Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1Co 182/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupně se

p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud svým rozsudkem zamítl žalobu na ochranu osobnosti s nárokem na zaplacení nemajetkové újmy ve výši 500.000,- Kč a nepřiznal účastníkům právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl po provedeném řízení k závěru, že žalovaný sice při jednání Okresního soudu ve Znojmě dne 8.2.2000 „řekl, že žalobce je podvodník, neboť se na tom shodli oba účastníci. Jde sice o urážlivý výrok, je nutné však mít na zřeteli, že byl pronesen ve vypjaté atmosféře soudního sporu, jehož sice žalovaný nebyl účastníkem a v postavení svědka by se od něho měla vyžadovat klidná nezúčastněnost, ve skutečnosti se ho však věc osobně dotýkala a v tom tkví příčina poněkud expresivnějšího vyjadřování, jímž chtěl zdůraznit pravdivost svého tvrzení“. Krajský soud hodnotil takový výrok a učinil závěr, že byl pronesen při soudním jednání, neměl žádnou publicitu, ohlas ani následky a nebyla jím ve značné míře zasažena žalobcova občanská čest a důstojnost. Důstojnost a vážnost žalobce ve společnost tedy nebyly ve značné míře sníženy, žalobce žádal toliko náhradu nemajetkové újmy v penězích, pro kterou nebyly splněny podmínky ve smyslu ustanovení .

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce včasné odvolání, ve kterém namítal, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil a samotného žalobce „urážlivě obvinil“, že jeho plány k podnikání jsou vykonstruované, nepodložené a požadoval, aby se soud touto otázkou řádně zabýval. Odvolatel poukazoval na celý průběh jednání s žalovaným ve vztahu k vypořádání restitučního transformačního podílu v družstvu i na jednání žalovaného s družstvem a zdůraznil, že žalovaný jako svědek musí u soudu vypovídat pravdu, slovo „podvodník“ je urážlivé označení, nebylo proneseno ve vypjaté atmosféře soudního sporu, neboť podle názoru žalobce žalovaný vypovídal „dle nacvičeného scénáře“ a hodnocení situace soudem pro odvolatele znamená toliko obhajobu žalovaného. Žalobce také nesouhlasil s názorem, že výrok žalovaného neměl žádnou publicitu, neboť je třeba jej hodnotit, „jako by byl pronesen kdekoliv jinde“. Žalobce se cítí být výpovědí žalovaného u soudu ponížen, neboť jej kdokoliv musí považovat za podvodníka, ponížen se cítí být také tím, že soud tuto skutečnost nezaprotokoloval. Z těchto důvodů navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně, případně změněn tak, aby žalobě bylo vyhověno.

V písemném doplnění svého odvolání ze dne 3.1.2006 žalobce znovu poukazoval na okolnosti jednání o restitučním podílu žalovaného, výpověď žalovaného v soudním jednání před okresním soudem hodnotil jako křivou výpověď a podivoval se nad postupem soudu v oné věci.

Žalovaný s rozsudkem krajského soudu souhlasil.

Podle čl. II. , přechodných ustanovení, bodu 1., není-li dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle čl. II. , přechodných ustanovení, bodu 2., odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Novela provedená nabyla účinnosti 1.4.2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 27.6.2005, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle ve znění po novele provedené (dále jen ).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalovaného splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení a je podle obsahu odůvodněno relevantním odvolacím důvodem uvedeným v ustanovení (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) , přezkoumal postupem podle ustanovení , , rozsudek v celém rozsahu i jemu přecházející řízení, pro nesouhlas žalobce s postupem podle ustanovení tak učinil v nařízeném odvolacím jednání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tvrzenému porušení osobnostních práv výrokem při svědecké výpovědi dne 8.2.2000 - podle , hlavy II., oddílu 1., až ve znění po novele provedené (dále jen ).

Podle ustanovení fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

Podle ustanovení fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

Podle ustanovení pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Podle ustanovení výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

Podle ustanovení každá fyzická osoba, která není účastníkem řízení, je povinna dostavit se na předvolání k soudu a vypovídat jako svědek. Musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat. Výpověď může odepřít jen tehdy, kdyby jí způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým; o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud.

