Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16Co 407/2009

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-60

U S N E S E N Í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z jeho předsedy JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a Mgr. Martina Jachury ve věci oprávněného:

F. ú. v R.

, se sídlem R., F. N. 2, proti povinnému:

N., s.r.o.

,

se sídlem P-3, B. 29, o exekuci

pro 36.803,86 Kč s přísl.

, o odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.8.2009, č.j. -46,

t a k t o:

Usnesení soudu I. stupně se

m ě n í

tak, že exekuce se n e z a s t a v u j e .

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22.8.2007, č.j. -10, oprávněnému uložil nahradit soudní exekutorce náklady exekuce 7.735,- Kč a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V dané věci soud usnesením ze dne 22.8.2007 nařídil na základě vykonatelných výkazů nedoplatků F. ú. v R. exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 36.803,86 Kč, nákladů oprávněného a nákladů exekuce, které budou určeny; provedením exekuce pověřil soudní exekutorku.

Soudní exekutorka dne 5.3.2008 podala návrh na zastavení exekuce s tím, že dne 30.8.2007 vyzvala oprávněného k zaplacení zálohy na provedení exekuce v částce 1.190,- Kč do 15 dnů od doručení usnesení, toto usnesení bylo oprávněnému doručeno 31.8.2007, ale oprávněný v určené lhůtě zálohu nezaplatil, ačkoliv byl o následcích nesplnění této povinnosti poučen. Dne 11.10.2007 podal oprávněný návrh na zastavení exekuce a soud usnesením ze dne 23.10.2007 exekuci v plném rozsahu zastavil. K odvolání oprávněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 24.1.2008, č.j. -33, změnil rozhodnutí o zastavení exekuce tak, že exekuce byla zastavena pouze částečně, a to pro částku 36.803,86 Kč. Za této situace soudní exekutor předpokládal, že oprávněný zaplatí zálohu na náklady provedení exekuce, avšak ten ji do dnešního dne nezaplatil, a proto žádal, aby soud podle § 55 odst. 2 e.ř. exekuci zastavil.

Soud I. stupně tedy exekuci zastavil dle § 55 odst. 2 e.ř. a s odkazem na § 89 e.ř. dospěl k závěru, že to byl oprávněný, který svým chováním zavinil zastavení exekuce, a proto musí soudnímu exekutorovi hradit náklady exekučního řízení, jež představují odměnu ve výši 3.000,- Kč, paušální náklady ve výši 3.500,- Kč a DPH.

Usnesení napadl včasným odvoláním oprávněný. Potvrdil, že výzva k zaplacení zálohy na náklady exekuce mu byla doručena dne 31.8.2008. Dne 19.9.2007 povinný uhradil oprávněnému v plné výši částku 36.803,86 Kč, pro kterou žádal nařízení exekuce. Teprve dne 17.10.2007 bylo oprávněnému prostřednictvím soudního exekutora doručeno usnesení o nařízení exekuce, nicméně ještě předtím (27.9.2007) podal oprávněný návrh na částečné zastavení exekuce, nadále tedy ve věci nařízené exekuce zbývaly a stále k úhradě zbývají již jen náklady exekuce soudního exekutora a případné náklady oprávněného. Podle § 87 e.ř. má soudní exekutor právo na úhradu nákladů exekuce. Protože podle § 87 odst. 3 e.ř. náklady exekuce hradí exekutorovi povinný, měl a nadále má soudní exekutor možnost vymáhat náklady exekuce po povinném. Za situace, kdy povinný ještě předtím, než bylo oprávněnému doručeno rozhodnutí o nařízení exekuce, uhradil dlužnou částku a předmětem exekučního řízení tak jsou již jen náklady soudního exekutora, nevidí důvod, proč by k vymožení nákladů exekutora měl skládat exekutorovi nějakou zálohu. Ostatně výzva mu byla doručena ještě předtím, než obdržel usnesení o nařízení exekuce, a po 17.10.2007 již žádnou výzvu neobdržel. Domníval se, že pro soudního exekutora je pohodlnější navrhnout zastavení exekuce z důvodu nezaplacené zálohy na náklady exekuce oprávněným a nárokovat po oprávněném úhradu nákladů exekuce, než aby vyvinul snahu k vydobytí těchto nákladů po povinném. Povinný totiž prokazatelně disponoval finančními prostředky či majetkem vhodným k úhradě nákladů exekuce, neboť byl schopen po nařízení exekuce uhradit oprávněnému v plné výši částku, kterou nařízením exekuce požadoval, a i veškeré příslušenství těchto pohledávek, které ani nebyly součástí nařízené exekuce. Závěrem navrhoval, aby Městský soud v Praze zrušil usnesení soudu I. stupně a umožnil tak soudnímu exekutorovi nadále vymáhat náklady exekuce po povinném.

Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a aniž ve věci nařizoval jednání ( ), dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Soudní exekutor k odvolání uvedl, že v okamžiku, kdy oprávněnému doručil výzvu k zaplacení zálohy na náklady exekuce, mělo mu být zřejmé, že exekuce byla nařízena a soudní exekutor pověřen jejím provedením. Za rozhodující skutečnost však považoval, že lhůta k zaplacení zálohy oprávněnému marně uplynula dne 15.9.2007 a že již v tomto okamžiku mohl soudní exekutor podat návrh na zastavení exekuce. Povinný dlužnou částku uhradil až dne 19.9.2007, tedy po marném uplynutí lhůty k zaplacení zálohy. Povinný se o nařízení exekuce nedozvěděl před provedením úhrady od soudního exekutora, protože i když nebyla zaplacena záloha na náklady exekuce, nechtěl soudní exekutor zmařit účel exekuce a povinnému doručoval až současně s oprávněným, když se od soudu dozvěděl, že oprávněný podal návrh na zastavení exekuce. Navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Podle § 90 odst. 3 e.ř., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen „e.ř.“), má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce.

Podle § 55 odst. 2 e.ř., nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví. Soud exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu.

Podle a 2 vyhl.č. , ve znění účinném ke dni zahájení řízení, výši zálohy na náklady

exekuce a lhůtu k její úhradě určuje exekutor. Záloha na náklady provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 30 % odměny podle ust. § 6, s tím, že za základ odměny se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50 % odměny stanovené pro takovou exekuci v ust. §§ 7 – 10 vyhlášky. Záloha na náklady provedení exekuce podle § 9 odst. 1 nesmí přesáhnout částku 3.000,- Kč.

Záloha podle výše citovaných ustanovení měla za účel, aby se v případě nemajetnosti povinného dostala soudnímu exekutorovi alespoň částečná náhrada vynaložených nákladů, které mu v souvislosti s prováděním exekuce vzniknou, a byla vnímána jako náklady oprávněného, které může vymáhat na povinném. Soudní exekutor může po oprávněném žádat zálohu poté, co je exekuce nařízena, a po marném uplynutí lhůty podat návrh na zastavení exekuce dle ust. § 55 odst. 2 e.ř. Za situace, kdy povinný po nařízení exekuce zaplatil oprávněnému celou dlužnou částku a exekuce běžela již jen pro náklady soudního exekutora, není důvod po oprávněném žádat, aby složil zálohu k vymožení nákladů soudního exekutora, neboť k tomuto účelu záloha (na náklady vymožení exekuce) neslouží. Pokud předmětem exekuce jsou již pouze náklady soudního exekutora, nemá soudní exekutor právo požadovat po oprávněném k vymožení těchto nákladů zálohu (§ 90 odst. 3 e.ř.), resp. nelze z tohoto důvodu exekuci zastavit dle ust. § 55 odst. 2 e.ř. Exekuce byla v daném případě nařízena oprávněně, pro chování povinného došlo k jejímu částečnému zastavení, a za této situace by exekutor měl v exekuci pokračovat, a vymoci na povinném náklady, které mu v souvislosti s prováděním exekuce vznikly, neboť je evidentní, že povinný není nemajetný.

S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že exekuce se nezastavuje ( ).

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení prostřednictvím soudu I. stupně k Nejvyššímu soudu ČR.

V Praze dne 19. listopadu 2009

JUDr. Milan Chmelíček, v. r.

předseda senátu