Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4Tmo 2/2006

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5.1.2006, č.j. -27, byla obžalovaná mladistvá B.P.* (pseudonym) uznána vinnou proviněním nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle a , odst. 2 písm. b) tr. zák. Za to jí bylo uloženo podle tr. zák. a trestní opatření odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž podle a tr. zák. byl výkon tohoto trestního opatření podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.

Trestné činnosti se podle skutkových zjištění nalézacího soudu dopustila skutkem, popsaným ve výroku napadeného rozsudku, takto:

1. v přesně nezjištěnou dobu od 23.7.2002 nejméně do 1.10.2003 na různých místech poskytla zadarmo ke kouření drogu marihuanu,

- nezl. A.B.* (pseudonym),

- nezl. C.D.* (pseudonym),

- nezl. E.F.* (pseudonym),

tedy osobám mladším 15 let, přestože jí byl věk těchto osob znám,

- ml. Z.K.* (pseudonym),

- ml. X.Y.* (pseudonym),

- nezl. D.D.* (pseudonym),

tedy osobám mladším 18 let, přestože jí byl věk těchto osob znám,

přičemž marihuana je droga z konopí, které je uvedeno v příloze č. 3 , ve znění pozdějších předpisů jako omamná látka zařazená do seznamu IV. Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a obsahuje látku tetrahydrokanabinol, který podle patří mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách.

2. v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 nejméně do 1.10.2003 ve Z. na různých místech poskytla i prodala opakovaně drogu metamfetamin-pervitin, a to nezl. A.B., ačkoliv věděla, že jí ještě není 15 let a ml. X.Y., ačkoliv věděla, že jí ještě není 18 let,

přičemž droga metamfetamin-pervitin je uvedena v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb.

Proti napadenému rozsudku podal odvolání státní zástupce, a to ve prospěch mladistvé obžalované.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací (§ 252 tr. ř.) se nejprve zabýval odvoláním z hlediska včasnosti jeho podání a dospěl k závěru, že bylo podáno v zákonné lhůtě dle § 248 odst. 1 tr. ř. Dále se vrchní soud zabýval otázkou, zda odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a dospěl na základě § 246 odst. 1 písm. a) tr. ř. k pozitivnímu závěru. Nebyly shledány ani jiné skutečnosti, pro které by bylo namístě odvolání zamítnout dle § 253 odst. 1 tr. ř. Jelikož odvolání splňovalo zákonem stanovené obsahové náležitosti, nebylo shledáno důvodu ani k jeho odmítnutí dle § 253 odst. 3 tr. ř.

Státní zástupce svým odvoláním směřoval pouze proti absenci zprošťujícího výroku v napadeném rozsudku. Poukázal na skutečnost, že obžaloba byla podána pro další útoky pokračujícího provinění, které krajský soud nevzal za dokazováním prokázány, s čímž je možno souhlasit, avšak nesprávně o těchto útocích nijak nerozhodl. Konkrétně jde o následující žalované útoky, kterých se obžalovaná mladistvá měla dle podané obžaloby dopustit nad rámec těch, pro které byla napadeným rozsudkem odsouzena:

1. v přesně nezjištěnou dobu od počátku roku 2002 nejméně do jara 2004 na různých místech ve Z.-K., P. P., prodala nebo poskytla zadarmo opakovaně ke kouření z fajfky drogu marihuanu, která obsahuje psychotropní látku tetrahydrokanabinol, osobám mladším 15 let, přestože jí byl věk těchto osob znám, a to

- nezl. B.B.* (pseudonym), v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 do konce roku 2003 ve Z. v bytě na Z. a na jiných místech nejméně v 10 případech zadarmo ke kouření z fajfky,

- nezl. C.C.* (pseudonym), v přesně nezjištěnou dobu od počátku roku 2003 nejméně do léta 2003 ve Z. v několika případech zadarmo,

přičemž marihuana, která obsahuje tetrahydrokanabinol, je uvedena v příloze č. 3 jako omamná látka a je zařazena do seznamu IV. vyhlášky č. 47/1965 Sb., ve znění vyhlášky č. 458/1991 Sb.,

2. v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 nejméně do konce roku 2003 ve Z. na různých místech poskytovala opakovaně osobám mladším 15 let drogu metamfetamin – pervitin, přičemž jí byl znám věk těchto osob, a to:

- nezl. B.B., v přesně nezjištěnou dobu od jara 2003 nejméně do počátku roku 2004 ve Z. v bytě na Z. 1868 a jiných místech nejméně v 10 případech, přičemž drogu pervitin společně šňupaly, B.B. v několika případech kupovala drogu sama pro sebe a někdy i pro ml. Z.K.,

přičemž droga metamfetamin – pervitin je uvedena v příloze č. 5 jako psychotropní látka zařazená do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách č. 62/1989 Sb.

