do postavení a činnosti sdružení, která jsou právnickými osobami, mohou státní orgány zasahovat jen v mezích stanovenýchu a obecně závaznými právními předpisy. Podmínkou je, aby k takovému zásahu byl státní orgán právní úpravou výslovně zmocněn. Ingerence soudu do aktů občanských sdružení je omezena právem člena sdružení podat žalobu u okresního soudu na určení, zda je rozhodnutí některého orgánu sdružení, proti němuž nelze podat podle stanov opravný prostředek, v souladu se zákonem či stanovami, ovšem pouze ve lhůtě 30 dnů, kdy se o tom člen sdružení dozvěděl, nejpozději do 6 měsíců od rozhodnutí. Nebylo-li uvedeného prostředku využito, je následný soudní přezkum limitován toliko na otázku, zda byly při přijímání rozhodnutí dodrženy procedurální předpisy, jak rozhodl Ústavní soud v rozhodnutí publikovaném pod sp. zn. . V podaném odvolání žalobce opakovaně zastával svůj právní názor, že odborové základní organizace žádný majetek nikdy nevlastnily, a pokud by tento jeho názor neobstál, původní základní organizace zanikla a vznikla nová základní organizace pod zcela jiným identifikačním číslem (IČ). Stanovy jednoho odborového svazu nelze uplatňovat i u jiného odborového svazu a z jednoho odborového svazu nemohl přejít majetek do jiného odborového svazu či na zcela jiný subjekt. I když žalobce připustil, že původně v r. 1990 náležel majetek základní odborové organizaci, musely být tyto organizace členy některého odborového svazu a byly povinny řídit se jeho stanovami. Jestliže se žalovaný prohlásil za právního nástupce původní základní odborové organizace, učinil tak v rozporu se stanovami. Žalovaný využil článku 12 odst. 3 stanov žalobce, obsahující oprávnění zanikající základní organizace k přechodu do jiné organizace, která přebírá veškerý majetek. Zdůraznil, že ani po odborovém sjezdu v r.1990 neměly jednotlivé odborové organizace vlastnické právo k nemovitostem, ale toliko právo hospodaření. V dodatku k odvolání, ze dne 26.10.2010 (č.l. 446-447 spisu), označeném jako „vyjádření žalobce“, upozornil, že mezi obligatorní obsahové náležitosti stanov sdružení, jak jsou vymezeny v , nepatří úprava práva na vystoupení ze sdružení ani majetkové vypořádání s tím spojené. Právo ze sdružení vystoupit je upraveno v in fine téhož zákona. Proto nelze učinit závěr o tom, že stanovy žalobce měly mezeru v úpravě práva na vystoupení ze sdružení a na úpravu majetkového vypořádání. Platí, že to, co není uvedeno ve stanovách, je upraveno v zákoně o sdružování č. Jím se řídí úprava všech sdružení a jinými právními předpisy, kupř. se řídí pouze obecnou částí, ustanoveními týkajícími se právnických osob ( až ObčZ), přičemž použití analogie juris by odporovalo zásadě autonomie občanských sdružení. Ve výpisu Českého statistického úřadu je uveden způsob zániku žalované jako zrušení bez likvidace s jedním právním nástupcem. Podle , odst. 2 ObčZ třeba dovodit, že zániku právnické osoby předchází její zrušení. Přitom ovšem ani ani nemají tzv. transformační úpravu, podle níž by se měnila právní úprava spolku jako jednoho druhu právnické osoby soukromého práva na jiný druh takovéto právnické osoby. Třeba také rozlišovat ve smyslu mezi provedením majetkového vypořádání při zániku sdružení a mezi zánikem pouze člena žalobce. V druhém případě se uplatní úprava, uvedená ve stanovách žalobce, která ovšem s majetkovým vypořádáním nepočítá a takovouto povinnost nelze z obecně závazných právních předpisů dovodit. Žalovaný měl střežit svá práva a jestliže vstoupil do sdružení žalobce, musel či měl si být vědom toho, jaké důsledky to pro něj bude mít. Uvedl rovněž, že až dosud se předmětem řízení nestalo určení vlastnictví ke stavební parcele č. 448, zastavená plocha a nádvoří, na níž se nachází budova čp. 347. Proto v uvedeném písemném podání navrhl změnu žaloby v uvedeném smyslu. Při odvolacím jednání ovšem vzal v této části uvedený procesní úkon zpět. Vedle dosud učiněného závěrečného návrhu, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, navrhl, aby případně byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě vyhověno.

