Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1Co 118/2007

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

t a k t o :

Rozsudek krajského soudu se

r u š í

a věc se

v r a c í

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud zamítl žalobu na ochranu osobnosti žalobkyně formou omluvy s náhradou nemajetkové újmy v penězích, nepřiznal žalované ani státu právo na náhradu nákladů řízení, vycházel z názoru, že žaloba byla podána podle ustanovení , 2 a že neprodloužením pracovního poměru uzavřeného na dobu určitou se žalovaná nedopustila protiprávního zásahu

do osobnostních práv žalobkyně.

Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně včasné odvolání, v němž vytýkala soudu prvního stupně nesprávné právní posouzení věci. Žalobkyně zdůraznila, že nepodala žalobu na ochranu osobnosti, ale domáhala se náhrady nemajetkové újmy ve smyslu ustanovení za zneužití práv

a povinností zaměstnavatele, tedy žalované a za její diskriminační jednání

v pracovněprávním vztahu. V odvolání dále provedla právní rozbor pracovněprávních vztahů ze svého pohledu a navrhla napadený rozsudek změnit a žalobě v celém rozsahu vyhovět.

Žalovaná se k odvolání vyjádřila, ztotožnila se s napadeným rozhodnutím a navrhla napadený rozsudek potvrdit.

Podle čl. II. , přechodných ustanovení, bodu 1., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle čl. II. , přechodných ustanovení, bodu 2., odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Novela provedená nabyla účinnosti 1.4.2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 21.12.2007, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle zákona

č. ve znění po novele provedené (dále jen ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení a je odůvodněno relevantním odvolacím důvodem uvedeným v ustanovení (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přezkoumal napadený rozsudek v celém rozsahu i jemu přecházející řízení, v souladu s ustanovením tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.

Podle ustanovení krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle a ochrany práv třetích osob, popřípadě ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích.

Z obsahu je patrno, že žalobou podanou u Okresního soudu v Jihlavě 29.11.2004 se žalobkyně domáhá náhrady nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč podle ustanovení za tvrzenou diskriminaci v souvislosti

s neprodloužením pracovního poměru uzavřeného s ní na dobu určitou. Okresní soud vyslovil názor, že ve věci není věcně příslušným, poukazoval

na ustanovení a předložil věc k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci, který usnesením ze dne 30.6.2005, č.j. -87 rozhodl o věcné příslušnosti krajských soudů a postoupil věc

k vyřízení Krajskému soudu v Brně. Ve výroku tohoto usnesení odkazuje vrchní soud na ustanovení , byť žalobkyně svou žalobu nezměnila, neuplatnila nároky z ochrany osobnosti podle a i žalovaná ve svém vyjádření na č.l. 84 nepochybovala o tom, že jde

o pracovněprávní spor. Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí vrchního soudu

o věcné příslušnosti je nesprávné, avšak i tímto rozhodnutím byla založena věcná příslušnost krajského soudu. V žádném případě ovšem vrchní soud nemohl svým rozhodnutím o věcné příslušnosti vyvolat takové účinky, v důsledku nichž by došlo ke změně žaloby. Předmět řízení skutkovými údaji v žalobě vymezuje žalobkyně, ta žádá jednoznačně zadostiučinění za diskriminační jednání zaměstnavatele, a proto bylo nezbytné věc posoudit podle pracovněprávních předpisů. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že žalobkyně nepožaduje toliko náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, nýbrž také morální satisfakci formou omluvy, nýbrž je podstatné, zda

z hmotného práva upravujícího pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem

a zaměstnavatelem nárok na takovou satisfakci vzniká.

Krajský soud věc posoudil podle ustanovení , skutkově zkoumal zákonné předpoklady pro sankce za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby a v důsledku tohoto vůbec nerozhodl o předmětu řízení, jak byl žalobkyní vymezen. Řízení tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, tuto vadu v odvolacím řízení nelze zhojit

a napadený rozsudek byl proto podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a)

a zrušen a věc vrácena krajskému soudu

k dalšímu řízení.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.