Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14Co 39/2007

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

– 13

U S N E S E N Í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera v právní věci žalobce:

Ing. L. M.

, bytem O., V. 14, proti žalovanému:

Č. r. – M. s. ČR,

se sídlem P-2, V. 16,

o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu 1,300.000,- Kč s příslušenstvím

, k odvolání žalobce do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. listopadu 2006, č.j.

– 7,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně

s e

m ě n í

tak, že se řízení

n e z a s t a v u j e

.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením zastavil soud I. stupně řízení (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

O zastavení řízení bylo rozhodnuto dle pro nezaplacení soudního poplatku. Žalobce se domáhá zaplacení nemajetkové újmy dle za průtahy v soudních řízeních. Nemajetková újma pak není náhradou škody ve smyslu , ale spíše institutem ochrany osobnosti. Řízení na ochranu osobnosti pak nejsou ze zákona osvobozena od soudních poplatků. , kterým byla provedena novela a kterým byl zaveden institut zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, nenovelizoval ustanovení

O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle a contrario. Žalobce nezaplacením soudního poplatku zavinil zastavení řízení, ale žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal, že požadavek na zaplacení nemajetkové újmy za průtahy v soudních řízení je součástí náhrady škody dle ve znění Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle a a, aniž ve věci nařizoval jednání ( ), dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Dle , o soudních poplatcích, „od poplatku se osvobozují řízení ve věcech

náhrady škody

způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem“.

Dle , 3 ve znění , zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, „stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci a současně hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu“.

Dle § 31a odst. 1 uvedeného zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

Otázkou, zda zadostiučinění za nemajetkovou újmu je součástí institutu náhrady škody, se již zabývala jednak judikatura Ústavního soudu ČR, jednak důvodová zpráva k novele provedené

Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn.

řešil otázku nároku na náhradu imateriální újmy jako součásti náhrady škody Ústavní soud již v nálezu sp. zn.

(vyhlášen pod č. 265/2005 Sb.). V tomto rozhodnutí Ústavní soud konkrétně řešil otázku, zda lze toto ustanovení vymezující náhradu škody interpretovat tak, že by bylo možné pod toto ustanovení podřadit i nárok na náhradu imateriální újmy spočívající v usmrcení blízké osoby. Přitom dospěl k závěru, že současné legislativní pojetí škody jako materiální újmy takový výklad neumožňuje, avšak nevylučuje, aby se jednotlivec domáhal náhrady za nemateriální újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv cestou ochrany osobnosti podle a . Ústavní soud pak v této souvislosti současně apeloval na zákonodárce a uvedl, že z legislativního hlediska by bylo správnější opustit stávající pojetí škody jako majetkové újmy a pokládat za škodu i újmu vzniklou působením na tělesnou a duševní integritu poškozeného. Jak Ústavní soud poznamenal, k takovému pojetí se ostatně hlásí i principy evropského deliktního práva, které definují škodu jako majetkovou nebo nemajetkovou újmu. Tyto principy, i když mají základ v soukromé iniciativě, mají významný dopad na legislativy evropských států, které se postupně tomuto pojetí přizpůsobují. Ústavní soud však v tomto rozhodnutí potvrdil, že de lege lata jsou nároky na náhradu nemateriální újmy vymahatelné nikoliv jako náhrada škody, jejíž komponenty definuje , nýbrž cestou ochrany osobnosti podle a (judikát vydán v roce 2004).

V nálezu sp. zn.

ze dne 13. 7. 2006 pak Ústavní soud uvedl, že tyto závěry je třeba korigovat v oblasti náhrady škody za předchozí nezákonné omezení osobní svobody, kde je nárok na kompenzaci konstruován nejen v oblasti jednoduchého práva, ale též Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod v , který je ve smyslu y ČR bezprostředně aplikovatelnou normou ve vnitrostátním právním řádu ČR a kterého je třeba použít přednostně před zákonem. Tento závěr Ústavní soud v citovaném nálezu podpořil řadou odkazů na judikaturu zahraničních Ústavních soudů, podle níž v oblasti náhrady škody za nezákonné omezení osobní svobody, která je právním vztahem mezi jednotlivcem a státem, nelze striktně uplatňovat domácí civilistické pojetí škody, a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, která pod pojmem odškodnění podle Úmluvy rozumí i náhradu nemateriální újmy.

Tento výklad Ústavní soud podpořil i odkazem na vůli domácího zákonodárce projevenou v novele provedenou , který s účinností od 27. 4. 2006 rozšířil pojem škoda v oblasti odpovědnosti státu za nezákonná rozhodnutí a nesprávný úřední postup i o náhradu nemateriální újmy.

Uvedený výklad podporuje i důvodová zpráva v , podle které nemajetková újma dle zákona jednak může být již obsažena ve škodě na zdraví (např. bolesti, ztížení společenského uplatnění), jednak může vyplývat z porušení práva, typicky práva na soudní řízení v přiměřené lhůtě (článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Novelizace si klade za cíl pokrytí tohoto druhého komponentu nemajetkové újmy. I když se nehmotná újma vymezuje vedle škody jako takové (tj. vedle škody hmotné), vztahují se na ni ustanovení zákona o náhradě škody v plném rozsahu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle je součástí institutu náhrady škody způsobené při výkonu státní moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Řízení o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu dle jsou osvobozena od soudních poplatků dle

Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle a odst. 3 a změnil napadené usnesení. Jelikož řízení o nároku uplatněném žalobcem je osvobozeno od soudních poplatků, nevznikla žalobci poplatková povinnost a řízení nemůže být zastaveno dle

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.

V Praze dne 1. února 2007

JUDr. Milada V e s e l á , v.r.

předsedkyně senátu