Žalovaný v podaném vyjádření zrekapituloval dosavadní průběh řízení včetně zrušujícího rozsudku dovolacího soudu v této věci a přiklonil se k jeho právní argumentaci, obsažené v rozsudku ze dne 21.1.2009, č.j. -243. Zdůraznil zejména, že žalovaný, resp. jeho právní předchůdce ZV ROH při Výzkumnému zemědělské techniky v xxx nabyl předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy, uzavřené se státem již 15.6.1959 a toto jeho právo bylo vloženo vkladem do pozemkové knihy pod č.d. 248/59. Z potvrzení žalobce z 19.6.1998, č.j. 350/98, podepsaného jeho tehdejším předsedou vyplývá, že žalovaný je nástupnickou organizací výše zmíněného ZV ROH. Z usnesení mimořádného všeodborového sjezdu o ukončení činnosti ROH a o právním nástupnictví z 2.3.1990 vyplývá, že došlo k zániku ROH k 2.3.1990, veškeré pravomoci přešly na nástupnické odborové organizace a majetek bývalých ZV ROH přešel do vlastnictví základních, případně místních odborových organizací, které prohlásil za právní nástupce dosavadních ZO ROH. osvědčující přechod vlastnického práva k předmětným nemovitostem byla vydána dne 22.12.1992 pro Katastrální úřad v S. I kdyby snad bylo lze učinit v otázce přechodu vlastnického práva k nemovitostem zcela opačný závěr, než který učinil Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku, nelze přehlédnout, že žaloba byla podána až v r.2004, přitom žalovaný včetně svého právního předchůdce užívá nemovitosti jako vlastník v dobré víře již od r.1959, tedy po dobu delší deseti let, proto by vlastnické právo k nim nabyl vydržením tohoto práva podle ObčZ. Upozornil, že Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12.7.2010 pod sp. zn. ústavní stížnost ve věci stěžovatele, jímž byl žalobce prakticky v téže věci, tedy směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6.1.2010, č.j. -170, a dále upozornil na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.2.2010, č.j. -141, v němž byl napaden ve výroku označený rozsudek Krajského soudu v ČB a Okresního soudu v P. Dovolací soud se shodným zdůvodněním, jako v této projednávané věci, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v P k dalšímu řízení. Žalovaný při odvolacím jednání se zpětvzetím návrhu na změnu žaloby, učiněného žalobcem v odvolacím řízení, souhlasil. Navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

Krajský soud úvodem předesílá, že podle v odvolacím řízení nelze uplatnit nový návrh. Takovým je i návrh na určení vlastnictví k další nemovitosti, pozemkové parcele č. 448 v obci V a katastrálním území V v K. Nelze-li uplatnit v odvolacím řízení nový návrh, je procesní úkon učiněný v rozporu s nepřípustný a soud k němu nepřihlíží ( ). To znamená, že o něm či o jeho zpětvzetí nemusí rozhodovat.

Následně po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou ( ), je přípustné ( a contrario ), bylo podáno včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (, ), krajský soud přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které jeho vyhlášení předcházelo, a přihlížel i k jiným důvodům, než které byly v odvolání výslovně uplatněny ( ). Odvolání žalobce důvodným neshledal.

Zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení, jsou soudy obou stupňů podle ve spojení s vázány právním názorem dovolacího soudu. To samozřejmě platí v případě, že skutkový stav po vrácení věci soudu prvého stupně nedoznal změny. V dané věci nedošlo ke změně ve skutkovém stavu po vrácení věci dovolacím soudem okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud totiž ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 21.1.2009 č.j. -243, zavázal okresní i krajský soud právním názorem, který by bylo lze označit za vymezení hranic mezi pojetím spolkového práva (upraveného ve stanovách žalobce, jakožto spolku, občanského sdružení, vzniklého na základě ) a mezi právem vlastnickým a způsoby jeho nabývání a ochrany (upraveného dalšími obecně závaznými právními předpisy, jakož id – dále jen LPS). Úprava práva spolkového ve stanovách se může týkat vlastní činnosti spolku a jeho jednáním navenek a jde-li o práva vlastnická, může se týkat toliko majetku, který spolek získal po svém vzniku, ovšem pouze na základě zákonem stanovených právních titulů. Jde-li však o případ, kdy je členem spolku právnická osoba ( ), a tou byl a je žalovaný, který byl současně ku dni vzniku svého členství ve spolku žalobce i vlastníkem věci, předmětných nemovitostí, které získal před vznikem svého členství ve spolku žalobce, pak, protože žalovaný ze spolku vystoupil ( ), vlastníkem věci, kterou do spolku „vnesl“, nadále zůstal, pokud ovšem nedošlo ke změně vlastnictví k takovéto věci způsobem, stanoveným obecně závaznými právními předpisy (vide i ObčZ). Jinak řečeno, do vlastnického práva nabytého právnickou osobou (ale i fyzickou osobou) před vznikem členství ve spolku nemohou stanovy spolku zasahovat a učiní-li tak, může se dotčený subjekt dovolat ochrany svého vlastnického práva podle LPS a samozřejmě i žalobou u soudu. Na věci nic nemění, že žalovaný, který byl a zůstal právnickou osobou i v době svého členství u žalobce, hodlal v souvislosti s vystoupením ze spolku žalobce vyhovět stanovám žalobce, ačkoliv v nich absentovala úprava vystoupení člena ze spolku žalobce (z odborového svazu). Na jeho právním postavení (byl a zůstal právnickou osobou) ani na jeho vlastnickém právu k dotčeným nemovitostem k žádným změnám nedošlo. Krajský soud navíc dodává, že je nejen vázán právním názorem dovolacího soudu stejně jako okresní soud, ale i to, že se s právním názorem dovolacího soudu plně ztotožňuje. Navíc třeba uvést, že před vstupem do odborového svazu žalobce byl žalovaný pod původním IČ:

xxx zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí (na LV č.xxx) a zapsán jako jejich vlastník je dosud, třebaže s odlišným identifikačním číslem (IČ): xxx. Z obsahu spisu vyplývá, že se tak stalo na základě oznámení žalovaného učiněného katastrálnímu úřadu s odkazem na usnesení členské organizace ZO (pod IČ:xxx) ze dne 25.9.2002, kterým byla původní základní odborová organizace „zrušena“, protože ku dni 24.9.2002 „vznikl“ pod shodným názvem evidencí u Ministerstva vnitra ČR žalovaný, jakožto součást jiného odborového svazu – totiž Odborového svazu státních orgánů a organizací se sídlem xxx, s IČ:xxx. Katastrální úřad provedl změnu zápisu v katastru jen v identifikačním čísle žalovaného, s vědomím, že žalobce, domáhající se další změny zápisu v katastru nemovitostí, a to v označení vlastníka dotčených nemovitostí v katastru, nepředložil žádný právní titul, který by tvrzenou změnu vlastnictví, totiž že vlastníkem předmětných nemovitostí je žalobce, zakládal. Katastrálnímu úřadu právem nepostačoval pro vyhovění žádosti žalobce jeho odkaz na stanovy žalobce, jakožto spolku, nepokládal totiž stanovy spolku za zákonem stanovený vlastnický nabývací právní titul. Z uvedeného plyne, že námitky žalobce uplatněné v jeho odvolání jsou pro posouzení věci bez právního významu a krajský soud se jimi blíže zabývat nemusel. Po stránce skutkové krajský soud odkazuje na skutková zjištění učiněná okresním soudem, jak jsou obsažena v pečlivém odůvodnění napadeného rozsudku.

Veden výše uvedenými důvody shledal krajský soud rozsudek okresního soudu včetně jeho nákladového výroku věcně správným, proto jej podle potvrdil.

V odvolacím řízení žalovaný uspěl. Proto krajský soud uložil podlehnuvšímu žalobci nahradit žalovanému, k rukám jeho zástupce, do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení (, , , ).

Náklady vzniklé žalovanému tvořila odměna za zastoupení žalovaného advokátem podle vyhl. č. 20.000 Kč, paušální náhrada hotových výloh za dva úkony právní služby po 300 Kč a 4.120 Kč činila 20% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad, neboť podle vyhl. č. zástupce žalovaného doložil, že je plátcem uvedené daně. Celkem tak činily účelně vynaložené náklady vzniklé žalovanému 24.720 Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání. Proti tomuto rozsudku není zásadně přípustné ani dovolání, ledaže by k dovolání, podanému účastníkem řízení u Okresního soudu v S k Nejvyššímu soudu v B ve lhůtě dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, sám dovolací soud shledal, že rozsudek odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V HK dne 27. října 2010

předsedkyně senátu