Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20Co 19/2008

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-93

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Ivany Klimešové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobce:

JUDr. A. Ch.,

soudní exekutor se sídlem B-19, O., zast. advokátem, proti žalovanému:

Č. o. b., a.s.

se sídlem R. 333/150, P-5, o zaplacení 12.149,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 31.10.2007 č.j. -71,

t a k t o :

I. Rozsudek soudu I. stupně se

p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, podanou podle (poddlužnická žaloba), kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 12.149,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodoval po zrušení předchozího zamítavého rozsudku ze dne 5.1.2006 č.j. -30 usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2006 č.j. -57, v němž tento soud jako soud odvolací dovodil aktivní legitimaci žalobce k poddlužnické žalobě s odkazem na a ex. řádu a

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 16.4.2004 č.j. -5 byla nařízena exekuce na majetek povinné J. V. podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 15.1.2004 č.j. -7 k uspokojení pohledávky oprávněného (Ing. J. K.) ve výši 10.000,- Kč s přísl., pro náklady rozkazního řízení ve výši 6.750,-Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a její provedením byl pověřen žalobce jako soudní exekutor. Exekučním příkazem ze dne 16.6.2004 sp. zn. -10 rozhodl pověřený exekutor o provedení exekuce - k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 10.000,- Kč s přísl., nákladů předcházejícího řízení 6.750,-Kč, nákladů právního zastoupení v exekučním řízení 3.150,-Kč, jakož i k úhradě nákladů exekuce přibližně ve výši 15.000,- Kč - přikázáním pohledávky z účtu povinné č. 176603737/0300 u žalovaného peněžního u. Exekuční příkaz byl doručen žalovanému a dne 24.9.2004 mu bylo doručeno oznámení o nabytí právní usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu a přikázáno, aby byla z uvedeného účtu převedena na depozitní účet soudního exekutora k uspokojení pohledávky oprávněného částka 10.000,- Kč s přísl., náklady předcházejícího řízení 6.750,- náklady právního zastoupení v exekučním řízení 3.150,-Kč, jakož i k úhradě nákladů exekuce 8.458,-Kč včetně DPH a odměna exekutora + DPH 3.700,-Kč. Dne 20.10.2004 vydal exekutor pod sp.zn. EX 197/04-19 příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž rozhodl o povinnosti povinné zaplatit mu odměnu ve výši 3.700,-Kč a náklady exekuce ve výši 8.458,-Kč. Tento příkaz byl doručen pouze oprávněnému a povinné. Žalobce žádal o převedení prostředků na náklady exekuce na svůj depozitní účet žalovaného dopisy ze dne 1.11.2004, 9.11.2004 a 3.12.2004, žalovaný mu dopisem ze dne 7.12.2004 sdělil, že neobdržel dosud příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Na tomto základě soud I. stupně konstatoval s odkazem na § , 88 odst. ex. řádu, odst. l písm. b/ vyhl. č. a , že bylo povinností exekutora doručit žalovanému peněžnímu u příkaz k úhradě nákladů exekuce do vlastních rukou, jak výslovně stanoví uvedené ustanovení vyhlášky. Neshledal přitom rozpor tohoto ustanovení s odst. l ex.řádu s poukazem na to, že vyhláška pouze provedením podrobnější úpravy a 88 ex. řádu rozšiřuje okruh osob, kterým má být příkaz doručen a odkazuje na . Zdůraznil, že podle ex. řádu vymůže náklady exekuce a náklady oprávněného exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Nelze žádat na peněžním u, aby se spokojil pouze s oznámením nabytí právní moci exekučního příkazu (správně příkazu k úhradě nákladů exekuce), aniž by mu byl doručen i jeho text a bylo jednoznačně zřejmé, z čeho náklady exekuce sestávají. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalovaný nepostupoval v rozporu s odst. l a až 309a a žalobu z tohoto důvodu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil s odkazem na odst. l tím, že žalovanému náklady nevznikly.

Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním a soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznil, že peněžnímu u nepřísluší přezkoumávat správnost vyčíslení nákladů exekuce v příkazu k jejich úhradě ani to, z čeho sestávají, informace v tomto směru je tedy pro něj irelevantní. Žalovaný je jediným peněžním ústavem, který doručení tohoto příkazu vyžaduje. Poukaz na odst. l písm. b) vyhl.č. označil odvolatel za nepřípadný s tím, že toto ustanovení je v rozporu s odst. l ex. řádu a za této situace má přednost předpis vyšší právní síly. Poukázal dále na to, že v předchozím rozsudku ze dne 5.1.2006 se soud I. stupně zcela ztotožnil s jeho právním názorem a zaujetí opačného právního názoru je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal mu žalovanou částku i náhradu nákladů řízení.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Poukázal na to, že, jak vyplývá z důkazních zjištění, žalobce mu doručil exekuční příkaz s přibližným uvedením výše nákladů, poté mu doručil oznámení o nabytí právní moci tohoto příkazu a v něm vyčíslil náklady exekuce, ačkoliv příkaz k úhradě nákladů exekuce vydán nebyl. Tento příkaz byl vydán až následně, žalovanému doručen nebyl a v oznámení o nabytí právní moci tohoto příkazu nebyly náklady specifikovány. Žalovaný nezpochybňuje, že mu nepřísluší zkoumat vyčíslení nákladů exekuce exekutorem. Tyto náklady by však měly být specifikovány právě v příkazu k jejich úhradě a nikoli v dokumentech, které mu předcházely, tudíž nemohou mít právní závaznost při absenci právní formy, která jejich vyčíslení přísluší. V tomto konkrétním případě tedy bylo doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce žalované nezbytné. Žalovaný dále poukázal na znění § 87 odst. 4 ex. řádu a označil za diskutabilní postup, kdy exekutor vydá exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu povinného i pro náklady exekuce bez příslušného právního titulu, jímž přikazuje bance zablokovat předběžně přibližnou částku nákladů exekuce. I při takovém postupu by se však měla rozlišovat právní moci jednotlivých výroků a je jasné, že v části nákladů exekuce nemůže takový exekuční příkaz nabýt právní moci před vydáním příkazu k úhradě nákladů. Žalovaný zdůraznil, že kromě postavení poddlužníka v exekučním řízení má také povinnosti ze smlouvy o vedení účtu s příslušným klientem a v tomto smyslu musí zvažovat svůj postup.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, daném § 212 a 212a o.s.ř, odvolání však neshledal opodstatněným.

Mezi účastníky je nesporný skutkový děj tak, jak byl shora popsán, včetně okolnosti, že přípisem ze dne 1.11.2004 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci (jak odvolací soud upřesnil důkazní zjištění soudu I. stupně postupem podle ). Podle ex. řádu se nařízená exekuce vztahuje i na náklady exekuce. Podle ex. řádu však náklady oprávněného a náklady exekuce vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených k provedení exekuce, ukládají zaplacení peněžité částky. Z toho vyplývá, že nařízení exekuce se na náklady exekuce vztahuje pouze předběžně a k jejich vymožení odepsáním z účtu povinného při exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u (podle a násl. ve spojení s ex. řádu) může dojít teprve na základě vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce poté, co nabude právní moci. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že ustanovení odst. l písm. b) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. , podle něhož se příkaz k úhradě nákladů exekuce doručuje dalším osobám, kterým se podle způsobu provedení exekuce, zvoleného k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, doručuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle , není v rozporu se zněním odst. l ex.řádu. Uvedené ustanovení vyhlášky zákonnému ustanovení, jež ukládá doručení příkazu účastníkům řízení, neodporuje, pouze v souladu se zákonným zmocněním, daným ex.řádu, podrobně upravuje technický postup exekutora při vymáhání nákladů exekuce, jenž logicky vyplývá z okolnosti, že pohledávka exekutora na úhradu nákladů exekuce vznikne až na základě příkazu k úhradě těchto nákladů. Ve smyslu ex.řádu ve spojení s odst. l písm. b) vyhl.č. , , a je tedy peněžní ústav povinen provést exekuci pro náklady exekuce až po doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce a vyrozumění o tom, že nabyl právní moci. V daném případě exekutor (žalobce) postupoval vadně, když výši nákladů exekuce uvedl v oznámení o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, aniž by předtím vydal příkaz k jejich úhradě, a na tomto základě požadoval převedení prostředků na tyto náklady, přičemž následně vydaný příkaz žalovanému peněžnímu u nedoručil. Žalovaný pak neměl k dispozici relevantní rozhodnutí o výši nákladů exekuce a nemohl jejich úhradu jen na základě oznámení o nabytí právní moci příkazu k úhradě nákladů exekuce (který mu doručen nebyl) provést. Lze uzavřít, že žalovaný ve svém postupu podle a násl. nepochybil a žalobci vůči němu regresní nárok podle nevznikl. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil s právním závěrem soudu I. stupně a napadený rozsudek jako správný podle potvrdil. Okolnost, že soud I. stupně v tomto rozsudku vyslovil jiný právní názor, než v předchozím zrušeném rozhodnutí, nemá na jeho správnost žádný vliv, třebaže lze přisvědčit žalovanému, že taková okolnost (bez vysvětlení důvodu změny právního názoru soudem I. stupně) nepřispívá přesvědčivosti rozhodnutí (jakkoliv se v předchozím rozhodnutí soud I. stupně posuzovanou otázkou zabýval jen okrajově a nad rámec důvodů zamítnutí žaloby).

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle odst. l výkladem a contrario ve spojení s odst. l , neboť úspěšnému žalovanému ani v této fázi řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 3. dubna 2008

JUDr. Irena S a r a l i e v o v á, v.r.

předsedkyně senátu