Podle ustanovení na počátku výslechu je třeba zjistit totožnost svědka a okolnosti, které mohou mít vliv na jeho věrohodnost. Dále je třeba poučit svědka o významu svědecké výpovědi, o jeho právech a povinnostech a o trestních následcích křivé výpovědi.

Zákonným předpokladem vzniku práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení je:

1) protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby,

2) snížení důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti ve značné míře a

3) příčinná souvislost mezi protiprávním zásahem do osobnostní sféry a snížením důstojnosti a vážnosti fyzické osoby.

Všeobecné osobnostní právo je souhrnem jednotlivých dílčích práv, jejichž předmětem je jednak osobnost fyzické osoby jako celek, jednak jednotlivé hodnoty tvořící součást celkové fyzické a morální integrity osobnosti každé fyzické osoby. Jde tedy o neuzavřený okruh jednotlivých dílčích osobnostních práv, jako např. práva na tělesnou integritu, na osobní svobodu, na čest, důstojnost a dobrou pověst osobní povahy, na osobní soukromí, který tvoří neoddělitelnou součást osobnosti fyzické osoby v její celkové fyzické a morální jednotě. Právo na ochranu osobnostních práv a na použití prostředků uvedených v ustanovení , tedy na sankci formou náhrady nemajetkové újmy v penězích, je dáno, dojde-li

p r o t i p r á v n í m

zásahem

k e s n í ž e n í

důstojnosti a vážnosti fyzické osoby ve společnosti

v e z n a č n é m í ř e

.

Protiprávnost (nedovolenost) zásahu je vyloučena, pokud původce zásahu plní jemu zákonem stanovenou povinnost a nejde o vybočení z plnění takové povinnosti (excessus). Plněním zákonné povinnosti je i výpověď svědka v řízení před soudem. Vybočením z plnění zákonných povinností svědka v řízení před soudem je jakékoli protiprávní počínání, které přes řádné poučení soudem ve smyslu ustanovení ,2 a bez podnětu soudu vůbec nesouvisí s předmětem výslechu a předmětem řízení. Při slovním projevu je jím uvádění takových nepravdivých či jinak dehonestujících údajů a úsudků, které nesouvisí s předmětem výslechu a předmětem řízení nebo takových údajů a úsudků, za jejichž vyslovení byl svědek uznán příslušným orgánem pravomocně vinným ze spáchání trestného činu či přestupku ( např. trestný čin křivé výpovědi podle ustanovení § 175 zákona č. 140/1961 Sb. /dále jen TZ/ či křivého obvinění podle ustanovení , přestupek proti občanskému soužití podle ustanovení )

Ze skutkových zjištění, která nenapadá žádný z účastníků, vyplývá, že žalovaný byl v občanskoprávním řízení Okresním soudem ve Znojmě ve věci sp.zn. předvolán k podání svědecké výpovědi, v rámci níž uvedl, že žalobce je podvodník, neboť mu při podepisování smlouvy o postoupení pohledávky dne 3.10.1996 podstrčil smlouvu jiného znění, než ve kterém ji účastníci původně uzavřeli.

Z uvedeného je nepochybné, že žalovaný plnil na základě rozhodnutí soudu svou zákonem stanovenou povinnost svědka, exces z plnění povinností svědka, tedy skutečnost, že žalovaný své výroky učinil mimo svědeckou výpověď nebo že ve svém vystoupení svědka nevypovídal k předmětu výslechu a k předmětu řízení, žalobce ani netvrdil. Je mimo jakoukoli pochybnost, že označení fyzické osoby podvodníkem je dehonestující a jde o zásah do osobnostních práv žalobce na ochranu cti a důstojnosti. Nelze proto souhlasit se soudem prvního stupně, pokud výrok žalovaného zlehčuje vypjatou atmosférou soudního jednání (navíc ničím nedoloženou) či osobním vztahem žalovaného jako svědka k předmětu výslechu. Žalovaný za své výroky odpovídá a jeho odpovědnost je jak občanskoprávní tak trestněprávní. Občanskoprávní odpovědnost za porušení práva na ochranu osobnosti fyzické osoby podle ustanovení § a násl. je odpovědností za výsledek zásahu, tedy odpovědností objektivní.

Zákonným předpokladem pro použití sankcí za porušení osobnostních práv fyzické osoby uvedených v ustanovení však je

p r o t i p r á v n í

charakter porušení osobnostních práv. Tento předpoklad splněn nebyl.

