Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nt 470/2006

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 34

U s n e s e n í

Krajský soud v Praze rozhodl dne 15. ledna 2007 ve veřejném zasedání o návrhu Krajského státního zastupitelství v Praze zn. na rozhodnutí o předání M.D.,

t a k t o :

1/ Podle § 411 odst. l tr.ř.

s e p ř e d á v á

český občan M.D., t.č. v předběžné vazbě, k trestnímu stíhání do Spolkové republiky Německo pro šest trestných činů nedovoleného obchodu s omamnými látkami v množství nikoli malém podle odst. l, odst. l č.l a odst. l německého zákona o omamných prostředcích a a německého , jichž se měl dopustit tím, že v době po 9.4.2005 se spojil s odděleně stíhanými A.A., F.W. a I.M., rozdělili si mezi sebou úlohy v rámci obchodování s omamnými látkami v nezanedbatelném množství, které měl A.A. v podobě metamfetaminu obstarávat v ČR, M.D. je měl jako kurýr transportovat do SRN, přesněji do Ambergu, a tam je měl přebírat F.W. a dále převážet do Bayreuthu, kde je měl spolu s I.M. prodávat odběratelům, vždy v množství nejméně 200 g, a to v následujících případech:

a/ v blíže nezjištěné době mezi polovinou dubna a polovinou května roku 2005,

b/ dne 25.5.roku 2005,

c/ dne 3.6.roku 2005

d/ dne 24.6.roku 2005

e/ dne 31.7.2005 s tím, že předání v Ambergu se uskutečnilo až 7.8.2005,

f/ dne 5.9.2005, kdy se předání již nepodařilo,

přičemž metamfetamin měl vždy dosah účinné látky – metamfetaminové báze – nejméně 50% a byl prodáván se ziskem.

Předání se uskutečňuje za současného přijetí záruky ve smyslu § 411 odst. 7 tr.ř., poskytnuté vedoucím státním zástupcem v Bayreuthu, v SRN, spočívající v závazném příslibu, že M.D. bude

vrácen

do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření s tím spojeného, budou-li mu uloženy, a on sám nevysloví souhlas s jejich výkonem v SRN.

2/ Podle § 411 odst. 4 tr.ř. se předběžná vazba M.D.

p ř e m ě ň u j e

ve vazbu předávací.

O d ů v o d n ě n í

Krajské státní zastupitelství navrhlo, aby soud rozhodl o výkonu evropského zatýkacího rozkazu vydaného 16.10.2006 vedoucím vrchním státním zástupcem Státního zastupitelství v Bayreuthu, v SRN. Ten se domáhal předání českého občana M..D. k trestnímu stíhání do SRN pro šest trestných činů nedovoleného obchodu s omamnými látkami v množství nikoli malém, tak jak jsou označeny shora, včetně popisu způsobu, jakým se jich jmenovaný měl spolu s dalšími třemi osobami dopustit.

Na základě provedených veřejných zasedání dospěl nakonec krajský soud k závěru, že je na místě vydaný evropský zatýkací rozkaz vykonat předáním M.D., neboť jsou pro to splněny všechny zákonné podmínky. Jmenovaný je v SRN stíhán pro trestné činy, které německá strana v evropském zatýkacím rozkazu označila jako trestné činy spadající do kategorie nedovoleného obchodu s omamnými a psychotropními látkami (což odpovídá jednáním řazeným pod § 412 odst. 2 písm. e/ tr.ř., u nichž není nutno zkoumat oboustrannou trestnost, jde-li současně o takové trestné činy, za něž lze ve vyžadujícím státě uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, příp. nařídit ochranné opatření spojené s omezením osobní svobody ve stejné minimální délce). Podle uvedených zásad by tedy soud tuto otázku zkoumat nemusel, nicméně s ohledem na to, že tu dochází k předání českého občana, za současného přijetí záruky poskytnuté ve smyslu § 411 odst. 7 tr.ř. vyžadujícím státem, jejíž podstatou je závazný příslib navrácení předané osoby k výkonu případně uloženého trestu odnětí svobody (event. i ochranného opatření) bude-li jí uložen a nevysloví-li souhlas s jeho výkonem v SRN, pak je třeba se zřetelem na případný následný postup přece jen zmíněnou otázku zkoumat. Současná mezinárodně smluvní úprava (především Úmluva o předávání odsouzených osob z 21.3.1983, jíž jsou jak ČR, tak SRN vázány) je vesměs založena na podmínce oboustranné trestnosti, nehledě na to, že by ani ústavní záruky platné v ČR neumožnily vykonat trest za jednání, které není podle českého práva považováno za trestný čin. S ohledem na to byla reflektována v úvahách soudu i tato otázka, nicméně je zřejmé, že její řešení žádnou překážku předání vyžádané osoby nevytvořilo; neoprávněný vývoz či dovoz, příp. i průvoz omamných látek (a není sporu, že metamfetamin je za takovou látku považován i v ČR) je podle českého trestního zákona nepochybně trestný (§ 187 tr.zák.), zvláště je-li jeho cílem obchodování s takovými látkami, přičemž pochyb tu není ani o tom, že ve zkoumaném případě mělo být za tímto účelem spolčeno více osob, takže by tu nebyla vyloučena ani odpovědnost za spáchání činu organizovanou skupinou, příp. ve větším rozsahu ve smyslu § 187 odst. 2 písm. a/ tr.zák. Z tohoto pohledu proto nic předání M.D. nebrání ani z hlediska případné realizace záruky německou stranou poskytnuté, jejíž přijetí je nezbytným předpokladem předání českého občana do ciziny k trestnímu stíhání. Význam této podmínky je přitom tak zásadní, že její splnění je třeba vyjádřit přímo ve výroku rozhodnutí o výkonu evropského zatýkacího rozkazu, jak se i stalo (viz shora).

S ohledem na právě řečené bylo tedy nutno zkoumat i další okolnosti, které jsou pro rozhodnutí o evropskému zatýkacím rozkazu relevantní (viz § 411 odst. 6 tr.ř.). Existence žádné z nich však v průběhu dokazování rovněž zjištěna nebyla. Platí to jak o případném rozhodnutí o amnestii, které by se snad na jednání, pro něž byla žádost podána, vztahovalo, tak i o překážce případného trestního stíhání pro stejný skutek (stejné skutky), o který tu jde, stejně jako o odsouzení za něj v ČR v kontextu s již vykonaným či vykonávaným trestem. Všechny podklady, které byly v rámci předběžného šetření v tomto ohledu opatřeny, potvrzují, že žádná z těchto překážek nenastala. To ostatně platí i o případném promlčení trestního stíhání jak z hlediska práva státu vyžadujícího (které v rámci předběžného šetření zkoumáno nebylo a proto v tomto ohledu soud vyžádal dodatkovou informaci), tak z hlediska práva českého (viz § 411 odst. 6 písm. b/ tr.ř.) Německá strana sdělila, že trestné činy, pro něž se předání žádá, jsou ohroženy trestem odnětí svobody do 15 let a promlčení trestního stíhání tu přichází v úvahu teprve po 20 letech. Podle českého práva by minimální promlčecí doba (viz shora) činila pět let (spíše ovšem 12 let), takže o promlčení tu s ohledem na dobu, kdy měla být M.D. trestná činnost spáchána, nebylo vůbec možno uvažovat. Okolnost upravená v § 411 odst. 6 písm. e/ tr.ř. se tu s ohledem na charakter žádosti a její dosah neuplatní, takže lze uzavřít, že všechny podmínky výkonu evropského zatýkacího rozkazu – viz shora – splněny jsou.

