Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17Co 173/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. JČ a soudců JUDr. ZJ a Mgr. TŠ v exekuční věci oprávněného

G, s.r.o .

, sídlem v xxx, IČ xxx, zastoupeného JUDr. JK, advokátem se sídlem v xxx, proti povinnému

Ing. TV

, narozenému xxx, bytem v xxx, zastoupenému JUDr. IB, advokátem se sídlem v xxx, pro 2 658 350,30 Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněného proti usnesení JUDr. OS, soudního exekutora se sídlem v xxx, z 25. března 2010, č.j. 086 ExS 574/06-132,

t a k t o

:

Usnesení soudního exekutora

s e z r u š u j e

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením soudní exekutor rozhodl, že se z rozdělované podstaty 3 088 684,23 Kč v úplnosti uspokojí jeho pohledávka z titulu nákladů exekuce 581 493 Kč a částečně pohledávka přihlášeného zástavního věřitele částkou 2 507 191,23 Kč (výrok I), nikomu z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a deklaroval, že právní mocí jeho rozhodnutí zaniknou zástavní práva, věcná břemena a nájemní práva, která na vydražených nemovitostech váznou (výrok III).

V odůvodnění především konstatoval, že v exekuční dražbě konané 23. ledna 2008 došlo k udělení příklepu za nejvyšší podání 3 060 000 Kč, které vydražitel následně včas zaplatil, a že je tedy třeba toto podání a přirostlý úrok rozvrhnout. Vyložil také samozřejmě, proč tak činí právě výše uvedeným způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí se odvolal oprávněný. Především namítl, že vůbec nemělo být vydáno, a navrhl jeho zrušení. Připomněl, že usnesením zdejšího krajského soudu z 13. února 2009 byl na majetek povinného prohlášen konkurs, že podle , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), v nyní platném znění, po nařízení konkursu nelze exekuci provádět a že se mu přitom v dané věci exekutor pokusil doručit usnesení o příklepu právě až po prohlášení konkursu. Oprávněný dovozoval, že za této situace bylo doručení v rozporu s výše uvedeným zákonným ustanovením, tudíž neúčinné, a usnesení o příklepu proto dosud nenabylo právní moci (tento obecně platný právní názor zaujal již za účinnosti předchozí právní úpravy konkursu Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ve věci sp. zn. ). Rozvrhové jednání proto podle něj vůbec nemělo být konáno. Podotkl také, že podle jeho mínění vzhledem k nedostatku právní moci usnesení o příklepu nemůže být vydražitel vlastníkem vydražených nemovitostí. Ty tedy stále náleží povinnému a v současnosti tak jsou součástí konkursní podstaty. Dále oprávněný poukázal na to, že i kdyby snad rozvrhové usnesení vydáno být mohlo (tj. pokud by usnesení o příklepu právní moci – rozumí se před prohlášením konkursu – nabylo), musela by jím vzhledem k trvajícímu konkursu na majetek povinného být rozdělovaná podstata po odečtení nákladů státu vydána správci konkursní podstaty (shodně Krajský soud v P v rozhodnutí ve věci sp. zn. ).

Vydražitel Mgr. FH měl naopak za to, že napadené usnesení vydáno být mohlo a že se vlastníkem vydražených nemovitostí stal. Vyslovil názor, že po zpeněžení majetku povinného je doručování soudního rozhodnutí (zde usnesení o příklepu) pouhým procesním úkonem (stejně jako např. i nařízení a konání rozvrhového jednání), není „prováděním exekuce“ ve smyslu a k odvolatelem dovozovanému závěru o neúčinnosti doručení tak není důvod. „Prováděním exekuce“ v nadepsaném smyslu je podle něj třeba rozumět jen vlastní realizaci prodeje majetku povinného (jinak řečeno, jeho „zpeněžování“). Usnesení o příklepu tedy dle jeho názoru pravomocné je (k 13. dubnu 2009), a protože zároveň včas doplatil nejvyšší podání, platí, že vlastnické právo k vydraženým nemovitostem nabyl ke dni udělení příklepu, tj. k 23. lednu 2008. V den prohlášení konkursu na majetek povinného tedy již povinnému nepatřily a nenáleží proto ani do konkursní podstaty. Podotkl, že jeho vlastnické právo uznal i katastrální úřad (byť je v současnosti v katastru opět i nesprávná poznámka o zápisu nemovitostí do konkursní podstaty). Do konkursní podstaty podle vydražitele náleží výtěžek dražby, a to jako celek (exekutor se se svými nároky mohl přihlásit do insolvenčního řízení). Vydražitel zdůraznil, že se celá záležitost nikoli jeho vinou stále protahuje, což mu působí značné komplikace, a domáhal se, aby soud připustil jeho vedlejší účastenství v řízení.

