Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58Co 10/2007

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 97

U s n e s e n í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Vladimíry Kosovcové a soudců JUDr. Jana Klášterky a JUDr. Naděždy Zachystalové ve věci žalobce: S. C. F., a.s. , se sídlem P-5, Š. 1, zast. advokátem, proti žalovanému: S. G., bytem K., Š. 1171/45, o zaplacení 151.701,55 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. prosince 2006, č.j. - 89,

t a k t o:

Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5 n e v y s l o v u je.

O d ů v o d n ě n í:

Napadeným usnesením soud I. stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodlo postoupení věci Okresnímu soudu v Jičíně po právní moci usnesení. Při zkoumání místní příslušnosti ( ) dospěl k závěru, že místně příslušným soudem k projednání a rozhodnutí této věci je obecný soud žalovaného podle ust. , Soud I. stupně dále vycházel z ust. , a to s přihlédnutím k ust. obch. z. a obch. z., a s ohledem na postavení žalovaného jako nepodnikatele se zabýval případným rozporem podřazení smluvního vztahu stran obchodnímu zákoníku s ustanovením obch.z. Po zhodnocení zákonných ustanovení dospěl k závěru o neplatnosti ujednání smluvních stran o aplikaci obchodního zákoníku, neboť jeho použitím jednoznačně dochází ke zhoršení postavení žalovaného - nepodnikatele. V této souvislosti příkladmo poukázal na rozdíly v institutech upravujících promlčecí dobu, odstoupení od smlouvy, odpovědnost za vady předmětu smlouvy ve vlastnictví žalobce atd. Soud I. stupně rovněž vyjádřil názor o nutnosti výkladu ustanovení obch. z. v kontextu s ust. o.z., upravujícího neplatnost ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle soudu I. stupně se tak v tomto případě nejedná o obchodní věc a dohoda o prorogaci podle nebyla sjednána platně. I v případě opačného závěru, tedy o platnosti takového ujednání, by však podle soudu I. stupně bylo možné vyjít z právního názoru vysloveného v rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 10.5.2001, podle kterého individuálně nesjednaná doložka o příslušnosti soudu zahrnutá do smlouvy mezi spotřebitelem a prodávajícím zboží či poskytovatelem služeb, zakládající příslušnost soudu v sídle prodávajícího zboží či poskytovatele služeb, musí být považována za nepřiměřenou ve smyslu článku 3 směrnice v rozsahu, v němž v rozporu s požadavkem dobré víry způsobuje v neprospěch spotřebitele významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran vyplývajících z dané smlouvy. Evropské právo tak dospělo k závěru, který je zakomponován do znění ust. o.z. a ust. věta druhá obch. z. V této věci se tak nejedná o obchodní věc a smluvní strany si nemohly platně sjednat místní příslušnost jiného soudu I. stupně. Soud I. stupně proto postupoval podle ust. a při určení místně příslušného soudu podle podmínek v době zahájení řízení ( ) vycházel z místa posledního bydliště žalovaného v době podání žaloby.

Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, v němž nesouhlas se závěry soudu I. stupně o nesplnění podmínek platné dohody o místní soudu podle ust. vyjádřil v šesti bodech. Trval na tom, že v tomto případě se jednalo o obchodní věc, žalobce uzavřel se žalovaným leasingovou smlouvu v rámci své obchodní činnosti. Dohoda podle obch. z. není neplatnou, ale pro žalovaného jako nepodnikatele naopak výhodnou. V případě např. délky promlčecí doby či možnosti uplatňovat nároky mají obě strany shodná práva a povinnosti. V obchodním zákoníku je příznivější úprava možného odstoupení od smlouvy, pro žalovaného je výhodná i vlastní dohoda o prorogaci, neboť v případě neúspěchu by žalovanému vznikly vyšší náklady řízení. Soud I. stupně při závěru o neplatnosti dohody podle konkrétně nevysvětlil, v čem nevýhodnost spatřuje. Přijetí závěrů soudu I. stupně by v důsledku vedlo k absolutní nepoužitelnosti ust. obch.z. Ani ve vztahu k ust. o.z. nepředstavuje podřazení vztahu mezi účastníky pod režim obchodního zákoníku a prorogační dohoda nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Rozhodnutí Evropského soudního dvora se vztahuje pouze na případy s malou hodnotou předmětu sporu, jeho cílem bylo, aby spotřebitel nebyl zbaven práva podat žalobu s ohledem na nutné náklady. V tomto případě nelze tento judikát aplikovat. Navíc mezi účastníky v tomto řízení byla doložka o příslušnosti soudu individuálně sjednána, žalovaný se individuálně seznámil a podpisem souhlasil se Všeobecnými smluvními podmínkami. Závěrem žalobce poukázal na to, že žalovaný nikdy sám nenamítal, že by se cítil uzavřením dohody podle obch.z. poškozen a že by pociťoval nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. V zájmu zachování právní jistoty by měly být zachovány a respektovány všeobecné smluvní podmínky. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného usnesení rozhodl tak, že místní příslušnost soudu I. stupně se nevyslovuje.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal podle ust. postupem podle ust. napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Odvolací soud nepovažuje účastníky uzavřenou dohodu o podřízení jejich závazkového vztahu obchodnímu zákoníku podle § 262 odst. 1 obch. z. za neplatnou. Z obsahu smluvních ujednání, a žalovaný v tomto směru nic netvrdil, nevyplývá konkrétní skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, v čem by se mělo právě v této věci projevit zhoršené postavení žalovaného v důsledku volby práva. V některých konkrétních ustanoveních odlišný režim zákoníku obchodního od občanského nelze obecně považovat za zhoršující postavení smluvní strany, která není podnikatelem. Ani v případě méně výhodného postavení takové strany v jednotlivé dílčí otázce nelze říci, že se jedná o zhoršené postavení nepodnikatele z hlediska celkového dopadu režimu obchodního zákoníku. Ostatně ochrana rovnosti postavení žalobkyně jako nepodnikatelky je zajištěna dalšími instituty. Jedná se o ust. § 262 odst. 4 obch.z., podle kterého ve vztazích podle nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle a na její společné závazky se použijí ustanovení . Z obsahu spisu není zřejmý žádný důvod, který by měl soud I. stupně vést k úvahám o nerovnoprávném postavení jen a pouze z důvodu podřízení jejich vztahu obchodnímu zákoníku, a to ani ve vztahu ke spotřebitelským smlouvám, vyjma v odůvodnění usnesení zmíněného rozhodnutí Evropského soudního dvora. Hodnocení leasingové smlouvy jako spotřebitelské přitom nebrání skutečnost, že účastníci dobrovolně podřídili režim svého smluvního vztahu obchodnímu zákoníku dohodou podle obch.z. Z hlediska posouzení leasingové smlouvy podle o.z. jako smlouvy spotřebitelské je také významnou novela provedená , účinná od 8.3.2006. Touto změnou byl odstraněn matoucí požadavek z definice spotřebitelských smluv. Pokud se týká závěru soudu I. stupně o tom, že se nejedná o obchodní věc, je v tomto případě nutné ve vztahu k ust. nahlížet na pojem "obchodní věc" z procesního hlediska, jak ostatně činily i soudy vyšších stupňů při řešení sporných otázek týkajících se dohody o prorogaci vobdobných věcech. Senáty odvolacího soudu původně dospívaly v jiných obdobných případech při rozhodování o místní příslušnosti a způsobu uplatnění dohody podle k odchylným právním názorům. Důsledkem byla nejednotnost rozhodovací činnosti odvolacího soudu, a tím i oslabení právní jistoty účastníků řízení. V zájmu odstranění těchto, pro účastníky nepříznivých, důsledků došlo ke sjednocení rozhodovací činnosti, představující při souhlasném stanovisku Nejvyššího soudu ČR přijetí právního názoru vysloveného v usnesení ze dne 22.2.2005, č.j. -46. Ze souladu dohody o volbě práva podle obch.z., a s tím související možnosti uzavření i dohody o prorogaci podle , su vycházel i Ústavní soud ČR v Nálezu ze dne 5.10.2005, sp.zn. . Při nezpochybnění obsahu rozhodnutí Evropského soudního dvora je odvolací soud názoru, že v tomto případě dohoda o tom, že nároky vyplývající z leasingové smlouvy po jejím ukončení z důvodu neplnění smluvních povinností žalovaným budou projednávány Obvodním soudem pro Prahu 5 namísto Okresního soudu v Novém Jičíně, nezpůsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

Z těchto důvodů proto odvolací soud napadené usnesení změnil podle ust. tak, že místní nepříslušnost soudu I. stupně se nevyslovuje.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 29. ledna 2007

JUDr.Vladimíra Kosovcová, v.r.

předsedkyně senátu