Odvolatel se domáhal doplnění napadeného rozsudku o zprošťující výrok dle § 226 písm. a) tr. ř. ve vztahu k výše uvedeným neprokázaným útokům pokračujícího provinění. Samotnou odsuzující část napadeného rozsudku odvolatel dle obsahu podaného odvolání nenapadl a tato nabyla právní moci.

Z podnětu podaného odvolání se odvolací soud dle § 254 odst. 1 tr. ř. v návaznosti na § 246 odst. 2 tr. ř. zabýval přezkoumáním napadeného rozsudku v tom směru, zda absence zprošťujícího výroku ve vztahu k útokům, pro které byla podána obžaloba, avšak které nebyly zahrnuty do odsuzující části, je v souladu se zákonem a odůvodněná, tedy z hlediska odvoláním vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláním vytýkány, by bylo přihlédnuto jen pokud by měly podstatný vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno, resp. přesněji pro daný případ specifikováno – pokud by byly příčinou vytýkané absence zprošťujícího výroku. Odvolací soud dospěl k závěru, že podané odvolání je zcela důvodné.

Ve vztahu k útokům, o nichž nebylo krajským soudem rozhodnuto, ač pro ně byla podána obžaloba, lze konstatovat, že předcházející řízení je prosto podstatných vad, bylo provedeno dokazování, jehož rozsah je z hlediska požadavků § 2 odst. 5 tr. ř. dostatečný, s hodnocením důkazů, skutkovými a částečně i právními závěry a s obhajobou obžalované se krajský soud v potřebném rozsahu v napadeném rozsudku stručně vypořádal. Rozsudek však v přezkoumávaném směru vykazuje podstatné vady, neboť je z něj nezjistitelné, jaké právní úvahy vedly krajský soud k tomu, aby nerozhodl zprošťujícím výrokem o útocích, pro které byla na obžalovanou podána obžaloba a jejichž spáchání nebylo obžalované prokázáno. Krajský soud přitom nepochybil v tom, že vzhledem k uplatnění zásady in dubio pro reo neuznal těmito útoky obžalovanou vinnou, což akceptoval i odvolatel, avšak v rozporu s povinností důsledně rozhodnout o žalovaném jednání v celém rozsahu podané obžaloby a § 226 písm. a) tr. ř. v kontextu § 12 odst. 12 tr. ř. pochybil, pokud o žalovaných útocích pokračujícího provinění, u nichž nebylo prokázáno, že se staly, nerozhodl zprošťujícím výrokem dle § 226 písm. a) tr. ř.

Odvolací soud dospěl k závěru, že uvedené pochybení v podobě chybějícího zprošťujícího výroku může napravit postupem dle § 259 odst. 2 tr. ř., a proto sám rozhodl dle tr. ř., jak to vyplývá z výroku tohoto rozsudku. Jak již bylo výše zmíněno, k předmětným žalovaným útokům pokračujícího provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle a , odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. bylo provedeno dostačující dokazování a odvolací soud (stejně jako odvolatel) se též ztotožnil s hodnocením důkazů, jak ho ve vztahu k těmto útokům učinil krajský soud. Doplňovací rozhodnutí bylo možno učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn ( tr. ř.). Jelikož provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že se staly ve výroku tohoto rozsudku uvedené útoky pokračujícího provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle a , odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., uvedené v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 20.9.2005, sp. zn. 3 KZv 81/2004, které bylo nakonec krajským soudem kvalifikováno pouze jako pokračující provinění nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle a , odst. 2 písm. b) tr. zák., bylo namístě o nich rozhodnout zprošťujícím výrokem dle tr. ř., neboť podle tr. ř. skutkem se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu.