Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24Co 21/2008

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Z. S. a soudců JUDr. B. P., Ph.D. a Mgr. E. S. v právní věci oprávněného T., a.s., se sídlem v P., IČ…(předtím Č. T., a.s.), proti povinnému V., se sídlem v Č., IČ…, pro 28.460,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání soudní exekutorky JUDr. Jitky Wolfové z Exekutorského úřadu Plzeň – město, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23.11.2007 č.j. – 21, t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. se m ě n í takto:

Oprávněný je povinen zaplatit soudní exekutorce JUDr. Jitce Wolfové náhradu nákladů 4.165,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

Povinný je povinen zaplatit soudní exekutorce JUDr. Jitce Wolfové náhradu nákladů 3.570,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í : Soud prvního stupně napadeným usnesením zastavil exekuci, kterou předtím nařídil svým usnesením ze dne 8.11.2004 č.j. – 6 (výrok I.). Rozhodl tak podle poté, kdy oprávněný podal návrh na zastavení exekuce z důvodu její bezvýslednosti. O nákladech pak rozhodl soud tak, že povinný je povinen zaplatit soudní exekutorce náhradu nákladů ve výši 7.735,- Kč (výrok II.) a že oprávněný nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Ohledně nákladů soudní exekutorky uplatnil soud standardní nákladový režim podle exekučního řádu, a to bez ohledu na to, že byl v řízení shledán povinný insolventním. Zastavení exekuce pro bezvýslednost povinného nelze považovat za „zavinění“ oprávněného a použití ustanovení exekučního řádu je tedy vyloučeno.

Proti usnesení podává odvolání soudní exekutorka, a to pouze proti výroku v bodě II. a domáhá se změny napadeného usnesení tak, aby povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce byla uložena oprávněnému. Ve svém odvolání uvádí, že výsledkem exekučního řízení by neměla nastat situace, kdy exekutorovi nebudou náklady exekuce uhrazeny. Pokud soud uložil povinnost zaplatit tyto náklady exekuce povinnému, vznikla by absurdní situace, kdy by soudní exekutor měl požadovat jejich zaplacení po nemajetném povinném. Vznikly by mu tak další náklady a výsledkem by tedy bylo, že náklady exekuce včetně hotových nákladů ponese sám exekutor. Odvolatelka má za to, že při nemajetnosti povinného má být povinnost k náhradě těchto nákladů uložena oprávněnému.

Odvolání soudní exekutorky je přípustné, neboť bylo rozhodováno o jejích právech, bylo podáno včas a odvolání je také důvodné. Odvolací soud přezkoumal pouze napadený výrok II. o nákladech exekuce, zatímco výroky I. o zastavení exekuce a III. o nákladech řízení ve vzájemném vztahu mezi účastníky ponechal nedotčeny, neboť nebyly odvoláním napadeny.

Soud prvního stupně ve výroku o nákladech exekuce uplatnil standardní nákladový režim podle § 87 odst. 3 exekučního řádu, podle kterého náklady exekuce zásadně hradí povinný, a to i v případech, kdy důvodem zastavení exekuce je nedostatek majetku na straně povinného. Rozhodnutí soudu prvního stupně v době jeho rozhodování skutečně tedy odpovídalo standardní judikatuře (srov. R 31/2006, bod XVI., stanovisko Ústavního soudu ze dne 12.9.2006 č. ).

Odvolací soud rozhoduje o odvolání v této věci v době, kdy náhradová povinnost ohledně nákladů exekuce doznala změny. Od 1.1.2008 nabyl účinnosti , kterým se mění , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Podle exekučního řádu účinného od 1.1.2008, dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Protože zákon nemá ve vztahu k tomuto ustanovení žádné přechodné ustanovení, musí se odvolací soud při svém rozhodování nyní již řídit tímto novým ustanovením. Protože v souzené věci došlo k zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, hradí paušální částku náhrad hotových výdajů exekutorovi ( vyhl.č. ), napříště podle nového znění ustanovení exekučního řádu oprávněný. Jde o paušální částku náhrady hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč ( vyhlášky) a spolu s příslušnou 19 % DPH ve výši 665,- Kč činí tato náhrada celkem 4.165,- Kč.

Nákladem exekuce je ve smyslu § 87 odst. 1 exekučního řádu také odměna exekutora, na kterou se nové ustanovení § 89 věty druhé exekučního řádu nevztahuje. Pro náhradu této odměny exekutora platí ustanovení § 89 věty první exekučního řádu, podle kterého hradí náklady exekuce při jejím zastavení ten, který zastavení zavinil. Při zastavení exekuce pro nemajetnost povinného nelze přičítat zavinění na zastavení oprávněnému, který podáním návrhu na nařízení exekuce uplatnil pouze své zákonné právo podat takový návrh, nesplnil-li povinný dobrovolně to, co mu uložil exekuční titul (§ 37 odst. 2 exekučního řádu), jestliže z výsledků řízení nevyplývá, že by oprávněný nedbal požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti a návrh na nařízen exekuce podal, ačkoliv mu byly k dispozici poznatky, z nichž se dal takový výsledek předvídat. Má-li se exekutorovi dostat odměny podle zákona, a nelze-li zavinění přičítat v tomto ohledu oprávněnému, pak povinnost hradit odměnu soudnímu exekutorovi musí stíhat povinného, protože on to byl, kdo dobrovolně nesplnil svou povinnost uloženou mu exekučním titulem, a proto došlo i k exekučnímu řízení, třebaže skončilo zastavením pro nemajetnost povinného. Proto soud uložil povinnost k náhradě odměny exekutora povinnému podle § 89 věty první exekučního řádu. Hlediskem, komu uložit náhradu nákladů, nemajetnost povinného zásadně není (srov. stanovisko Ústavního soudu ČR z 12.9.2006, , bod 13), když nová právní úprava v tomto směru učinila výjimku pouze u náhrady hotových výdajů exekutora. Povinnost nahradit soudnímu exekutorovi odměnu byla proto uložena povinnému a tvoří ji částka 3.000,- Kč ( vyhlášky) a příslušná 19 % DPH ve výši 570,- Kč, celkem 3.570,- Kč. Takto tedy odvolací soud změnil napadený výrok II. o náhradě nákladů ve vztahu k soudní exekutorce podle tak, jak to odpovídá nynější platné právní úpravě.

K projednání odvolání nebylo třeba nařizovat jednání, neboť odvolání se týká toliko nákladů řízení ( ).