Za překážku předání vyžádané osoby soud nepovažuje ani okolnost, že omamná látka měla být podle dostupných údajů opatřována v ČR (A.A.) a že podstatou jednání M.D., coby člena celé skupiny, mělo být její převážení do SRN, čímž by vskutku část předmětného jednání byla situována do České republiky. Zákon v případě řízení o evropském zatýkacím rozkazu nemá výslovná ustanovení otázku místa činu řešící, nicméně i k tomu soud přihlédl, dospěl ovšem k závěru, že smyslem celého stíhaného jednání mělo být obchodování s omamnými látkami v SRN, kde navíc jsou stíhány i další tři osoby, s nimiž se měl M.D. na společné trestné činnosti podílet, takže samostatné trestní stíhání, které by proti němu bylo vedeno odděleně v ČR, by bylo podstatně obtížnější z hlediska dostupných důkazních prostředků a tím i zjištění rozhodných skutkových okolností. Ani to tedy k odmítnutí předání vést nemohlo, tím méně by k tomu mohla vést skutečnost, že M.D. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích z 23.10.2006 sp.zn. odsouzen za trestné činy krádeže podle § 247 odst. l písm. a/b/ a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr.zák. a podle názoru vysloveného jeho obhájcem by tedy – za tyto trestné činy i trestné činy, pro něž je stíhán v SRN – přicházelo v úvahu uložení trestu souhrnného, které by jeho předáním bylo znemožněno. Za situace, kdy je český občan stíhán v cizině, zpravidla nebude (umožňoval-li by to vůbec právní řád onoho cizího státu) možné ani v kterémkoli jiném případě reflektovat uloženým trestem mnohost trestných činů, jichž se případně v konkurenci dopustil v ČR i jinde, aniž by to mělo vliv na plnění závazků vyplývajících z mezinárodní justiční spolupráce. Jelikož pak zmíněným pravomocným trestním příkazem byl M.D. uložen trest podmíněný, nebrání aktuálně ani to předání jmenovaného a nevyžaduje to jeho případné odložení, jak má na mysli § 411 odst. 9 tr.ř.

Stručně je třeba se zmínit i o tom, že vliv na vyslovené rozhodnutí nemůže mít ani postoj vyžádané osoby, jakkoli ta trestnou činnost popírá, připouští pouze občasné návštěvy SRN v rozhodné době, mj. i za účelem převzetí peněz pro jakéhosi „Jugoslávce“, který sám do SRN nemohl. V tomto řízení totiž soud oprávněn zkoumat případnou vinu vyžádané osoby není M.D. nicméně se svým předáním nevyslovil souhlas a ani se nevzdal uplatnění zásady speciality. Jak zmíněno ani to za překážku předání považovat nelze. S ohledem na to, že jde nesporně o českého občana, musel soud nakonec přihlížet i k době, kdy měl trestnou činnost spáchat, avšak jelikož ta spadá za datum 1.11.2004, ani to výkonu evropského zatýkacího rozkazu nebrání (viz čl. II. přechodných ustanovení k ve znění )

Za popsaných okolností tedy bylo – jak už řečeno – rozhodnuto M.D. do SRN k trestnímu stíhání pro trestné činy, jichž se měl dopustit způsobem popsaným ve výroku shora, předat a to za současného přijetí závazného příslibu jeho případného navrácení k výkonu uloženého trestu odnětí svobody (event. ochranného opatření), nevysloví-li souhlas s výkonem v SRN.

Za této situace musel soud současně rozhodnout i o přeměně předběžné vazby M.D., do níž byl vzat usnesením zdejšího soudu z 16.11.2006 č.j. -23, ve vazbu předávací, neboť to výslovně zákon v § 411 odst. 4 tr.ř. požaduje a jedinou podmínkou je, že vyžádaná osoba na základě rozhodnutí soudu bude předána. To se stalo, takže popsaný postup je pro takový případ obligatorní.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost do tří dnů od jeho oznámení a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Stížnost proti výroku ad 1/ má odkladný účinek.

V Praze dne 15.ledna 2007

JUDr. Zdeňka

Barešová

předsedkyně senátu