Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3Cmo 37/2006

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

–42

U s n e s e n í

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Macka a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Michaely Kudějové v právní věci žalobce P. P., a.s. , se sídlem P., zastoupeného JUDr. B. K., advokátem se sídlem P., proti žalovanému AB R. , se sídlem K., Litva, o zaplacení částky 116.588,66 USD s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. prosince 2005 č.j. -33

t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se řízení nezastavuje, ve výroku II. a III. se usnesení soudu prvního stupně zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl o vrácení soudního poplatku 110.430,- Kč žalobci (výrok II.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu (výrok III.). Své rozhodnutí opřel o článek 5 odst. 1 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), podle kterého je příslušnost soudu k projednání věci dána podle místa dodání zboží či poskytnutí služeb, přičemž v daném případě se žalobce domáhá zaplacení dluhu na licenčních poplatcích podle licenční smlouvy, kterou uzavřel se žalovaným jeho právní předchůdce a na základě které byl žalovaný oprávněn vyrábět na území Litvy výrobek značky G. a užívat ochrannou známku G.. Soud prvního stupně dovodil, že výroba výrobků G. a užívání ochranné známky G. jsou službami, které byly poskytnuty na území Litvy. Protože příslušnost tuzemského soudu neshledal ani podle a násl. , ani nebyla tvrzena dohoda účastníků ve smyslu , o mezinárodním právu soukromém a procesním, soud prvního stupně podle řízení zastavil pro nedostatek pravomoci tuzemského soudu. O vrácení soudního poplatku rozhodl podle a o nákladech řízení podle

Usnesení napadl včasným odvoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci žalobce. Namítl, že předmětem licenční smlouvy nebyla výroba výrobků značky G. a užívání ochranné známky G. v Litvě, nýbrž oprávnění žalovaného k výkonu práv z průmyslového vlastnictví na straně jedné a povinnost žalovaného uhradit právnímu předchůdci žalobce za výkon práv z průmyslového vlastnictví dohodnutou úplatu na straně druhé. Výkon práv z průmyslového vlastnictví nelze podle názoru žalobce považovat za službu ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení a toto ustanovení tedy v daném případě nelze aplikovat. S odkazem na čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení je tedy třeba použít čl. 5 odst. 1 písm. a) Nařízení, podle něhož je v případě, je-li předmětem sporu smlouva nebo nároky ze smlouvy, místní příslušnost soudu určena dle místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Žalobce poukázal na to, že předmětem sporu je synalagmatický závazek žalovaného zaplatit právnímu předchůdci žalobce licenční poplatky v dohodnuté výši, k čemuž mělo dojít na bankovní účet vedený bankou se sídlem v České republice. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal dle a násl. napadené usnesení soudu prvního stupně a aniž nařizoval jednání / písmo c) / dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

V daném případě jde o spor s mezinárodním prvkem, rozhodné však je, že oba účastníci řízení mají sídlo na území členských států ES a předmětem sporu je tvrzený nárok z licenční smlouvy na zaplacení poplatků žalovanou litevskou společností tuzemskému oprávněnému. Podle oddílu 1 čl. 2 odst. 1 Nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 3 odst. 1 téhož oddílu Nařízení osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 2 čl. 5 odst. 1 Nařízení osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam podle smlouvy zboží bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytovány, c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a).

Odvolací soud má ve shodě s odvolatelem za to, že pro danou věc je třeba vzít v úvahu, že předmětem sporu je závazek žalovaného zaplatit sjednané licenční poplatky, tedy nikoli (jak věc uchopil soud prvního stupně) zkoumat příslušnost podle hlavního závazku ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce – tedy závazku poskytnout oprávnění žalovanému užívat ochrannou známku G. v Litvě. Shodně s odvolatelem má odvolací soud za to, že pro posouzení příslušnosti je podle ust. čl. 5 odst. 1 písm. c) Nařízení /a to s ohledem na skutečnost, že poskytnutí licence nelze považovat za prodej zboží ani poskytnutí služby – viz čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení/ třeba aplikovat 5 odst. 1 písm. a) Nařízení, podle něhož osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Ze slovního spojení použitého v citovaném ustanovení Nařízení – „závazek, o nějž se jedná“ – je zřejmé, že jím je označena konkrétní dlužníkova povinnost, nikoli celý závazkový právní vztah. Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví je upravena v našem právním řádu v ust. § 508 a násl. obch. zák. a jejím typickým obsahem je závazek poskytovatele (majitele průmyslového práva) poskytnout nabyvateli oprávnění k výkonu práva z průmyslového vlastnictví a závazek nabyvatele k poskytnutí úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Oba smluvní závazky je třeba posuzovat odděleně podle toho, o který z nich v projednávané věci jde. V daném případě je žalobou uplatněn nárok na zaplacení dohodnutých licenčních poplatků a pouze tento závazek je kritériem pro posouzení příslušnosti soudu. Podle čl. 60 odst. 1 písm. a) Nařízení se pro účely tohoto nařízení v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob „bydlištěm“ rozumí místo, kde má tato osoba své sídlo. V tomto ohledu je dále třeba vyjít z tvrzení žalobce o tom, že závazek žalovaného zaplatit dohodnuté licenční poplatky měl být splněn na účet právního předchůdce žalobce vedený tuzemskou bankou a jak se podává z přiložených listinných důkazů, bankou se sídlem v P. Přesto, že při zkoumání podmínek řízení soud vychází z toho, jak vymezil spor žalobce, není tím dotčena povinnost soudu kdykoli za řízení přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení) ve smyslu ust. , tedy kdykoli v průběhu řízení, ať již k námitce účastníka nebo z úřední povinnosti (vyjdou-li najevo okolnosti vylučující příslušnost tuzemského soudu), zkoumat, zda je dána příslušnost, resp. pravomoc tuzemského soudu k projednání a rozhodnutí věci. Ve shodě s odvolatelem má proto odvolací soud za to, že je dána pravomoc českého soudu věc rozhodnout, když příslušným soudem k projednání a rozhodnutí ve sporu je Krajský soud v Plzni, jehož místní příslušnost je založena podle písm. a) Nařízení a věcná příslušnost podle ust.

Napadené usnesení, kterým soud prvního stupně řízení zastavil pro nedostatek pravomoci tuzemských soudů, tak je nesprávné a odvolací soud ho proto podle ve výroku I. změnil tak, že se řízení nezastavuje, související výroky II. a III. pak bez dalšího zrušil, neboť v důsledku změny výroku o zastavení řízení toto řízení nekončí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 14. června 2006

JUDr. Jiří M a c e k v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Balabánová