Exekutor navrhl potvrzení napadeného usnesení. Byl přesvědčen, že povinný ztratil vlastnické právo k vydraženým nemovitostem už udělením příklepu vydražiteli. „Ostatní v zákoně uvedené lhůty“ jsou podle něj „pouze lhůtami procesními, které nemají na vlastnické právo vliv“; pouze za předpokladu, že vydražitel neuhradí nejvyšší podání, „vlastnické právo k předmětu dražby se vrací“. Připomněl, že je vydražitel oprávněn převzít vydraženou nemovitost už následující den po vydání usnesení o příklepu. V daném případě vydražitel nejvyšší podání včas zaplatil, takže se podle mínění exekutora vlastníkem dražených nemovitostí ke dni vydání usnesení o příklepu stal. Ustanovení se podle exekutora „na již proběhlou dražbu nevztahuje, protože povinný ke dni prohlášení konkursu na jeho majetek již vlastníkem vydražených nemovitostí nebyl“. Exekutor dále vyslovil názor, že výtěžek dražebního prodeje připadl na exekuci zúčastněným věřitelům a že právě v jejich prospěch je třeba provést rozvrh; do konkursní podstaty by prý náležel jedině případný přebytek dražebního výtěžku, zbylý po úhradě přihlášených pohledávek.

Nikdo další se k odvolání nevyjádřil.

Po zjištění, že bylo odvolání podáno k tomu oprávněnou osobou a včas, krajský soud napadené usnesení přezkoumal, a to včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo.

Dospěl k následujícím závěrům:

Daná problematika byla v soudní praxi vícekrát řešena. Oprávněný správně připomněl, že se jí Nejvyšší soud České republiky instruktivně zabýval zejména v rozhodnutí ve věci sp. zn. .

V něm na prvním místě připomněl, že sjednotil rozhodovací praxi soudů nižších stupňů ve výkladu tehdy platného , o konkursu a vyrovnání, m.j. i prostřednictvím – oprávněným zde rovněž zmiňovaného - usnesení Krajského soudu v P ze dne 15. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je formulován závěr, že byl-li prohlášen konkurs na majetek povinného poté, co v řízení o výkon rozhodnutí byla jeho nemovitost pravomocným usnesením o příklepu prodána, soud po zaplacení nejvyššího podání vydražitelem usnesením rozhodne o uspokojení pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby a o vydání zbytku rozdělované podstaty správci konkursní podstaty, přičemž toto usnesení má účinky rozvrhového usnesení ( ). Podotkl, že se tedy z R 86/2005 podává, že je-li konkurs na majetek povinného prohlášen po právní moci usnesení o příklepu, avšak před tím, než vydražitel zaplatí nejvyšší podání, není úkon, jímž vydražitel ve lhůtě určené v usnesení o příklepu nejvyšší podání zaplatí, úkonem, jenž by se protivil zákazu formulovanému v Dále připomněl, že z jeho usnesení sp. zn.

