Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14Co 279/2007

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

– 82

U S N E S E N Í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera v právní věci žalobce:

T. O2 C. R. a.s.

se sídlem P-3, O. 55/5, za účasti

C. O. L. a.s.

se sídlem P-3, U N. n. 8, zast. advokátem,

o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o peněžitém plnění za poskytnuté telekomunikační služby

, o odvolání žalobce a zúčastněné osoby do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. června 2007, č.j.

– 61,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně se

m ě n í

tak, že se řízení

n e z a s t a v u j e

.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením zastavil soud I. stupně řízení (výrok I.), nepřiznal zúčastněné osobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek 3.500,- Kč (výrok III.)

Soud I. stupně rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí předsedy R. Č. t. ú. ze dne 27. 1. 2006, ve spojení s rozhodnutím R. ČTÚ jako odvolacího orgánu ze dne 19. 5. 2006, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit zúčastněné osobě za období 1. 6. 2005 až 30. 9. 2005 částku 11,017.756,05 Kč s DPH a příslušenstvím, částku 9,050.051,82 Kč s DPH a příslušenstvím, částku 9,121.970,36 Kč s DPH a příslušenstvím a částku 8,602.165,97 Kč s DPH a příslušenstvím.

Předmětem řízení před správním orgánem bylo plnění ze smlouvy o propojení uzavřené mezi účastníky 29. 10. 2001 za službu Tranzit v síti Internet poskytnuté v období června až září 2005 včetně. Je rozhodováno ve vyúčtovacím sporu o tom, které cenové rozhodnutí správního orgánu je určující pro poskytovanou službu.

Soud I. stupně rozhodl dle a řízení zastavil vázán právním názorem vysloveným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2007, č.j. – 59.

Ve věci vyslovil Městský soud v Praze, že smlouvy o propojení sítí byly sice soukromoprávními ujednáními uzavíranými soukromoprávními subjekty, ale ČTÚ měl zákonné oprávnění do těchto smluv zasahovat v důsledku zvýšeného veřejného zájmu na telekomunikačních službách a na rozvoji telekomunikačního trhu. Dle § 40 odst. 2 zákona o telekomunikacích rozhodoval o propojení sítí, pokud nedošlo ve stanovené lhůtě k uzavření smlouvy, dle § 40 odst. 4 zákona rozhodoval spory z podnětu, nikoliv na návrh, jedné ze smluvních stran. Nelze dovozovat závaznost obsahu podnětu pro ČTÚ. Uvedený zákonný způsob zásahu správního orgánu do smluv neodpovídá soukromoprávním smlouvám a rozhodnutí R. ČTÚ ve vyúčtovacím sporu bylo vrchnostenským aktem, v jehož rámci neměli účastníci rovné postavení. Pokud cena služby vycházela z dodatku ke smlouvě, který měl formu autoritativního rozhodnutí a vycházel z cenového rozhodnutí správního orgánu, lze aplikovat rozhodnutí kompetenčního senátu Konf. 92/2003 – 18, podle kterého je cenové rozhodnutí správního orgánu veřejnoprávní regulací a rozhodnutí o žalobě proti takovému cenovému rozhodnutí přísluší soudům ve správním soudnictví. Městský soud rovněž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu sp.zn. .

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle

O vrácení soudních poplatků bylo rozhodnuto dle

Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním žalobce.

Namítal, že povinnost k vzájemným úhradám cen za propojení vyplývá ze vztahu založeného smlouvou o propojení mezi účastníky, která je běžnou obchodní smlouvou, byť byla regulována dle zákona správním orgánem. Nahrazení projevu vůle smluvních stran autoritativním rozhodnutím je i v soukromoprávní oblasti standardní (např. § 183g a § 186a odst. 6 obchodního zákoníku). Takové eventuální zásahy správního orgánu do smluv o propojení nemohou nic změnit na soukromoprávním charakteru těchto smluv. Spory z obchodních vztahů náleží k řešení soudům v občanském soudním řízení dle a

V polemice s rozhodnutím Městského soudu v Praze uvedl, že argumentace rozhodnutím Konf. 92/2003 není správná. Uvedený judikát se vyslovil o věcné příslušnosti soudu ve správním soudnictví v oblasti přezkumu cenových rozhodnutí ČTÚ. Tato cenová rozhodnutí jsou dle zákona správním aktem obecné regulace cen za propojení a jsou určena všem subjektům telekomunikačního trhu. Od uvedených cenových rozhodnutí je nutno odlišit řešení sporů mezi smluvními stranami o výši konkrétní ceny za propojení. Na tuto oblast se judikát nevztahuje.

