Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7Cmo 174/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

t a k t o :

I. Rozsudek soudu prvního stupně se

m ě n í

tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 99 000,- Kč s 6 % úrokem od 31. 12. 2000 do zaplacení a směnečnou odměnu 330,- Kč, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, k rukám jeho advokátky,

23 530,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení, k rukám jeho advokátky, 24 454,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení směnečné pohledávky 99 000,- Kč s postižními právy a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 21 034,- Kč. V odůvodnění rozsudku uvedl, že důkazem, a to čtením předložené y označené jako „směnka“ zjistil, že se má jednat o směnku vlastní, vystavenou žalovaným na řad žalobce v Otrokovicích dne 30. 12. 2000 a splatnou ve stejný den, tj. 30. 12. 2000, když směnečný peníz je vyčíslen částkou 99 000,- Kč. S odkazem na ust. Čl. I. zákona směnečného a šekového č. (dále jen ZSŠ) uvedl, že k tomu, aby splatnost směnky na určitý den byla možná je nezbytné, aby byla dána na celý jeden kalendářní den. Tím, že směnka, jejíž úhrady se žalobce domáhá, je vystavena

a splatná ve stejný den, není splněna podmínka splatnosti směnky během celého kalendářního dne a soud proto považoval směnku za neplatnou, z níž nelze majiteli přiznat právo na zaplacení směnečného peníze. Výrok o náhradě nákladů řízení opřel o ust.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž namítl nesprávné právní hodnocení zjištěného stavu věci soudem prvního stupně.Uvedl,že splatnost směnky stanovená určitým dnem odpovídá zákonné úpravě a je zcela v souladu s ust. Čl. I. § 33 odst. 1 ZSŠ. Plnění ze směnky je plněním možným, neboť totožnost data vystavení a data splatnosti směnečnému dlužníkovi splnit závazek ze směnky nebrání. Výklad soudu prvního stupně spočívající v tvrzení, že podmínka splatnosti směnky musí být dodržena během celého kalendářního dne, tedy 24 hodin, je nesprávný. Z uvedených důvodů navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí,

i řízení mu předcházející ( a ,ve znění účinném

do 31.3.2005 – Čl.II. ) a po jednání

( ) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

Dle obsahu spisu domáhal se žalobce, návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu, doručeným soudu prvního stupně

29. 12. 2003, proti žalovanému zaplacení směnečné pohledávky

99 000,- Kč s postižními právy.Ve skutkových tvrzeních uvedl,

že je majitelem směnky vlastní, znějící na uvedenou směnečnou sumu,kterou v jeho prospěch vystavil žalovaný .Směnka obsahuje doložku bez protestu, je splatná dne 30. 12. 2000 a dosud žalovaným zaplacena nebyla. Soud prvního stupně nerozhodl směnečným platebním rozkazem, jak bylo žalobcem navrhováno, při jednání ve věci provedl dokazování čtením předložené směnky a poté rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

Předmětem řízení v posuzované věci jsou závazky ze směnky vlastní. Pro směnečné závazky z dikce zákona směnečného a šekového č. (dále jen ZSŠ) obecně platí, že se vyznačují jednak nesporností a abstraktností, což znamená, že směnka sama o sobě je jediným a zcela dostatečný důvodem pro placení, a dále vysokou formálností,což se projevuje nejen v tom, že směnečná musí být jako „směnka“ označena,ale musí obsahovat jednotlivé doložky,které z hlediska směnky mají různý význam.Podstatu směnky vymezují doložky obligatorní (nutné,podstatné) a ,která je neobsahuje není platnou směnkou. Pro platnost směnky je rovněž nezbytné aby jednotlivé doložky, v ní uvedené ,nebyly ve vzájemném rozporu a představovaly ucelený text, jehož obsahem je směnečné prohlášení.

Obligatorní doložky směnky vlastní stanoví ZSŠ v ust.Čl.I. , dle jehož znění musí směnka vlastní obsahovat: označení,že jde o směnku,pojaté do vlastního textu y a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato sepsána; bezpodmínečný slib zaplatit určitou směnečnou sumu; údaj splatnosti; údaj místa ,kde má být placeno; jméno toho,komu nebo na jehož řad má být placeno; datum a místo vystavení směnky a podpis výstavce.

Není sporu o tom,že směnka předložená žalobcem obsahuje všechny obligatorní doložky směnky vlastní.Spornou otázkou v projednávané věci zůstává doložka splatnosti,která je na směnce stanovena určitým dnem, shodujícím se s dnem jejího vystavení.

Pokud jde splatnost směnky,podle ust. Čl.I.§ 33 odst.l ZSŠ (platného i pro směnku vlastní – Čl.I.§ 77 odst.l ZSŠ) může být směnka vystavena : na viděnou; na určitý čas po viděné; na určitý čas po datu vystavení;

na určitý den.

Podle odstavce 2 téhož ustanovení jsou neplatné směnky s jinou dobou splatnosti nebo splatností postupnou.

Z výše citovaného ustanovení lze dovodit,že splatnost směnky je omezena na uvedené čtyři způsoby, které dává zákon výslovně (taxativně) k dispozici a jde-li proto o platnou směnku,z hlediska splatnosti,musí obsahovat jeden ze zákonem uvedených způsobů splatnosti. Naproti tomu pouze tehdy není-li možné doložku o splatnosti směnky podřadit pod některý z těchto způsobů,jde o směnku, z hlediska splatnosti, neplatnou (vadnou). Lze tedy uzavřít,že pro posouzení platnosti směnky je významné, zda údaj splatnosti, na směnce vyznačený,je přípustný.

Odvolací soud ,na rozdíl od soudu prvního stupně, dospěl k závěru,že směnka předložená žalobcem je i z hlediska splatnosti směnkou platnou,neboť je splatná v určitý den, splatnost je dána jedním ze způsobů zákonem stavených.Rovněž ve vztahu data splatnosti k datu vystavení nelze směnku hodnotit jako neplatnou,neboť představuje plnění možné a jednotlivé doložky, tvořící text směnky, se vzájemně doplňují a směnku nelze chápat jako vnitřně rozpornou. Pokud z ust. Čl.I.§ 38 odst.l ZSŠ,dle jehož znění: směnku splatnou v určitý den nebo v určitý čas po datu vystavení nebo po viděné musí majitel předložit k placení v den platební nebo v jeden ze dvou následujících pracovních dní,vyplývá pro majitele směnky povinnost předložit směnku k placení určené osobě,nelze dovodit že by se tak u směnek splatných v určitý den mohlo stát nejdříve až den následující po vystavení. V této souvislosti je vhodné připomenout,že zákon nezmiňuje ve výše uvedeném ustanovení směnky splatné na viděnou ( vistasměnky),když tyto se stávají splatnými předložením. Jako nelze vyloučit předložení vistasměnky k placení nejen ve stejný den,ale v podstatě ihned po té, kdy byla vystavena, z hlediska časové posloupnosti nelze rovněž vyloučit vystavení směnky splatné v určitý den v ranních hodinách s úmyslem jejího zaplacení téhož dne odpoledne.

Odvolací řízení, zahájené k odvolání žalobce, probíhalo v systému neúplné apelace a proto platí,že nové skutečnosti a důkazy mohou být tvrzeny a uváděny pouze v intencích ustanovení Dle obsahu protokolu o jednání,konaném v řízení před soudem prvního stupně dne 23.12.2004 ,jednal soud za účasti žalovaného (v nepřítomnosti omluveného žalobce),a po té kdy jej podle ust. poučil o tom,že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí označit dříve než ve věci vyhlásí rozhodnutí,neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v ,žalovaný prostřednictvím svého zástupce uvedl,že „žádné další návrhy nemá“. Pokud proto až v odvolacím řízení žalovaný tvrdil,že závazek směnkou zajištěný ,kterým byly nároky z titulu vypořádání žalobce jako společníka žalovaného, splnil a že žalobce není ve směnce označen správně,protože jeho příjmení není „S.“, ale „S.“, nelze než konstatovat,že tato tvrzení nebyla v řízení před soudem prvního stupně přednesena a nebyla-li přednesena,nebyly k nim nabídnuty ani důkazy. Z těchto důvodů nelze ani dovozovat zanedbání poučovací povinnosti soudu prvního stupně o důkazním břemeni.

S ohledem na charakter směnečných závazků, jak je výše uvedeno, platí, že směnka sama o sobě je jediným a dostatečným důvodem pro placení a proto předloží-li majitel platnou směnku, o jejíž pravosti není důvodu pochybovat,je dlužník povinen zaplatit mu sumu, na kterou směnka zní.Protože odvolací soud shledal směnku platnou,změnil rozsudek soudu prvního stupně tak,že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 99,000,- Kč s postižními právy,jak jsou specifikovány ve výroku tohoto rozsudku ( ).

Odvolací soud změnil rozhodnutí ve věci a z toho důvodu znovu rozhodl podle ust. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V důsledku změny rozhodnutí byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný žalobce a proto v souladu s ustanovením odst.l uložil odvolací soud žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady vzniklé v řízení před soudem prvního stupně ve výši 23 530,- Kč, představující zaplacený soudní poplatek 3 980,- Kč a náklady právního zastoupení – odměnu za řízení 19 400,- Kč a dvě paušální náhrady á 75,- Kč na jeden úkon právní služby – převzetí zastoupení a podání žaloby ( vyhl. č. ,5;vyhl.č. , ).

V odvolacím řízení byl úspěšný žalobce a proto s přihlédnutím k ust. odst.l a odst.l rozhodl odvolací soud o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 24 454,-, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 3 980,-Kč a nákladů jeho právního zastoupení,představující odměnu za řízení 19 400,- Kč, dvě paušální náhrady á 75,- Kč na jeden úkon právní služby (odvolání, účast při jednání odvolacího soudu), náhradu cestovného za použití osobního auta advokátky žalobce, tovární značky PEUGEOT 206, při ujeté vzdálenosti ze Zlína do Olomouce a zpět celkem 130 km, při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 6,46 litrů na lOO km, ceně benzinu 27,40 Kč za l litr, sazbě základní náhrady 3,80 Kč na l km – cestovné 724,-Kč - a náhradu za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin á 50,- Kč (vyhl.č. , odst.1,5, ; vyhl.č. , ; vyhl.č. ,kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad stanoví výše sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a výše průměrných cen pohonných hmot)