Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21Co 387/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-22

U s n e s e n í

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce

L.U.,

bytem xxx , proti žalované

České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky

, o zaplacení částky 100.000,- Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v HK ze dne 18.2.2005, č.j. -14, takto:

Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se p o s t u p u j e Městskému soudu v P. jako soudu věcně a místně příslušnému.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud výše citovaným usnesením odmítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení zadostiučinění ve výši 100.000,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění pak uvedl, že žalobce se v žalobě po úpravě, ke které byl soudem vyzván, domáhal po České republice – Ministerstvu spravedlnosti České republiky – zaplacení částky za nezajištění spravedlivého řízení v přiměřené lhůtě a rovného postavení a odškodnění nemajet

k

ové újmy, kterou je dlouhodobě prožívané psychické trauma a intenzivní stres. Tvrdil, že soudem bylo zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví. Okresní soud podání žalobce posoudil podle (dále jen o

.

s.ř.), podle kterého předseda senátu vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je tř

e

ba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Okresní soud vycházel z toho, že žalobce v

e

svém podání sice uvedl, že požaduje zaplacení částky 100.000,- Kč, nicméně však neuvedl, zda se v této věci domáhá náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím nebo zda jde o žalobu na ochranu osobnosti. O návrhu na pos

t

oupení věci okresní soud nerozhodoval s poukazem na

Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné a řádné odvolání. Namítal v něm mj., že ve svém podání výslovně uvedl, že požaduje odškodnění v souvislosti s nemajetkovou újmou, kterou je soudem vyvolaná dlouhodobá traumatizace a intenzivní stres. Poukázal na to, že výslovně uvedl, že soudem bylo zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví. Domáhá se finančního zadostiučinění pro zásah do práva na ochranu osobnosti. V to

m

to případě není příslušným okresní soud, který již z jeho požadavku na postoupení věci Městskému soudu v P. věděl, že jde o “osobnostní kauzu” v souvislosti se zásahem do práva na ochranu života a zdraví. Okresní soud nevycházel z jednoznačných formula

c

í a ani z obsahu jeho podání. Žalobce dále okresnímu soudu obšírně vytýkal, že písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovalo nesprávné poučení o opravném prostředku. Navrhl proto, aby odvolací soud usnesení okresního soudu zrušil a aby mu uložil za povinnost věc postoupit Městskému soudu v P.

Odvolací soud věc rozhodl bez nařízení jednání podle a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

Podle § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby

b

yly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Podle § 13 odst. 2 obč. zák., pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo jej

í

vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Podle krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany osobnosti podle a ochrany práv třetích osob, popř. ochrany práv třetích osob podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích.

Ustanovení obsahuje úpravu tzv. věcné příslušnosti soudů v občanském soudním řízení. Určuje, ve kterých sporech je k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni příslušný okresní nebo krajský soud a obsahuje tedy i hlediska a pravidla k určení této věcné příslušnosti. Tímto hlediskem je především hmotněprávní povaha uplatněného nároku a je tomu tak i v případě věcné příslušnosti založené ust

a

novením

Podle věcnou příslušnost zkoumá soud kdykoli za řízení. S přihlédnutím k je ovšem soud povinen věcnou příslušnost zkoumat pouze se zřetelem ke skutečnostem, které tu jsou v době zahájení řízení. Na počátku řízení je tedy soud při posuzování věcné příslušnosti odkázán především na skutková tvrzení obsažená v žalobě.

Pro posuzovanou věc se pak významným jeví to, že ustanovení je třeba v kontextu s vykládat tak, že pokud je k rozhodnutí o věci v prvním stupni věcně příslušný krajský soud, pak jedině tento soud je rovněž věcně příslušným k tomu, aby podání, kterým se takové řízení zahajuje, odmítl pro jeho vady podle Aby se soud, k

e

kterému byla žaloba podána, zabýval svou věcnou příslušností, postačí, aby z žaloby, která jinak nemusí být vždy pro své ostatní vady způsobilá k projednání (a lhostejno už naprosto její meritorní posouzení), byly patrné skutečnosti potřebné pro posouzen

í

, zda k rozhodnutí věci je v prvním stupni věcně příslušný okresní nebo krajský soud ve smyslu Má-li okresní nebo krajský soud za to, k němuž byla taková, jinak třeba vadná žaloba podána, že není věcně příslušným, postupuje podle

o

.s.ř., aniž by se věcí dále mohl zabývat, včetně případné péče o odstranění dalších vad žaloby postupem podle Tento věcně nepříslušný soud není ani oprávněn podle tohoto ustanovení žalobu pro její vady odmítnout. Jinými slovy řečeno, pokud ne

n

í soud věcně příslušným o žalobě meritorně rozhodnout, není ani příslušným k tomu, aby si činil jakékoli závěry o existenci a povaze jejich vad a k jejímu odmítnutí podle § 43 odst. 2 obč. soud. řádu.

Úprava obsažená v se přitom v odvolacím řízení projeví tak, že pokud odvolací soud zjistil, že rozhodoval věcně nepříslušný soud, napadené rozhodnutí zruší a věc postoupí soudu věcně příslušnému ( ).

Odvolací soud nepovažuje za opodstatněnou námitku žalobce spočívající v tom, že by okresní soud pochybil tím, že nevycházel z jeho jednoznačných formulací. Nesdílí totiž zcela názor žalobce, že by jeho podání byla jednoznačně formulována. Nicméně odhlédnuto od dalšího obsahu žaloby a jejího doplnění lze z těch

t

o podání zjistit, že se jimi žalobce domáhá náhrady nemajetkové újmy jako prostředku na ochranu osobnosti podle § 11, § 13 odst. 2 obč. zák. Například v doplnění své žaloby uvádí, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy – dlouhodobě prožívaného psychického

t

raumatu a stresu, čímž bylo soudem zasaženo do jeho práva na ochranu osobnosti, zejména života a zdraví. Je tedy zřejmé a žalobce pak to jednoznačně potvrzuje i ve svém odvolání, že se domáhá nároku podle § 13 odst. 2 obč. zák. K rozhodnutí této věci v pr

v

ém stupni je přitom věcně příslušným nikoli okresní soud, ale krajský soud podle Jak bylo již shora nastíněno, nebylo dále na okresním soudu, aby posuzoval, zda žaloba případně netrpí vadami, které ji činí nezpůsobilou k projed

n

ání. To přináleží pouze věcně a místně příslušnému krajskému soudu, kterým je Městský soud v P. podle a, , , Pouze tomuto soudu pak náleží i věcné posouzení žaloby.

Po zjištění, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, se odvolací soud již věcí dále nezabýval, usnesení okresního soudu zrušil a věc postoupil Městskému soudu v P. jako soudu příslušnému podle

Pro úplnost odvolací soud dodává, že se dále neztotožňuje s další odvolací námitkou žalobce, že písemné vyhotovení rozhodnutí okresního soudu obsahovalo nesprávné nebo zavádějící poučení o odvolání. Nadto by posuzování této nesprávnosti přišlo na pořad teprve tehdy, pokud by odvolání bylo podáno po uplynutí 15 denní lhůty

a odvolatel by namítal, že se řídil nesprávným poučením soudu o odvolání ( ). O takový případ ovšem v projednávané věci nešlo, neboť odvolání bylo podáno včas. Tato odvolací námitka žalobce je tedy přinejmenším nadbytečná.

Protože věc není postupována jinému orgánu a řízení před soudem se tedy nekončí, nerozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení před žádným ze soudů obou stupňů ( ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné.

V H

K dne 30.září 2005

Předsedkyně senátu: