Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54Co 544/2007

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 32

U S N E S E N Í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Benešové a soudců JUDr. Zdeňka Stibrala a Mgr. Aleny Jedličkové ve věci exekuce oprávněných:

a) M. Ch.,

bytem v P-4, B. 36,

b) P. Ch.,

bytem tamtéž, zastoupených advokátkou, proti povinným:

1) M. K.,

bytem v P-10, B. 32,

2) R. L.,

bytem v P-10, N. V. 108, pro 1,099.161,- Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněných proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. - 26 ze dne 17.9.2007,

t a k t o:

Usnesení se

z r u š u j e

a věc se

v r a c í

soudu I. stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinných s tím, že vůči nim oprávnění nemají vykonatelný titul, resp. jej ani po výzvě nedoložili. Současně rozhodl o nákladech řízení.

Oprávnění podali proti usnesení včasné odvolání. Namítali, že týž soud v rozsudku sp. zn. 12C 1/1998 uvedl, že mohou podat v souladu s ust. § 86 v návaznosti na § 293 obch. zákoníku návrh na výkon rozhodnutí přímo proti povinným společníkům. Podle toho postupují. Žádali usnesení zrušit.

Odvolací soud shledal, že odvolatelé uplatnili způsobilý odvolací důvod ve smyslu exekučního řádu (zpochybňují správnost závěru soudu I. stupně o nedoložení titulu). Přezkoumal proto usnesení dle § , 212a odst. 1, 5 , aniž bylo třeba nařizovat jednání ( ), a shledal, že nemá podmínky ani pro jeho potvrzení, ani změnu.

Usnesení nebylo vydáno soudcem, nýbrž asistentem soudce. Proto nejprve zkoumal, zda bylo rozhodnuto osobou k tomu oprávněnou.

Podle zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat (a ve kterých dalších věcech mohou provádět jednotlivé úkony) vyšší soudní úředníci.

, o vyšších soudních úřednících, v platném znění, který v umožňuje, aby vyšší soudní úředníci v řízení před soudem I.stupně prováděli úkony ve věcech „řízení o výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, v nichž není třeba nařídit jednání“.

, o soudech a soudcích, v platném znění, v stanoví, že asistenti soudců se na rozhodovací činnosti soudů podílejí v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem.

, jednací řád pro okresní a krajské soudy, v platném znění, v umožňuje předsedovi soudu pověřit asistenty k výkonu samostatných úkonů v občanském soudním řízení, písm. s) tohoto ustanovení pak mezi nimi uvádí „výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, nebo prodejem movitých věcí s výjimkou odkladu výkonu a zastavení výkonu dle , h)

Zatímco , ani zákon o vyšších soudních úřadnících, nijak činnost asistentů soudců neupravují, činí tak obecně zákon o soudech a soudcích a také jednací řád. Lze vycházet z toho, že právě jednací řád je oním zvláštním právním předpisem upravujícím rozsah činnosti asistentů soudce. Ačkoli jednací řád v návětí uvádí, že asistenti na základě pověření

vykonávají jednoduché úkony,

dále hovoří o

výkonu rozhodnutí

určitými způsoby a umožňuje i rozhodovat o zastavení výkonu (kromě některých případů). Zákon o soudech a soudcích předpokládá u asistentů i podílení se na rozhodovací činnosti. Rozporný text jednacího řádu (na jedné straně hovoří o jednoduchých úkonech, na druhé fakticky připouští i rozhodování ve věci samé, jímž zastavení výkonu nepochybně je) je tedy třeba vyložit v souladu s zákonem o soudech a soudcích ve prospěch širších oprávnění asistentů ve věcech výkonu rozhodnutí, akceptovat tedy i jejich oprávnění k rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí ve stanovených případech. Takové oprávnění dává vyšším soudním úředníkům a není tedy důvodu v tomto směru činit mezi nimi a asistenty soudce rozdíl.

Jiná situace ovšem nastává v případě rozhodování o nařízení exekuce. Zde jakékoli zákonné zmocnění v předpisech shora uvedených chybí. Nelze si vypomoci ani jejich analogickou aplikací při nařizování výkonu rozhodnutí. Zmíněné předpisy totiž výslovně dávají asistentům jen oprávnění dílčí - rozhodovat o nařízení výkonu rozhodnutí některými konkrétními způsoby. Nelze je proto využít k nařízení exekuce, neboť při něm soud vůbec neurčuje způsob provedení exekuce a lze ji provést všemi zákonnými způsoby (včetně těch, o nichž asistenti ani vyšší soudní úředníci při výkonu rozhodnutí dle rozhodovat nemohou).

Kromě toho, ust. § 44 odst. 6 písm.f) exekučního řádu výslovně uvádí, že náležitostí usnesení o nařízení exekuce je též podpis soudce. Nepochybně je míněn podpis toho soudce, který ve věci rozhodl. Ani exekuční řád tedy nedává zmocnění rozhodovat o nařízení exekuce jiným osobám, než soudcům. Tyto závěry se dle odvolacího soudu plně uplatní i pro rozhodování o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce. Jde o kvalitativně stejné rozhodnutí ve věci samé, přičemž před jeho vydáním jsou zkoumány tytéž skutečnosti (existence podmínek pro nařízení exekuce). Ust. § 44 exekučního řádu nadepsané „Nařízení exekuce a pověření exekutora“ zahrnuje i postup dle odst. 2, tedy zamítnutí návrhu. Odvolací soud proto nevidí žádný důvod k tomu, aby pro rozhodování o tomtéž návrhu (jednou pozitivní, jednou negativní) byl odlišný režim z hlediska toho, kdo o něm může rozhodnout. Asistent soudce tedy není osobou oprávněnou rozhodnout o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce.

Rozhodnutí soudu I. stupně je tedy zatíženo vadou dle (soud byl nesprávně obsazen), kterou v odvolacím řízení nelze zhojit. Proto je odvolací soud dle zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.

V Praze dne 5. března 2008

JUDr. Daniela B e n e š o v á, v.r.

předsedkyně senátu