Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7Co 2516/2009

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. M. P. a soudců JUDr. Z. V. a JUDr. A. Z. v právní věci žalobce K. V. , nar..., bytem v Z., proti dalšímu účastníku řízení T., a.s., se sídlem P., IČ..., v řízení podle části páté ve věci rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro Jihočeskou oblast ze dne 14.5.2008, o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 5.8.2009 č.j. -27, t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro Jihočeskou oblast, se n e o d m í t á.

Žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud napadeným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu České Budějovice, jakož i všech rozhodnutí s ním souvisejících s odůvodněním, že žalobce nedodržel lhůtu stanovenou v , jež pro podání této žaloby činí dva měsíce od doručení rozhodnutí správního orgánu. Uvedl, že se jedná o lhůtu hmotněprávní a k jejímu zachování je proto nezbytné, aby žaloba došla soudu nejpozději poslední den lhůty. Předmětné správní rozhodnutí bylo žalobci doručeno 14.1.2009 a lhůta k podání žaloby proto uplynula 14.3.2009. Žaloba ovšem byla podána až 16.3.2009, a proto jí okresní soud odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

Usnesení soudu prvního stupně napadl odvoláním žalobce, který namítal, že lhůta k podání žaloby obsahovala zde i měsíc únor, který je minimálně o dva dny kratší, což datum k uplynutí lhůty k podání žaloby právě o tyto dva dny posunuje a navrhl proto, aby usnesení soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc mu vrácena k novému projednání.

Další účastník ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že jde o odvolání nepřípustné, neboť jsou jím napadány pouze důvody rozhodnutí, které se týkají lhůty a zdůraznil, že nesouhlasí ani s tím, že by skutečnost, že měsíc únor má méně dnů, mohla mít vliv na posouzení délky lhůty. Lhůta k podání žaloby vyplývající z ustanovení je skutečně hmotněprávní a její konec připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, jež připadá na událost, od níž lhůta počíná.

Odvolací soud zjistil, že přípustné odvolání podala osoba k tomuto procesnímu úkonu oprávněná v zákonné patnáctidenní lhůtě (, a ), jakož i to, že v něm byl uplatněn odvolací důvod uvedený v , pročež je odvolací soud přezkoumal postupem podle a a 6 a dospěl k závěru o jeho důvodnosti.

Podle žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

Podle věty první a druhé lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Podle § 122 odst. 3 obč. zák. připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Okresní soud vystavil své odmítavé rozhodnutí na závěru, že lhůta pro podání žaloby v řízení podle části páté počítaná ode dne doručení rozhodnutí správního orgánu, je lhůtou hmotněprávní, a proto, aby žalobu bylo možno považovat za včas podanou, musí být poslední den této lhůty podána u soudu. Soud prvního stupně přitom vyšel z toho, že posledním dnem lhůty je 14.3.2009 a pokud žaloba byla podána 16.3.2009, je podána opožděně. Zde nutno uvést, že i tzv. hmotněprávní lhůty mají pravidla podle kterých jsou počítány a tato obecně vyplývají z ustanovení § 122 obč. zák. Na stanovení konce běhu hmotněprávní lhůty pak obecně dopadá ustanovení § 122 odst. 2 a 3 obč. zák.. Podle § 122 odst. 3 obč.zák. jestliže poslední den lhůty připadne na sobotu, považuje se za poslední den lhůty nejbližší pracovní den. Zde poslední den lhůty připadl na 14.3.2009, což byla sobota, a proto podle ustanovení § 122 odst. 3 obč. zák. je posledním dnem lhůty (pokud by šlo o lhůtu hmotněprávní) pracovní pondělí 16.3.2009. Jestliže právě tohoto dne byla žaloba k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci podána, byla, i pokud počítána jako hmotněprávní, podána včas. Odvolací soud však se závěrem o hmotněprávním charakteru lhůty založené ustanovením nesouhlasí, z čehož vyplývá nutnost aplikace jiných ustanovení upravujících její běh a skončení, jak bude osvětleno v dalším výkladu. Pro úplnost je třeba uvést, že odvolací soud si je dobře vědom toho, že ve svých předchozích rozhodnutích (a to i ve vztahu k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci) stál dříve za názorem, že lhůta podle ustanovení je lhůtou hmotněprávní, tedy lhůtou, jejímž marným uplynutím právo zaniká a jejíž počítání by se proto mělo řídit ustanovením obč. zák. (odvolací soud dříve vycházel nejenom z odborné literatury, ale taktéž i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, příkladmo sp.zn. z 12.7.2005), ovšem ve světle současné rozhodovací praxe Ústavního soudu ČR již tento závěr nemůže obstát. Lhůtu podle je nutné považovat za lhůtu procesní, a to z následujících důvodů.

