Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23Co 193/2006

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-212

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. G. B. a soudců JUDr. T. K. a JUDr. J. V. ve věci

žalobkyně C. E. a.s.,

zastoupené JUDr. M.K., proti

žalovanému Ing. L.Ch.,

zastoupenému JUDr. I. V.,

o zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím,

o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v M. ze dne 18.1.2006, č.j. -158,

t a k t o :

Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

Z o d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou u Okresního soudu v M. B. domáhala po žalovaném zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí měl žalovaný způsobit tím, že ve funkci ředitele logistiky nesplnil zadaný úkol prodat z majetku žalobkyně železný šrot a nadbytečné a nevyužitelné kovové formy za splnění dvou podmínek: prodej kupujícímu s nejvyšší nabídkou a „za hotové“. Žalovaný však v rozporu s tímto zadáním jednal pouze s firmou F. D. G., spol. s r.o. (dále jen G.), jež si odvezla materiál, na který byly vystaveny faktury v celkové výši 709.168,60 Kč. Z této částky přitom bylo uhrazeno pouze 101.245,- Kč v hotovosti a 28.156,- Kč převodem na účet žalobkyně. Zbývajících 579.768,- Kč zůstalo přes výzvy k zaplacení neuhrazeno.

Okresní soud v M. B. shora označeným rozsudkem žalobu zamítl a uložil žalobkyni nahradit náklady v řízení vzniklé žalovanému a státu. Soud I. stupně dospěl k závěru, že jednak žalovaný jednal v souladu s pokyny nadřízených a dále, že přes existující dosud neuhrazenou pohledávku žalobkyně vůči firmě G. ve výši 579.768,- Kč „nelze tuto částku považovat fakticky za škodu vzniklou žalobkyni“, která „své právo na úhradu dlužné částky neuplatnila u soudu“. Dále soud I. stupně uvedl, že „teprve až bude najisto postaveno buď, že žalobkyně nemá proti firmě G. právo na zaplacení dlužné částky, anebo až se případně přisouzená částka ukáže nevymahatelnou v důsledku případné platební neschopnosti firmy G., pak se teprve majetek žalobkyně definitivně zmenší právě o částku 579.768,- Kč, a tato suma, která samozřejmě zahrnuje i to, co bylo žalobou uplatněno proti žalovanému, se stane ve smyslu ustanovení skutečnou škodou vzniklou žalobkyni jako zaměstnavateli“.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkala soudu I. stupně především závěr, že jí dosud nevznikla škoda. Namítala, že „ekonomicky vznikla škoda nejpozději 11.11.2004, což je den odvozu poslední části věcí, jejichž prodej měl žalovaný zabezpečit“. Poukazovala na to, že „žádná preference obchodní žaloby před pracovněprávní žalobou“ z právní řádu ani rozhodnutí vyšších soudů nevyplývá a bylo proto na žalobkyni, z jakého titulu se rozhodne domáhat se svého nároku. Namítala, že pokud by s podáním pracovně právní žaloby vyčkávala až na výsledek obchodního sporu proti firmě G. a případný neúspěšný výkon rozhodnutí, došlo by v mezidobí k promlčení nároku na náhradu škody vůči žalovanému. Nevymahatelnost pohledávky žalobkyně vůči firmě G. je přitom podle žalobkyně patrna i z obchodního rejstříku, kde je u jmenované firmy uvedena řada nařízených exekucí, což si mohl ověřit i žalovaný předtím, než s touto firmou uzavřel uvedenou transakci. Dále žalobkyně uvedl, že podle jejího názoru byly v daném případě splněny všechny obecné předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu. Vytýkala soudu I. stupně, že neprovedl všechny jí navržené důkazy a v důsledku toho dospěl k neúplným a nesprávným skutkovým zjištěním, které vedly k nesprávnému právnímu posouzení věci. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

Žalovaný navrhoval, aby byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen a přiznána mu náhrada nákladů odvolacího řízení.

KS v P, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle ustanovení a následujících a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Soud I. stupně provedl dostatečné dokazování a dospěl i ke správným skutkovým a právním závěrům. Nepochybil, ani pokud neprovedl všechny žalobkyní navržené důkazy, když v odůvodnění napadeného rozsudku vyložil, proč považoval jejich provedení za nadbytečné. I podle odvolacího soudu nelze předpokládat, že by tyto důkazy (výslechy svědků N.R. a R. H.) mohly mít na závěry soudu I. stupně vliv.

Ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu ustanovení musejí být splněny tyto předpoklady: vznik škody, porušení povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním nebo úmyslné jednání proti pravidlům slušnosti a občanského soužití, příčinná souvislost mezi porušením povinností zaměstnancem nebo úmyslným jednáním proti pravidlům slušnosti a občanského soužití a vznikem škody, zavinění zaměstnance. Za škodu je nutné považovat majetkovou újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná (vyčíslitelná) penězi a je tedy, nedochází-li k naturální restituci, napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz. Lze rozlišovat škodu skutečnou a škodu jinou (ušlý zisk). Skutečnou škodou lze rozumět částku, o kterou se majetek poškozeného zmenšil, a reprezentující majetkové hodnoty, které je nutné vynaložit k uvedení v předešlý stav. Za škodu jinou (ušlý zisk), která je svou povahou ušlým majetkovým prospěchem, lze považovat újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události ke zvětšení (rozmnožení) majetkových hodnot, ač by se tak dalo, nebýt škodné události, s ohledem na pravidelný běh věcí důvodně očekávat. Zaměstnavateli náleží vždy zásadně náhrada skutečné škody; byla-li však škoda způsobena zaměstnancem úmyslně, může zaměstnavatel požadovat náhradu i jiné škody ( ). Vznik škody a její výši musí prokazovat poškozený zaměstnavatel. Doba vzniku škody je rozhodná pro počátek běhu promlčecí lhůty podle ustanovení .

Z výše uvedeného i z hlediska obecné podstaty odpovědnosti za škodu vyplývá, že prvotním předpokladem zkoumání odpovědnosti za škodu je její vznik. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že jí škoda vznikla již odvozem věcí, jejichž prodej měl žalovaný zabezpečit. Tato situace by nastala tehdy, pokud by byly věci z majetku žalobkyně s vědomím a na pokyn žalovaného odvezeny a nepodařilo se při tom, vzhledem k neexistenci písemných dokladů prokázat, že tyto věci získal konkrétní subjekt, který by tuto skutečnost však zároveň popíral. Tak tomu však v daném případě nebylo. Odvolací soud se proto naopak ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v daném případě k faktickému vzniku škody na straně žalobkyně dosud nedošlo.

Žalovaný byl žalobkyní k prodeji železného šrotu zmocněn. Prodej sjednal s firmou G. Skutečnost, že transakce v řádu statisíců, navíc s firmou, která nepatřila mezi stálé, či jinými obchody prověřené obchodní partnery žalobkyně, nebyla podchycena písemnou smlouvou, lze sice považovat za lehkovážnost, firma G. šak uzavření tohoto obchodu nezpochybňuje, částečně za odebraný šrot zaplatila a rovněž z korespondence mezi firmou G. a žalobkyní je patrno, že tato firma svůj závazek, uhradit zbývající (převážnou) část kupní ceny odebraného šrotu, uznává. Ze strany žalobce se tudíž stále jedná o dosud neuhrazenou pohledávku, jejíž žalobkyní tvrzená nevymožitelnost dosud nebyla objektivně prokázána. Dokud se tak nestane, např. zastavením exekuce pro nedostatek majetku povinného, či zrušením konkursu na majetek úpadce z téhož důvodu, nadále se jedná o pohledávku nedoplatku kupní ceny za odebrané zboží (železný šrot), nikoliv škodu. Škodou se tato pohledávka stane až v momentě, kdy nebude prokazatelně vymožitelná z titulu neuhrazené faktury za odebraný šrot. Teprve pak se bude možno zabývat zkoumáním toho, zda škoda vznikla v příčinné souvislosti se zaviněným jednáním žalovaného. Rovněž teprve od tohoto okamžiku počne běh promlčecí lhůty ( ). Pouhá skutečnost, že žalobkyně na základě svých vědomostí předpokládá, že její dosud neuhrazená pohledávka vůči firmě G., vyústí ve škodu, nepostačuje k účinnému uplatnění nároku na její náhradu, ani k počátku běhu promlčecí lhůty, neboť událostí, z níž vznikla škoda ( ), bude teprve úřední zjištění, že pohledávku žalobkyně za firmou G. nelze uspokojit.

Za situace, že tvrzená škoda dosud nevznikla, je zkoumání toho, zda a jaké povinnosti žalovaný při plnění pracovních povinností zaviněně porušil a zda v příčinné souvislosti s tím vznikla údajná škoda, předčasné.

Na základě všech výše uvedených skutečností a závěrů odvolací soud podle napadený rozsudek potvrdil.

V Praze dne 13. 6. 2006

JUDr. G. B.

předsedkyně senátu