V případě rozhodování sporu o zaplacení peněžité částky rozhoduje ČTÚ jako nezávislý orgán rozhodující soukromoprávní spor, i když je cena určena veřejnoprávní regulací. Takto soudy běžně řeší spory o plnění z regulovaných cen (např. nájemné, zdravotnické výkony atd.).

Dle judikatury Nejvyššího správního soudu a Konf. 81/2003, pokud správní orgány rozhodují o povinnosti vyplývající ze závazkového právního vztahu (obchodněprávního smluvního vztahu), spadá taková věc pod právo soukromé.

Odvolatel poukázal rovněž na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , který věcně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o sporu, aniž shledal nedostatek v posuzování věcné příslušnosti soudu I. stupně.

Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil soudu I. stupně ve věci rozhodnout.

Uvedené usnesení napadla včasným odvoláním i zúčastněná osoba.

Předně polemizovala s argumentací použitou Městským soudem v Praze ve věci o aplikaci judikátů a Konf. 92/2003.

V souvislosti s rozhodnutím Konf. 92/2003 uvedla, že zde není předmětem sporu cenové rozhodnutí správního orgánu jako aktu obecné cenové regulace, ale individuální rozhodnutí ČTÚ ve sporu mezi subjekty smlouvy o propojení. Dané individuální rozhodnutí správního orgánu přímo dopadá do soukromoprávní sféry žalobce, neboť mu ukládá povinnost k plnění.

Smluvní vztahy mezi subjekty v telekomunikačních vztazích vznikají v drtivé většině případů smluvním konsensem stran bez ingerence správního orgánu. Rozhodujícím soukromoprávním aspektem je vůle smluvních stran smlouvu uzavřít. Tehdy není pochyb o soukromoprávním charakteru těchto smluv a o rovném postavení subjektů. Rovněž § 78 odst. 1, 2 zákona o telekomunikacích ceny za propojení sjednávají smluvní strany. Teprve v případě nedohody se použije způsob výpočtu ceny stanovený ČTÚ.

Rozborem rozhodnutí je zřejmé, že pro určení věcné příslušnosti není rozhodující právo procesní, neboť správní orgán vždy postupuje dle správních předpisů, ale právo hmotné. Nahrazení projevu vůle smluvních stran autoritativním rozhodnutím je i v soukromoprávní oblasti standardní (např. § 183g a § 186a odst. 6 obchodního zákoníku). Takové eventuální zásahy správního orgánu do smluv o propojení nemohou nic změnit na soukromoprávním charakteru těchto smluv.

Odvolatel poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , který věcně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o sporu, aniž shledal nedostatek v posuzování věcné příslušnosti soudu I. stupně.

Jelikož dle zúčastněné osoby právní vztah, kterého se napadené rozhodnutí ČTÚ týká, vykazuje převahu soukromoprávních znaků, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle a a, aniž ve věci nařizoval jednání ( ), dospěl k závěru, že obě odvolání jsou důvodná.

Dle rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

Dle , , soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ""),

Pro řešení věcné příslušnosti soudu je určující, zda napadené rozhodnutí ČTÚ bylo vydáno v oblasti veřejnoprávní (veřejné správy) či soukromoprávní.

Podmínky podnikání v oblasti telekomunikací upravoval , o telekomunikacích, a od 1. 5. 2005 , o elektronických komunikacích.

Oba zákony vychází z principu propojení sítí na základě písemné smlouvy uzavřené provozovateli veřejných telekomunikačních sítí. Teprve tehdy, nedojde-li k dohodě, nahrazuje smlouvu o propojení svým rozhodnutím ČTÚ ( a a ).