Podle úpravy platné do 31.12.2002 byla část pátá věnována správnímu soudnictví, tedy upravovala přezkum zákonnosti správních aktů, jimiž bylo rozhodováno o subjektivních právech. Počínaje 1.1.2003 bylo přijato nové řešení přezkumu správních aktů, a to postupem podle tedy v režimu , ovšem pouze tehdy, pokud jde o rozhodování ve věcech veřejnoprávního charakteru. Ta rozhodnutí, která se pohybují v režimu soukromoprávním, tak i nadále budou patřit k projednání v řízení podle části páté a tím připadají do pravomoci civilního soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení. Žaloba, kterou se řízení podle části páté zahajuje, ovšem neznamená uplatnění hmotněprávního nároku (jde pouze o jinou žalobu, než je uvedena v ustanovení ), nýbrž sleduje přezkoumání správního rozhodnutí v rozsahu, v jakém je napadáno. Z právě uvedeného důvodu (že jde o procesní prostředek k ochraně subjektivního soukromého práva) a dále i proto, že lhůta podle je obsažena v procesním předpise bez doušky o tom, že jejím neuplatněním právo zaniká, je nutno tuto dvouměsíční lhůtu považovat za lhůtu procesní a nikoli hmotněprávní prekluzivní. Opačný závěr by podle nálezu Ústavního soudu narušil ústavní limity pro interpretaci ustanovení Ústavní soud v uvedených souvislostech zmínil, že „pokud by zákonodárce v procesním předpisu chtěl stanovit hmotněprávní lhůtu, musel být tento svůj úmysl vyjádřit výslovně. Cestou doktrinální interpretace právní normy nelze nalezením jiného účelu, resp. záměnou účelu (lhůta k uplatnění sui generis opravného prostředku proti správnímu rozhodnutí versus lhůta k uplatnění práva), změnit rozsah ochrany základního práva, v daném případě práva na spravedlivý proces“. Dále ve zmíněných souvislostech uvedl, že „posouzení lhůty stanovené v jako lhůty hmotněprávní je pro adresáty této normy nečekané, ať už je tato právní norma interpretována jazykovým či systematickým výkladem“. Z uvedeného vyplývá, že v situaci, kdy žádné z ustanovení části páté v nyní platném znění ( až 250l ) neupravuje počítání lhůt, nutno vycházet subsidiárně ( ) z ustanovení , z čehož s přihlédnutím k obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána včas. Je tomu tak proto, že předmětné správní rozhodnutí bylo žalobci doručeno 14.1.2009 a v situaci, kdy dvouměsíční lhůta doběhla 14.3.2009, což byla sobota, nutno za její poslední den považovat pracovní pondělí 16.3.2009, což byl nejblíže následující pracovní den. Postačí přitom, když by byla odevzdána orgánu, který má povinnost žalobu doručit. V tomto případě navíc byla tohoto dne osobně doručena soudu. Z uvedených příčin nezbylo než rozhodnutí soudu prvního stupně postupem podle změnit tak, že žaloba žalobcem podaná k okresnímu soudu dne 16.3.2009 se neodmítá, neboť byla podána včas.

O náhradě nákladů odvolací fáze řízení bylo v souladu s ustanovením a 2 ve spojení s ustanovením vysloveno, že na ně v této fázi řízení úspěšný žalobce nemá právo, neboť mu podle obsahu spisu žádné nevznikly.