Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51Co 759/2009

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-126

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Ostravě rozhodl ve věci žalobce xxxxx, se sídlem xxxxx, IČ: xxxxx, zastoupeného JUDr. Vladislavem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Lindnerova 2, proti žalované xxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, zastoupené opatrovníkem Mgr. Stanislavem Sochorem, advokátem se sídlem v Olomouci, Pavelčákova 14, o zaplacení částky 32.085,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 25.9.2009, č.j. -105,

t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu ve výroku o nákladech řízení se mění následovně:

Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradu nákladů řízení žalované částku 4.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku se potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Olomouci na náhradu nákladů odvolacího řízení žalované částku 720,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 32.085,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení denně od 3.12.2005 do zaplacení, částky 34.540,- Kč a uložil žalobci zaplatit státu na náhradu nákladů řízení žalované 4.284,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž se domáhal jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Oponuje závěru o promlčení pohledávky, argumentoval, že ust. § 262 odst. 4 obch. zák. o ochraně spotřebitele se týká odpovědnosti za porušení povinností, na ujednání o prodloužení promlčecí doby toto ustanovení použít nelze a z obsahu všeobecných obchodních podmínek nelze usuzovat na značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v rozporu s požadavky dobré víry a k újmě spotřebitele, jde o běžný závazkový vztah ze smlouvy o úvěru.

Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako správného.

Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, spolu s předcházejícím řízením a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném 24.9.2007 žalobce vymáhal zaplacení částky 32.085,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení denně od 3.12.2005 do zaplacení a částky 34.540,- Kč. Skutkově tvrdil, že podle smlouvy z 12.2.2001 poskytl žalované úvěr 19.621,- Kč, který se zavázala vrátit spolu s úroky v celkové výši 27.571,- Kč v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč, z nichž poslední byla splatná v červnu 2003. Dluží úvěrovou jistinu 26.571,- Kč, dohodnutá smluvní pokuta za prodlení s plněním splátek činí 5.514,- Kč, smluvený 0,1% úrok z prodlení denně do dne 2.12.2005 34.540,- Kč. Žalovaná neznámého pobytu zastoupena opatrovníkem pro řízení uplatnila námitku promlčení s odůvodněním, že ujednání ve všeobecných obchodních podmínkách, které byl žalobce oprávněn jednostranně měnit, nesplňuje náležitosti písemného prohlášení dle ust. obch. zák. pro absenci aktivního projevu vůle. Dále s odkazem na , namítala, že prohlášení o prodloužení promlčecí doby je neplatné pro rozpor se zákonem, neboť se jedná o úkon směřující ke zhoršení postavení spotřebitele, dochází jím ke zkrácení práva uplatnit námitku promlčení a jde o šikanózní ujednání, učiněné v době, kdy ani nebyly peněžní prostředky poskytnuty.

V pořadí prvním rozsudku okresní soud dovodil, že ujednání o prodloužení promlčecí doby obsažené ve firemních obchodních podmínkách žalobce nesplňuje náležitosti jednostranného právního úkonu pro absenci projevu vůle dlužníka vůči druhé smluvní straně, jedná se o projev vůle žalobce jako silnějšího subjektu, který se žalovaná jako spotřebitel při uzavření smlouvy pouze zavázala respektovat. Za použití ustanovení § 397 obchodního zákoníku shledal důvodnou námitku promlčení a žalobu v celém rozsahu zamítl. K odvolání žalobce krajský soud tento rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť prohlášení o prodloužení promlčecí doby není neplatným právním úkonem pouze z toho důvodu, že je obsaženo ve všeobecných obchodních podmínkách, jimiž byla určena část obsahu smlouvy dle ust. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby se zabýval obranou žalované, zda spotřebitelská smlouva neobsahuje v rozporu s požadavkem dobré víry k újmě žalované jako spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

V pořadí druhém rozsudku okresní soud vyšel ze zjištění o uzavření úvěrové smlouvy 14.2.2001, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, poslední splátka úvěru byla splatná v červnu 2003. Podle bodu 5.2 těchto podmínek zákazník uzavřením smlouvy prohlásil v souladu s ust. § 401 obchodního zákoníku, že prodlužuje promlčecí dobu veškerých práv vzniklých věřiteli vůči němu ze smlouvy na dobu 10-ti let od okamžiku, kdy započne tato doba běžet. Po právní stránce s odkazem na ust. obchodního zákoníku dovodil platnou úvěrovou smlouvu a za použití ust. téhož zákona ve znění do 31.12.2001 (dále jen obchodní zákoník) daný právní vztah posoudil rovněž dle ust. , , neboť v tomto závazkovém vztahu měl žalobce postavení dodavatele a žalovaná spotřebitele. Soud I. stupně dospěl k závěru, že prohlášení žalované o prodloužení promlčecí doby je neplatným právním úkonem, neboť v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitelky značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Vzhledem ke čtyřleté promlčecí době dle ust. obchodního zákoníku, která počala běžet ode dne splatnosti poslední vymáhané splátky v červnu 2003, okresní soud shledal důvodnou námitku promlčení, uplatněnou v řízení zahájeném 24.9.2007 a žalobu v celém rozsahu zamítl.

Krajský soud jako správná přejímá skutková zjištění okresním soudem učiněná ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek žalobce, avíza provedených plateb, výpisu plateb, upomínky a knihy odeslané pošty, když okresní soud z těchto důkazů učinil správná skutková zjištění, jakož i správný závěr o skutkovém stavu, který i přiléhavě právně posoudil. Odvolací soud pro stručnost na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu odkazuje.

Podle ust. § 262 odst. 2 obchodního zákoníku, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštního právního předpisu něco jiného, a je-li jenom jedna ze stran právního vztahu podle nebo 3 podnikatelem, použijí se ustanovení této části na obě strany; ustanovení o odpovědnosti, spotřebitelských smlouvách nebo adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a společných závazcích a ustanovení zvláštních zákonů směřujících k ochraně spotřebitele však je třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.

Ust. § 52 odst. 1 určuje, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Z ust. plyne, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Ustanovením obchodního zákoníku byl (v době uzavření zkoumané smlouvy) speciálně stanoven vztah úpravy obchodního zákoníku a , směřující k ochraně spotřebitele Podle tohoto kogentního ustanovení se pro obchodní závazkové vztahy, v nichž jednou ze stran je osoba, která je spotřebitelem, použijí (mimo jiné) ustanovení směřující k ochraně spotřebitele v těch případech, kdy je to ve prospěch strany, která není podnikatelem. Takovým ustanovením je rovněž , (srovnej téhož zákona včetně rubriky). Odvolatel se tedy mýlí, usuzuje-li, že ustanovení (nikoli odst. 4 vzhledem k novelizaci tohoto ustanovení) obchodního zákoníku se týká pouze odpovědnosti spotřebitele za porušení povinností ze závazkového vztahu podřízeného jinak režimu obchodního zákoníku.

Kogentní ustanovení a násl. nepochybně určitým způsobem omezují smluvní svobodu stran, a to za účelem ochrany spotřebitele, potřebné vzhledem k jeho hospodářské i psychické nedostatečnosti v porovnání s odborností a informovaností dodavatele. Za tím účelem ust. zákona zakazuje taková ujednání ve spotřebitelských smlouvách, která jsou k újmě spotřebitele v rozporu s dobrou vírou a nerovnovážná v právech a povinnostech stran.

Účelem promlčení je jednak stimulovat věřitele ke včasnému vykonání svých subjektivních práv (pohledávek) a tím předcházet vzniku újmy, jednak, a to zejména, čelit tomu, aby dlužník nebyl ohledně svých právních povinností (dluhů) vystaven po časově neurčitou dobu vynutitelnosti ze strany soudu. Tím institut promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících právních povinností.

Prodloužení promlčecí doby na 10 let je proto zcela zjevně ve prospěch věřitele, který po tuto dobu nemusí vykonávat svá subjektivní práva a v neprospěch dlužníka, který vzhledem k časové prodlevě již nemusí být ani schopen svá práva hájit, neboť nelze očekávat, že by si případně uchovával po tak dlouhou dobu důkazy o splnění či jiném způsobu zániku dluhu. Je přitom obecně známo, že takové prohlášení v obdobných smlouvách na relevantním trhu obvyklým nebylo.

Okresní soud proto postupoval zcela v souladu s ust. , pokud se k námitce žalované zabýval posouzením poměru výhod a nevýhod v daném závazkovém vztahu, správně dovodil, že prodloužení promlčecí doby nebylo vyváženo žádnou výhodou ve prospěch spotřebitele, když ostatně odvolatel sám potvrdil, že šlo o běžný úvěrový obchod.

Pro nevyváženost v právech a povinnostech stran k újmě spotřebitele v rozporu s principem dobré víry je v daném závazkovém vztahu prohlášení o prodloužení promlčecí doby na 10 let neplatným právním úkonem. Ve smyslu ust. § 392 odst. 2 obchodního zákoníku počala čtyřletá (§ 397 zákona) promlčecí doba ohledně poslední vymáhané splátky běžet v červnu 2003 a uplynula přede dnem 24.9.2007, kdy bylo řízení zahájeno. Okresní soud proto nepochybil, pokud podle ust. § 388 odst. 1 obchodního zákoníku promlčené právo nepřiznal.

Krajský soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném zamítavém výroku potvrdil.

Okresní soud správně určil výši náhrady nákladů řízení žalované, pouze vzhledem ke změně sazby daně z přidané hodnoty od 1.1.2010 , odvolací soud výrok o nákladech řízení změnil a vedle odměny za úkony právní služby a režijní paušály, uložil žalobci povinnost zaplatit státu náhradu za 20% daň z přidané hodnoty, tj. celkem 4.320,- Kč.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. , , tak, že žalobce, který se svým odvoláním úspěšný nebyl, je povinen zaplatit státu na náhradu nákladů odvolacího řízení žalované 720,- Kč za jeden úkon právní služby, a to vyjádření k odvolání, jeden režijní paušál po 300,- Kč k tomuto úkonu, náhradu za 20% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné

rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon

rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě

dne 12.1.2010

Dle ust.

z důvodu nepřítomnosti předsedy

senátu podepsala v zastoupení

Mgr. xxxxx