(jež bylo posléze podrobeno ústavnímu přezkumu, přičemž Ústavní soud usnesením ze dne 22. července 2004, sp. zn. , ústavní stížnost odmítl) vyplývá, že úkonem, kterým se v rozporu s ustanovením provádí výkon rozhodnutí, naopak je po prohlášení konkursu na majetek povinného i pokyn soudu výkonu rozhodnutí k tomu, aby usnesení o udělení příklepu, vydané podle před prohlášením konkursu, bylo doručeno (dle ). Tímto způsobem uskutečněné porušení zákazu formulovaného v – pokračoval Nejvyšší soud - pak nemůže vyvolat zákonem jinak předjímané účinky. Jinak řečeno, jestliže soud výkonu rozhodnutí v rozporu s ustanovením pokračoval v provádění výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí tím, že usnesení o udělení příklepu doručoval osobám uvedeným v až po prohlášení konkursu na majetek povinného, pak takové doručení nebylo účinné a právní moc usnesení o příklepu od něj (k tíži konkursní podstaty a konkursních věřitelů) odvozovat nelze. Jiný názor by ostatně dle Nejvyššího soudu vedl k absurdnímu závěru, že porušení zákazu formulovaného v nemá žádné právní účinky (kdyby totiž doručení mělo být i tak účinné, bylo by jedno, zda předtím soud výkonu rozhodnutí učinil i jiné tomuto zákazu se protivící úkony). Ve spojení s ustáleným výkladem podávaným soudní praxí, podle kterého v řízení o výkon rozhodnutí, v němž úpadce vystupoval ke dni prohlášení konkursu jako povinný, zůstává účastníkem řízení i nadále úpadce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2000, pod číslem 95), by takový výklad podle Nejvyššího soudu vedl rovněž k velmi obtížně reparovatelným (ne-li zcela nereparovatelným) účinkům.

Uvedené závěry Nejvyššího soudu pokládá krajský soud za správné a plně aplikovatelné i v projednávané věci. Oprávněný správně připomíná, že se svým sice již neplatí, ale že nyní danou problematiku upravující ustanovení má týž obsah i účel a i ono tudíž logicky musí být vykládáno stejným způsobem.

Nesprávnost argumentace vydražitele a exekutora, že doručování usnesení o příklepu není prováděním exekuce, je zřejmá z ustanovení To konstituuje – vedle udělení příklepu - další dvě podmínky pro vznik vlastnického práva vydražitele k vydražené nemovitosti, totiž doplacení nejvyššího podání a právě, a to je v projednávané věci podstatné, nabytí právní moci usnesení o příklepu. Pokud tedy usnesení o příklepu právní moci nenabude, vydražitel se vlastníkem nestane, ač mu byl příklep v dražbě udělen a ač pak i doplatil nejvyšší podání. Z toho vyplývá, že právní moc usnesení o příklepu je podmínkou pro to, aby povinný své vlastnické právo ztratil. A právě z tohoto důvodu jsou (vedle udělení příklepu a doplacení nejvyššího podání) právní moc usnesení o příklepu a tím i doručování tohoto rozhodnutí (protože doručení je základním předpokladem, aby rozhodnutí o příklepu mohlo právní moci nabýt) z hlediska realizace exekuce klíčové, jsou stejně podstatnou součástí provádění exekuce jako samotné rozhodnutí o příklepu a doplacení nejvyššího podání. Ostatně stejně tak jsou podstatné i pro konkurs na majetek povinného. Nenabylo-li usnesení o příklepu právní moci, zůstal vlastníkem nemovitosti (i přes udělený příklep a doplacení nejvyššího podání) povinný a nemovitost tak náleží do konkursní podstaty.

Skutečnost, že je vydražitel podle platné právní úpravy oprávněn převzít vydraženou nemovitost už dne následujícího po vydání usnesení o příklepu ( ) a že se vlastníkem stává s účinky ke dni vydání usnesení o příklepu ( ), na tom, že podmínkou přechodu vlastnictví je také právní moc usnesení o příklepu a tím i doručení tohoto rozhodnutí, které tak bezpochyby je projevem provádění exekuce, nic nemění.

Usnesení o příklepu nebylo oprávněnému účinně doručeno (protože bylo doručováno po prohlášení konkursu na majetek povinného, tj. v rozporu se zákonem, jmenovitě s ), a proto nenabylo právní moci Za této situace nemělo být konáno rozvrhové jednání ( ) a samozřejmě nemělo být vydáno ani napadené usnesení, které proto krajský soud zrušil ( per anal.).

Zbývá doplnit, že krajský soud pokládá vydražitelův návrh na připuštění jeho vedlejšího účastenství v rozvrhovém řízení za obsolentní ( ), a to už proto, že vydražitel účastníkem exekučního řízení v jeho rozvrhové fázi ze zákona bez dalšího je ( ).

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení lze do dvou měsíců od jeho doručení podat dovolání k

Nejvyššímu soudu České republiky v B, prostřednictvím exekutora JUDr.OS.

V HK dne 18. května 2010

předseda senátu