Ohledně činnosti správního orgánu, který ve smyslu (a tedy i ) nahrazuje svým rozhodnutím smluvní ujednání stran o propojení, zaujala judikatura názor, že přezkum takového rozhodnutí správního orgánu náleží do pravomoci soudů rozhodnujících ve správním soudnictví (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

). V odůvodnnění uvedeného judikátu dospívá soud k závěru, že v řízení podle zákona o telekomunikacích nahrazuje svým rozhodnutím nedostatek vůle smluvních stran ohledně uzavření smlouvy o propojení. Tím omezí smluvní volnost stran rozhodnutím, jež je aktem z oblasti veřejné správy. Takový způsob zásahu správního orgánu do procesu uzavírání smluv či jejich dodatků není typický pro smlouvy soukromoprávní, neboť způsob ingerencí správního orgánu do celého procesu uzavírání smluv podle zákona o telekomunikacích by byl v rovině soukromého práva jen stěží myslitelný. Rozhodnutí správního orgánu v dané věci bylo aktem vrchnostenským, a účastníci neměli v řízení rovné postavení.

Samotná cena za propojení mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí se podle ( ) řídí dohodou smluvních stran. Pro případ, že k dohodě o ceně za propojení nedojde, použije se způsob výpočtu cen stanovený cenovým opatřením Českého telekomunikačního úřadu, zveřejněným v Telekomunikačním věstníku. Pokud mezi smluvními stranami vznikne spor, rozhoduje o něm ČTÚ; ten, obrátí-li se na něj některá ze smluvních stran s návrhem na řešení sporu, je povinen použít způsob výpočtu cen stanovený cenovým rozhodnutím ( a 6 ).

Z výše uvedeného vyplývá, že ČTÚ je oprávněn v oblasti cen za propojení jednak rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen za propojení mezi konkrétními provozovateli, jednak vydávat cenová rozhodnutí, jimiž - a to bez vztahu ke konkrétním provozovatelům - stanoví způsob výpočtu cen za propojení, kterými jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit v případě, že nedojde ke sjednání ceny podle § 78 odst. 1 zákona o telekomunikacích, a jimiž je povinen se řídit i ČTÚ sám, pokud rozhoduje k návrhu některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení. Je proto třeba důsledně odlišovat rozhodnutí vydané ve sporu o cenu za propojení a cenové rozhodnutí jako správní akt obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení.

Pokud pak vydá ČTÚ (posuzováno dle obsahu) cenové rozhodnutí sice s odvoláním na , kterým však v obecné podobě, bez vztahu ke konkrétnímu sporu konkrétních smluvních stran a konkrétní smlouvě o ceně za propojení, obecně reguluje cenu za propojení, jde o rozhodnutí, jímž autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním smluvním stranám určí obecná pravidla pro stanovení ceny za propojení, a je ho třeba považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen. Takové cenové rozhodnutí je normativním aktem, tedy správním aktem obecné povahy, které bez vztahu ke konkrétním provozovatelům stanoví způsob výpočtu cen za propojení, kterými jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit v případě, že nedojde ke sjednání ceny dohodou, a jimiž je povinen se řídit i ČTÚ sám, pokud rozhoduje k návrhu některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení.

A právě pouze ve vztahu k cenovému rozhodnutí takovéto obecné povahy se váže judikát Nejvyššího správního soudu

Konf 92/2003

, který dovodil věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví k rozhodnutí o žalobě proti cenovému rozhodnutí. Uvedený judikát Konf. 92/2003 důsledně rozlišuje výše zmínění cenové rozhodnutí jako správní akt obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení v procesu vzniku smlouvy o propojení od oprávnění ČTÚ v oblasti cen za propojení rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen mezi konkrétními provozovateli. Nedovodil tedy věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví v případě rozhodování konkrétního sporu mezi smluvními stranami o ceně za propojení, jak nepřímo dovozuje Městský soud v Praze ve věci .

5 Sb. v oblasti cen za propojení umožnuje Č. t. ú. jednak uplatnit obecnou regulaci ceny na tomto trhu po analýze celého relevantního trhu souvisejícícho s propojením ( ), jednak rozhodnout o konkrétní ceně za propojení v rámci jednání o smlouvě za propojení dle zákona, neboť ve smyslu zákona a prováděcí je cena za propojení přímou náležitostí smlouvy o propojení. Jelikož, jak je již uvedeno výše, přezkum správního rozhodnutí, kterým byla nahrazena smluvní vůle stran při uzavření smlouvy o propojení, náleží do věcné příslušnosti soudů ve správním soudnictví, a cena za propojení je dle součástí smluvních ujednání, lze v režimu dovodit věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví i v oblasti zásahu správního orgánu do určení ceny za propojení.

Veškeré výše uvedené závěry, které dovozují věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví, se týkají procesu

vzniku

smlouvy o propojení, tedy ingerence správního orgánu do procesu

uzavírání

smlouvy o propojení (viz již zmíněné odůvodnění rozhodnutí ). Jen takové zásahy správního orgánu do procesu vzniku smlouvy je třeba chápat jako vrchnostenský akt, při kterém a účastníci smlouvy nemají rovné postavení.

Je však nepochybné, že v případě, že by do procesu vzniku smluv nezasáhl (tak se děje vždy v případě dohody smluvních stran, která je v oblasti telekomunikací pravidlem), byl by smluvní vztah mezi účastníky smlouvy typickým soukromoprávním, resp. obchodněprávním závazkovým vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, kdy podnikáním je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku ( a obch. zák.).

Pokud tedy dojde mezi smluvními stranami ke sporu o plnění z již uzavřené smlouvy o propojení, jde o spor z obchodních vztahů, který dle projednávají soudy, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. A právě k projednávání sporů ze závazkových vztahů v oblasti telekomunikací je povolán ČTÚ ( a Sb). Tedy ČTÚ stejně jako soudy v občanském soudním řízení rozhoduje spory mezi účastníky, jejichž postavení je rovné. Nelze hovořit o vrchnostenském postavení správního orgánu ve smyslu veřejnoprávního charakteru vztahů ze smluv o propojení, ale o vrchnostenském postavení artibra povolaného zákonem k rozhodování sporů mezi rovnými subjekty.

Při rozhodování sporů o plnění z již uzavřených smluv o propojení sítí již rozhodující nenahrazuje (netvoří) svým autoritativním rozhodnutím vůli stran, ale aplikuje a vykládá jednotlivá sporná ustanovení smlouvy o propojení, byť jsou i případně nahrazena vrchnostenským rozhodnutím správního orgánu do procesu vzniku smlouvy.

Podpůrně lze použít i argumentaci z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu

, i když uvedené rozhodnutí řeší odlišný typ právního vztahu (vztah mezi provozovatelem telekomunikačních služeb a účastníkem tel. stanice), podle kterého, pokud je správními orgány rozhodováno o povinnosti vyplývající ze závazkového právního vztahu, který je obchodněprávním smluvním vztahem, jde o věc spadající do práva soukromého. I když otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního práva, rozhodující význam pro posouzení charakteru věci je právo hmotné a nikoliv právo procesní.

Lze tedy uzavřít, že

v případě sporu o plnění ze smlouvy o propojení telekomunikačních sítí, byť do procesu vzniku smlouvy ingeroval Český telekomunikační úřad dle a nebo dle , jsou k přezkoumání rozhodnutí Úřadu v tomto sporu o plnění věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení dle části páté

K vzájemnému vztahu zákonné úpravy provedené a následně je nutno jen doplnit, že dle , pokud není v zákoně uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a dle zákona smlouvy o přístupu k síti, zvláštním přístupu k síti, propojení sítí anebo o zpřístupnění účastnického vedení uzavřené podle zůstávají v platnosti, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Tyto smlouvy se považují za smlouvy uzavřené podle tohoto zákona. Předmětem tohoto řízení je plnění za červen až září 2005, kdy nabyl účinnosti 1. 5. 2005.

Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle a odst. 3 a změnil napadené usnesení tak, že se řízení nezastavuje. K projednání věci jsou věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení, zde Obvodní soud pro Prahu 3.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.

V Praze dne 23. července 2007

JUDr. Milada V e s e l á , v.r.

předsedkyně senátu