Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25Co 493/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Sp. zn.

25Co

493/2005

R o z s u d e k

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu xxx a soudců xxx a xxx ve věci žalobce A.P., zastoupeného JUDr. xxx, advokátem, proti žalovanému

xxx a. s.,

zastoupenému JUDr. xxx, advokátem, o doplatek odstupného a mzdy, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 7. září 2005, č. j. -74,

t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním dotčené části výroku II. ohledně zamítnutí žaloby o částku 2.209,- Kč

p o t v r z u j e .

II. Ve výroku o

značeném III. se rozsudek okresního soudu

m ě n í

tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Ve výroku IV. se rozsudek okresního soudu

m ě n í

tak, že žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek ve výši 720,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně.

IV. Žádný z účastníků

n e m á

právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 890,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (bod I. výroku rozsudku), zamítl žalobu, podle které by byl žalovaný povinen žalobci zaplatit částku 18.095,- Kč (bod II.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovaném

u

náklady řízení ve výši 14.020,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (bod III.), žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 890,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně (bod IV.)

a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jičíně (bod V.). Okresní soud vyšel z toho, že mezi účastníky řízení je nesporné, že žalobce u žalovaného pracoval po

d

le pracovní smlouvy z 31. 12. 2000, pracovní poměr skončil výpovědí podle (dále jen “”) ke dni 30. 6. 2003. Žalobce se v řízení domáhal tří nároků: a/ zaplacení částky 105.604,- Kč z titulu náhrady škody – v této čás

t

i bylo řízení dne 6. 6. 2005 zastaveno, b/ zaplacení částky 18.095,- Kč jako nedoplatku na odstupném a c/ zaplacení částky 890,- Kč jako neoprávněně sražené části mzdy. Po právní stránce okresní soud vyšel z ust. § 60a odst. 1-4, § 111 odst. 1, § 121 odst

.

1 a a 2 a z ust. -12 , o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (dále jen “”). Nárok na doplacení odstupného byl okresním soudem shledán nedůvodným. Žalobce v období ledna až

března r. 2003 odpracoval více než 22 dnů, proto je nutno vyjít z průměrného výdělku žalobce za toto čtvrtletí, nikoliv z pravděpodobného výdělku. Do průměrného výdělku se pak nezapočítává náhrada mzdy za dovolenou. Naopak důvodným shledal okresní soud ná

r

ok na doplacení mzdy ve výši 890,- Kč. Navrhovaný důkaz znaleckým posudkem byl odmítnut jako nadbytečný a neekonomický. Rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil okresní soud o ust. §, 146 odst. 2 a 150 (dále jen “OSŘ”)

.

Vyšel z toho, že žalobce jednal s Českou pojišťovnou, a. s. o nároku na náhradu škody, došlo ke shodě na vypracování znaleckého posudku, nehrozilo promlčení tohoto nároku. Je tedy zřejmé, že tento nárok by byl vyřešen mimosoudně. Žalovaný se o tomto náro

k

u žalobce dozvěděl až ze žaloby a od České pojišťovny, a. s. Žaloba proto byla podána předčasně a částečné zastavení řízení zde zavinil žalobce. S nárokem na doplacení odstupného žalobce úspěšný nebyl a podle proto vzniklo právo na náhra

d

u nákladů řízení žalovanému. Tato náhrada při uvážení všech žalobou uplatněných nároků činí 28.040,- Kč. Okresní soud však zohlednil, že se jednalo o nárok z pracovního úrazu, u žalobce přetrvávají zdravotní potíže, proto podle náhradu snížil o

5

0 % na částku 14.020,- Kč. Povinnost k zaplacení soudního poplatku rozložil okresní soud mezi účastníky s přihlédnutím k poměru jejich úspěchu ve sporu.

Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti jeho výrokům II., III. a IV., podal odvolání žalobce. Namítal, že okresní soud pochybil při výpočtu průměrného výdělku, když do něj nezapočítával náhradu mzdy za dovolenou. Poukázal na ust. , podle kterého je náhrada mzdy za dovolenou složkou mzdy podle zákona o mzdě. Odkázal dále na a

7

zákona o mzdě a vyslovil přesvědčení, že podle zákonné úpravy se náhrada mzdy za dovolenou při zjišťování průměrného výdělku neodečítá. Při uvážení této složky mzdy měl žalovaný žalobci na odstupném vyplatit o 2.209,- Kč více. Při rozhodování o nákladech

řízení nezohlednil okresní soud, že žalovaný před zahájením řízení odmítl jeho nárok na odškodnění pracovního úrazu po skončení pracovní neschopnosti, žalobce proto z vlastní iniciativy začal jednat s pojišťovnou. Pokud žalobce u žalovaného uplatnil nárok

podle za období od 1. 2. 2003 do 31. 12. 2003, pak tento nárok měl být uspokojen do 31. 1. 2004. Žalovaný však žalobci požadovanou částku neuhradil, ani sám nejednal s pojišťovnou. Daný nárok byl proto splatný a nelze uvažovat o předčasnosti žalo

b

y. Při rozhodování o nákladech řízení proto neměl okresní soud vycházet z , ale z , když žaloba byla podána důvodně a až v průběhu řízení byl nárok žalobou uplatněný uspokojen. Náhrada nákladů řízení tedy měla být přisouz

e

na žalobci, a to ve výši 25.313,- Kč. Žalobce dále okresnímu soudu vytknul chybný výpočet soudního poplatku. Navrhl rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčených výrocích změnit tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2.209,- Kč

,

povinnost k zaplacení soudního poplatku nebude žalobci uložena a dostane se mu náhrady nákladů řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu. Výpočet odstupného provedený žalovaným byl správný. Žalobce pak neměl důvod podávat žalobu na náhradu škody, ostatně přímo v žalobě žádal o časový prostor k jednání. Již z toho vyplývá předčasnost a zbytečnost žaloby.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (, a contr. , , ), přezkoumal napadený rozsudek v odvoláním dotčeném rozsahu ( ) bez nařízení jednání ( , když účastníci s tímto postupem vyjádřili svůj souhlas), přezkoumal rovněž řízení, k

t

eré vydání napadeného rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

Podaným odvoláním nebyly napadeny výroky rozsudku okresního soudu označené I., II. (ohledně zamítnutí žaloby co do částky 15.886,- Kč) a V., které proto nabyly samostatně právní moci dnem následujícím poté, co poslednímu z účastníků uplynula lhůta k podání odvolání (, , ).

Jádro sporu ve věci samé se v odvolacím řízení soustředilo do otázky, zda se do základu pro výpočet průměrného výdělku zahrnuje náhrada mzdy za dovolenou. V takovém případě by bylo nutno zohlednit náhradu mzdy za dovolenou, vyplacenou žalobci v únoru r. 2003 ve výši 2.320,- Kč. Vyměřovací základ by tak činil 19.289,- Kč, výše odstupného by pak představovala čás

t

ku 18.384,- Kč, při odečtení žalovaným vyplacené částky 16.175,- Kč by tedy žalobci skutečně vznikl nárok na doplacení odstupného ve výši 2.209,- Kč.

Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o mzdě zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se mzdou rozumí peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, a to podle její složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, podle obtížnosti pracovních podmínek, pracovní výko

n

nosti a dosahovaných pracovních výsledků; nepovažují se za ni další plnění poskytovaná podle zvláštních předpisů v souvislosti se zaměstnáním, zejména náhrady mzdy, odstupné, cestovní náhrady, výnosy z kapitálových podílů (akcií) nebo obligací a odměna za

pracovní pohotovost. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona o mzdě průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období. Podle odstavce 2 tohoto us

t

anovení pokud není dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí; průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce.

Pro závěr, zda peněžité plnění zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období náleží do základu pro výpočet průměrného výdělku, je podstatné, zda jde o peněžité plnění poskytované zaměstnanci za práci, a nikoliv o další plnění poskytované zaměstnanci v souvislosti se zaměstnáním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky

s

p. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, číslo 6). Za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a také se nezapočítávají do hrubého výdělku náhrady mezd a rovněž náhrada mzdy za dovolenou. Z tohoto hlediska tedy okresn

í

soud postupoval správně, pokud do základu pro výpočet průměrného výdělku nezahrnul náhradu mzdy za dovolenou ve výši 2.320,- Kč, vyplacenou žalobci žalovaným v rozhodném období.

Odvolací soud z důvodů výše uvedených podle potvrdil rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčené části výroku II., ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 2.209,- Kč.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutno vyjít z toho, že ohledně žalobou uplatněného nároku na náhradu škody bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno. V této části proto musí být rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle a vůbec nelze uvažovat o aplikaci ust. . Z obsahu spisu je patrno, že posledně zmíněný nárok byl uspokojen po zahájení

řízení. Při rozhodování o nákladech řízení je proto nutno vyjít z ust. věta druhá a nelze dost dobře uvažovat o procesním zavinění žalobce. Na druhou stranu žalobce nebyl úspěšný se svým požadavkem na zaplacení části odstupného a úspěšný

byl pouze s nárokem na zaplacení 890,- Kč jako doplatku mzdy. Za této situace (kdy žalobci vzniklo právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení) přichází v úvahu pouze možnost odepření práva na náhradu nákladů řízení žalobci podle , podle kteréh

o

jsou-li tu důvody zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Tato úvaha je podle názoru odvolacího soudu na místě. V době podání žaloby totiž u ČP, a. s. probíhalo jednání o uspokojení daného

nároku, vypracovával se znalecký posudek. To vyplývá z vyjádření dřívějšího vedlejšího účastníka ze dne 15. 6. 2004 (č. l. 31-32 spisu). Proto - i přes dřívější odmítavé stanovisko žalovaného - zde byla reálná naděje na mimosoudní uspokojení tohoto nároku

.

Pokud za této situace žalobce zahájil řízení, aniž by mu hrozilo promlčení daného nároku, pak v jeho jednání je nutno spatřovat výjimečné okolnosti případu, odůvodňující nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení.

Z důvodů výše uvedených odvolací soud podle změnil rozsudek okresního soudu ve výroku III. tak, že právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal žádnému z účastníků.

Při rozhodování o poplatkové povinnosti je nutno vyjít z toho, že žalobce v žalobě uplatnil více peněžitých plnění, pro která je stanovena rozdílná sazba poplatku. Podle , o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen “”) jsou pak tato peněžitá plnění samostatným základem poplatku. Žalobce nebyl úspěšný se žalobou na doplacení odstupného ve výši 18.095,- Kč. Podle a položky č. 1 písm. b/ Sazebníku poplatků, který je přílohou , pak soudní poplatek činí 720,- Kč.

Odvolací soud z důvodů výše uvedených podle změnil rozsudek okresního soudu ve výroku IV. a uložil žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 720,- Kč.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a . V odvolacím řízení byl každý z účastníků úspěšný pouze částečně, přičemž poměr vzájemného úspěchu a neúspěchu je srovnatelný. Právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nebylo přiznáno žádnému z nich.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku

n e n í

odvolání ani dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Hradci Králové dne 6. dubna 2006