Žalovaný své výroky učinil v rámci svědecké výpovědi před soudem, vypovídal v souladu s ustanovením k předmětu řízení, žádný exces nebyl tvrzen ani doložen, ba ani ze skutkového stavu nevyplývá, proto se plněním své zákonné povinnosti nemohl dopustit porušení osobnostních práv žalobce protiprávně.

S žalobcem lze souhlasit v jeho právním názoru, že zákonnou povinností svědka je vypovídat pravdu. Nelze však souhlasit s názorem, že pokud tak svědek nečiní a jeho výroky jsou zásahem do osobnostních práv fyzické osoby, jde vždy o zásah protiprávní.

Z ustanovení nepochybně vyplývá povinnost svědka vypovídat při své svědecké výpovědi pravdu a nic nezamlčovat. Pomineme-li trestněprávní odpovědnost svědka, je hodnocení pravdivosti a věrohodnosti výpovědi svědka zcela v kompetenci nalézacího soudu a svědeckou výpověď již nelze z těchto hledisek přezkoumávat v řízení o ochranu osobnosti fyzické osoby. Rovněž hodnocení úrovně vyjadřování svědka, její formy a společenské slušnosti podléhá naprosto kárné pravomoci nalézacího soudu, neslušné vyjadřování, nadávky, či jiné podobné výrazy lze postihnout v nalézacím řízení postupem podle ustanovení a nikoliv v jiném soudním řízení. Z hlediska nyní žalovaných výroků (pro posouzení není podstatné, že nelze zkoumat pravdivost úsudku žalovaného o žalobci, neboť žalobce se cítí dotčen i tvrzenou nepravdivostí skutkových údajů o svém počínání při uzavření smlouvy, z nichž úsudek o podvodném jednání vyplynul) lze toliko usoudit, že nalézací soud údaje žalovaného o počínání žalobce a jeho hodnocení žalovaným jako svědkem nepovažoval za hrubě urážlivé ani vymykající se předmětu výslechu, neboť nevolil cestu uložení pořádkového opatření žalovanému, avšak i kdyby takový postup nalézacího soudu vykazoval vady a nedostatky, nelze je již zejména v řízení o ochranu osobnosti napravit.

I pokud by právní názory odvolacího soudu nebyly správné, nelze návrhu na uložení peněžní satisfakce formou náhrady nemajetkové újmy vyhovět, neboť žalovaný jako svědek vypovídal věcně o okolnostech jednání s žalobcem, přičemž způsob jednání žalobce hodnotil slovem podvodník, které věcnému vylíčení vzhledem ke skutkovým údajům odpovídalo. Opačný názor o možnosti hodnotit výpověď svědka v řízení o ochranu osobnosti by znamenal, že svědek má povinnost v řízení o ochranu o osobnosti prokazovat pravdivost své výpovědi učiněné v dřívějším soudním řízení, což je zřetelně nad rámec jeho povinností svědka, jak jsou vymezeny v ustanovení

Odvolací soud také nesouhlasí s názorem žalobce, že žalovaný se svými výroky dopustil trestného činu křivé svědecké výpovědi. Takový závěr je totiž toliko a pouze v pravomoci soudu v trestním řízení, přičemž nic nesvědčí o tom, že žalovaný byl za takový trestný čin pravomocně odsouzen.

Žalobce tedy své výroky činil v rámci tzv. zákonné licence, z plnění povinností svědka nevybočil a protiprávnost zásahu zmíněnými výroky proto není dána.

Vzhledem k závěrům, které odvolací soud ve věci učinil, bylo nadbytečné provádět další dokazování navržené žalobcem výslechem žalovaného k otázkám žalobcem vymezeným, které se týkaly okolností prodeje majetkového podílu v družstvu i dalších navržených důkazů, výslechem představenstva družstva, doklady o projednání, vydání majetkového podílu představenstvem družstva, či dalšími důkazy, které žalobce navrhoval v řízení před soudem prvního stupně.

Z těchto důvodů byl rozsudek krajského soudu podle ustanovení § 219 os.ř. jako věcně správný potvrzen.

Náhrada nákladů odvolacího řízení nebyla přiznána žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšný žalovaný v odvolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady sporu nevykázal.