Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Ncp 3497/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-29

U s n e s e n í

Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pavlíkové a soudkyň JUDr. Jitky Horové a JUDr. Leandry Zilvarové ve věci žalobce: C. I. L. , se sídlem G. G. R. Londýn, Velká Británie, zastoupeného Mgr. B. H., advokátem, se sídlem kanceláře P., proti žalovanému: Č.r. - M. f., se sídlem P., o zaplacení částky 10,670.096,70 Kč s příslušenstvím, t a k t o :

I. K projednání a rozhodnutí věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod spisovou značkou , jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Městskému soudu v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 26.10.2001 se žalující společnost domáhá na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím. Předmětná částka jí byla postoupena správkyní konkursní podstaty úpadce - K. b. Plzeň, a.s. v likvidaci, jako pohledávka původního věřitele - K. b. Plzeň, a.s. v likvidaci - vůči žalovanému z titulu neuhrazené kupní ceny z kupních smluv o prodeji mobilní buňky s vnitřním vybavením a zařízením v katastrálním území B., o prodeji mobilní buňky s vnitřním vybavením a zařízením v katastrálním území M. u J., a o prodeji DHM, HIM z vybavení a zařízení nebytových prostor v objektech žalovaného.

V průběhu řízení vyjádřil Obvodní soud pro Prahu 1 pochybnosti o své věcné příslušnosti s ohledem na ustanovení ve spojení s , resp. obch. zák. a s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp.zn. . Vyzval proto účastníky, aby se k otázce věcné příslušnosti zaujali stanovisko.

Stanovisko obou účastníků k dané otázce je diametrálně odlišné. Podle žalobce je k projednání a rozhodnutí věci daná věcná příslušnost krajských soudů podle Zastává názor, že se jedná o spor z obchodního závazkového vztahu ve smyslu obch. zák., neboť obsahem předmětných kupních smluv mělo být uspokojování veřejných potřeb. Žalovaný má naopak za to, že o obchodní závazkový vztah se nejedná ani ve smyslu obch. zák., ani ve smyslu obch. zák. Odkaz na ustanovení obch. zák. obsažený v článcích I. a V. předmětných smluv nesplňuje podle něho podmínku výslovného projevu vůle smluvních stran, aby se jejich vztahy z daných smluv, nespadající pod obchodní závazkové vztahy uvedené v obch. zák., přesto řídily obchodním zákoníkem.

Vrchní soud přezkoumal stanoviska obou účastníků i předkládajícího soudu a dospěl k závěru, že zpochybnění věcné příslušnosti okresních soudů k projednání a rozhodnutí dané věci v prvním stupni je na místě.

I když jde o odklon od dosavadní zavedené rozhodovací činnosti, která vyplývala spíše z kusých komentářů k ustanovení než přímo z tohoto ustanovení, dospěl Vrchní soud v Praze k závěru, že uvedené ustanovení nelze vyložit jinak, než že dopadá na spory ze všech obchodních závazkových vztahů, jak jsou stanoveny v až 6 a obch. zák., nejsou-li uvedeny ve výjimkách pod č. 1 až 6. Podle náleží projednání a rozhodnutí sporů do věcné příslušnosti krajských soudů tehdy, jde-li o "spory z dalších obchodních závazkových vztahů, včetně sporů o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, s výjimkou sporů" vyjmenovaných pod body 1 až 6 tohoto ustanovení.

Z uvedeného znění je zřejmé, že k aplikaci citovaného usnesení je nezbytné, aby ve věci šlo o spor z obchodního závazkového vztahu a aby nešlo o spory uvedené ve výjimkách. Naopak nejednoznačná je se zřetelem ke gramatickému vyjádření ta část ustanovení, která je obsažena mezi čárkou za slovem "vztahů" a před slovem "s výjimkou". Záleží totiž na tom, k jakému výrazu se vztahuje spojení "mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti", zda k výrazu "z obchodních závazkových vztahů", nebo k výrazům "o náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení".

Na prvním místě uvedenou možnost Vrchní soud v Praze nepokládá za správnou. Pokud by se totiž dodatek "mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti" měl vztahovat ke všem "dalším obchodním závazkovým vztahům", byl by takový výklad nejen v rozporu s gramatickým vyjádřením, ale znamenal by i ničím nepodložené omezení věcné příslušnosti krajských soudů jen na spory z obchodních závazkových vztahů mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti podle § 261 odst. 1 obch. zák. a ve svých důsledcích tak i nerovnoprávnost účastníků obchodních závazkových vztahů ve vztahu k zákonnému soudu.

Je tedy třeba posoudit, zda spor v dané věci je sporem z obchodního závazkového vztahu, vymezeného v § 261 odst. 1 až 6, resp. § 262 odst. 1 obch. zák. V této otázce se Vrchní soud v Praze neztotožňuje se žalobcem v závěru, že v dané věci se jedná o obchodní závazkový vztah podle § 261 odst. 2 obch. zák. Kupní smlouvy, jimiž K. b. Plzeň, a.s. v likvidaci, prodávala Č. r. - M. f. majetek, který nepotřebovala, nelze totiž podle přesvědčení vrchního soudu pokládat za smlouvy, jejichž obsahem je uspokojování veřejných potřeb; v žádném případě pak nejde ze strany prodávajícího podnikatele o výkon jeho podnikatelské činnosti, nýbrž o zpeněžování majetku v rámci jeho likvidace. O obchodní závazkový vztah však v dané věci přesto jde, i když podle ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák. V článcích 1 předmětných kupních smluv je totiž shodně uvedeno, že byly účastníky uzavřeny "ve svobodné vůli a v souladu s § 409 a násl. Obchodního zákoníku v jeho platném znění", v článcích 5 pak, že i "pro ostatní právní poměry vzniklé z této kupní smlouvy platí příslušná ustanovení § 409 a násl. Obchodního zákonku". Tímto označením dali účastníci jasně najevo, že si přejí svůj vztah podřídit obchodnímu zákoníku. Jen pro úplnost se v této souvislosti podotýká, že striktní závěr vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.6.2000, sp. zn. a shrnutý do právní věty, že písemná dohoda ve smyslu § 262 odst. 1 obch. zák. musí obsahovat výslovný projev vůle, že závazkový vztah smluvních stran, který nespadá pod vztahy uvedené v § 261 obch. zák., se bude řídit obchodním zákoníkem, nebyl k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek schválen a naopak v jeho pozdějších rozhodnutích (srov. mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 21.5.2001, sp. zn. ) je již zastáván názor, z něhož vychází i toto rozhodnutí..

Ze všech uvedených důvodů rozhodl Vrchní soud v Praze tak, jak je uvedené ve výroku jeho rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Praze dne 22. února 2006

JUDr. Alena Pavlíková v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: