Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5Co 856/2006

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. M. B. a soudců JUDr. J. H. a JUDr. F. K. v právní věci žalobce L. P., r.č…, t.č. Věznice České Budějovice, zastoupeného JUDr. V. H., advokátem v Č., proti žalované H. P., r.č…,bytem V., Rakouská republika, zastoupené JUDr. Z. K., advokátem v Č., o zaplacení l5O.OOO,- Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2O.l.2OO6, č.j. ,

t a k t o : Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e .

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky l5O.OOO,- Kč „jako podílu z uzavřené pojistky k nemovitosti v L.“ /výrok v odstavci I./. Výrokem v odstavci II. okresní soud uložil žalobci povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši 9.996,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Z. K., advokáta v Českých Budějovicích.

Okresní soud především odůvodňoval, proč může ve věci rozhodnout – proč je dána pravomoc českého soudu. Dovodil, že je nutno vycházet ze zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním /ZMPSP/, protože se na posouzení mezinárodní pravomoci nevztahuje nařízení Rady /ES/ č. 44/2OOl. Okresní soud odkázal na článek I. odst. 2 písm. a/ tohoto nařízení, podle kterého se nařízení nevztahuje mimo jiné na majetkové vztahy mezi manžely. Přitom podle okresního soudu do společného jmění manželů patří i plnění ze smlouvy pojistné, pokud bylo za trvání manželství ve prospěch kteréhokoliv z manželů realizováno. Zjistil k tomu, že žalobce požaduje polovinu z vyplaceného pojistného za škodu způsobenou povodní na nemovitosti v L.

Ohledně zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním /ZMPSP/ okresní soud odkázal na ustanovení § 2l odst. l, podle kterého se osobní a majetkové vztahy manželů řídí právem státu, jehož jsou příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se právem českým. Okresní soud pak dovodil, že žalobce je i státním příslušníkem českým, a je proto dána pravomoc českých soudů. Dále odůvodnil, proč je žaloba nedůvodná.

Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalobce. V odvolání žalobce namítal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / O5 odst. 2 písm. c/ / a rozhodnutí také spočívá na nesprávném právním posouzení věci / O5 odst. 2 písm. g/ /. Vadu řízení odvolatel spatřuje v tom, že postupem soudu mu byla odňata možnost jednat před soudem, když okresní soud ve věci jednal dne 2O.l.2OO6, aniž by se žalobce jednání zúčastnil. Žalobce měl být k tomuto jednání eskortován z Věznice Valdice dne l9 .l .2OO6, avšak předchozí noci prodělal žlučníkový záchvat a trpěl bolestmi bederní páteře. V 7.OO hod. byl ošetřován lékařem věznice a ten jej uznal za zdravotně nezpůsobilého k eskortě. Přislíbil mu, že vězeňská služba zajistí omluvu jeho neúčasti a bude tlumočit jeho žádost o odročení jednání. To se však nestalo a okresní soud, ačkoliv věděl, že má být žalobce eskortován, spokojil se pouze s konstatováním jeho nepřítomnosti a ve věci rozhodl. Napadené rozhodnutí podle žalobce nemůže obstát ani po věcné stránce, neboť jeho žaloba byla soudu podána dříve, než byl v Rakousku podán návrh na vypořádání SJM /2.6.2OO5/. Proto se měl soud tímto dříve podaným návrhem zabývat a měl rozhodnout bez přihlédnutí k probíhajícímu řízení v Rakousku. Nebyla zde dána překážka věci zahájené ani jiný důvod, který by soudu v rozhodnutí o návrhu bránil. Žalobce žádal, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena prvoinstančnímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek nejen z důvodů uplatněných odvolatelem / 2a odst. l /. Musel tedy přezkoumat správnost napadeného rozsudku i z hlediska odvolacího důvodu uvedeného v ustanovení O5 odst. l písm. a/ Toto ustanovení považuje za jeden z odvolacích důvodů to, že nebyly splněny podmínky řízení. Mezi podmínky řízení patří i pravomoc soudu, a to nejen z hlediska vnitrostátní úpravy, ale i z hlediska úpravy mezinárodními předpisy. Proto se odvolací soud zabýval otázkou, zda závěry soudu prvního stupně, týkající se pravomoci českých soudů, jsou správné či nikoli. Dospěl k závěru, že názor soudu prvního stupně ohledně pravomoci českých soudů správný není.

Žaloba v této věci byla podána dne l9.ll.2OO4, tedy po vstupu České republiky do Evropské unie a tedy po datu, kdy pro Českou republiku nabylo účinnosti nařízení Rady (ES) č. 44/2OOl. Správně však okresní soud usoudil, že na souzenou věc nelze ustanovení uvedeného nařízení Evropské unie pro posouzení mezinárodní příslušnosti vztáhnout. Správně poukázal na článek I. bod 2 písm. a/ citovaného nařízení, podle kterého se nařízení nevztahuje na majetkové vztahy mezi manžely. Z žaloby plyne, že žalobci jde právě o vypořádání majetkových vztahů mezi ním a žalovanou po rozvodu, a to vztahů, které vznikly v souvislosti s tím, že za trvání jejich manželství byla pojišťovnou vyplacena pojistná částka za škodu na nemovitosti ležící v České republice. I odvolací soud je toho názoru, že shora citované nařízení nelze aplikovat a je proto nutné posuzovat pravomoc českých soudů podle zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním /ZMPSP - zákon č. 97/63 Sb./ v současném znění. Nelze ani postupovat podle dvoustranné smlouvy s Rakouskem, protože ta otázku pravomoci soudů neupravuje /vyhláška č. 9/l963 Sb./.

Okresní soud však z uvedeného zákona nesprávně /respektive nepřípadně/ citoval ustanovení § 2l odst. l, které se však týká použití hmotného práva. Nejde tedy o ustanovení, které by upravovalo pravomoc soudů z hlediska mezinárodního /srov. slova „vztahy manželů se řídí právem státu …“/. O pravomoci soudů z hlediska mezinárodního hovoří ustanovení § 37, nad kterým je také název oddílu l „pravomoc českých justičních orgánů“. Uvedené ustanovení § 37 pak je nadepsáno „pravomoc ve věcech majetkových“. Souzená věc majetkovou věcí nepochybně je.

Podle § 37 odst. l je pravomoc českých soudů v majetkových sporech dána, je-li dána podle českých předpisů jejich příslušnost.

Toto ustanovení znamená, že v této věci je třeba posuzovat, zda je dána pro český soud místní příslušnost ve smyslu .

Místní příslušnost je upravena především v ustanovení , a to tak, že k řízení je příslušný /místně/ obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje /žalovaného/, není-li stanoveno jinak.

Jinak je stanoveno především v ustanovení § 88, kdy podle písm. b/ je k řízení příslušný soud, který rozhodoval o rozvodu, jde-li o vypořádání manželů po rozvodu stran jejich společného jmění nebo jiného majetku a nebo o zrušení společného nájmu bytu.

Je nepochybné, že účastníci se v České republice nerozváděli. Naopak byli rozvedeni, jak zjistil soud prvního stupně, rozsudkem Okresního soudu v L. v Rakousku. Za takové situace není v této specielní majetkové věci dána místní příslušnost českých soudů, a to znamená, že není dána ve smyslu § 37 odst. l zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, ani pravomoc českých soudů.

Odvolací soud musel proto postupovat podle 9a odst. l písm. a/ a napadený rozsudek zrušit. Jsou tu totiž takové vady, že řízení nemělo proběhnout pro nedostatek podmínek řízení. Jak již shora řečeno, je podmínkou řízení také pravomoc českého soudu. Není-li dána, znamená to nedostatek jedné z podmínek řízení a jde o zrušovací důvod ve smyslu shora uvedeného ustanovení.

Podle odst. l , zruší-li odvolací soud rozhodnutí podle 9a , rozhodne o zastavení řízení, jestliže je tu takový nedostatek řízení, který nelze odstranit /§ lO4 odst. l/. Není-li dána pravomoc soudů, rozhodne též o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží.

V této věci odvolací soud rozhodl pouze o zastavení řízení pro nedostatek podmínek řízení /nedostatek pravomoci soudu/, který nelze odstranit. Nerozhodoval již o postoupení věci „orgánu, do jehož pravomoci náleží“, protože žádný takový orgán v České republice není. V tomto případě totiž jde o pravomoc českých soudů ve smyslu mezinárodní příslušnosti. Český soud však postoupit věc cizímu soudu nemůže.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § l46 odst. l písm. c/ ve spojení s odst.

V této věci nebylo nutno nařizovat jednání, protože odvolací soud odvolání věcně neprojednával / 4 odst. l a contr. /.

Vzhledem k rozhodnutí odvolacího soudu nemá význam odvolací námitka odvolatele vytýkající okresnímu soudu, že jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud věcně rozhodovat neměl a k rozhodnutí o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci českých soudů nebylo třeba ani jednání nařizovat. Neúčast žalobce při jednání okresního soudu proto není rozhodná.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání a podává se do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne l3. dubna 2OO6