Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18Co 22/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Z. J. a soudkyň JUDr. E. K. a JUDr. N. L. ve věci návrhu oprávněného

M . O., se sídlem O., zast. JUDr. R. Š., advokátem v S., proti povinné Ing. M. M ., nar. , bytem P., na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí pro zaplacení peněžité částky 20.300,- Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu Plzeň – město ze dne 1. 7. 2004, č.j. – 53,

t a k t o:

Usnesení soudu I. stupně se m ě n í takto:

I. Návrh oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí pro zaplacení 20.000,- Kč a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 300,- Kč prodejem movitých věcí povinné na základě rozhodnutí M. ú. O., č.j. ze dne 19. 10. 1994 a ze dne 18. 1. 1996, se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil podle vykonatelných rozhodnutí M. ú. v O., č.j. . ze dne 19. 10. 1994 a č.j. . ze dne 8. 1. 1996 pro zaplacení peněžité částky ve výši 20.000,- Kč a pro náklady předcházejícího řízení ve výši 300,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Povinné uložil povinnost zaplatit oprávněnému náhradu nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 4.540,- Kč. Povinné zakázal, aby nakládala s věcmi, které vykonavatel při provedení výkonu rozhodnutí podle tohoto usnesení sepíše. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že vykonávané rozhodnutí je správní rozhodnutí, které je vykonatelné, i když lhůta, po kterou lze vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, již uplynula. Soudu nezbylo, než návrhu na výkon rozhodnutí vyhovět, neboť v řízení o návrhu není povinen zkoumat, zda vymáhaná pohledávka je promlčena, jestliže povinná tuto námitku sama nevznesla.

Proti tomuto usnesení podala včas odvolání povinná. Namítla v něm, že po zůstaviteli panu K. zdědila částku 33.895,50 Kč. Zůstavitel dlužil oprávněnému M. O., ale i dalšímu věřiteli panu S. ze SRN. Celé dědictví, tedy částka 33.895,50 Kč, připadlo na věřitele pana S., když došlo k vyplacení na základě rozhodnutí Okresního soudu Plzeň – město . Jednotlivé částky byly vyplaceny 28. 11. 2003 a 4. 5. 2004. Protože dědictví bylo zlikvidováno ve prospěch jiného věřitele, povinná navrhla zamítnutí návrhu na výkon rozhodnutí.

Odvolací soud ve smyslu ve znění účinném do 31. 3. 2005 přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání. Přihlédl k obsahu odvolání povinné a řízení v souladu s ustanovením doplnil sdělením obsahu rozsudku Okresního soudu Plzeň – město sp. zn. ze dne 6. 5. 2003, usnesení o nařízení exekuce Okresním soudem Plzeň – město dne 2. 9. 2003, č.j. – 6 a konstatováním obsahu přípisu soudního exekutora JUDr. Z. Z. ze dne 27. 7. 2005. Z těchto důkazů odvolací soud zjistil, že povinné, jakožto dědičce po zemřelém L. K., byla uložena povinnost zaplatit F. S. částku 33.895,50 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Na základě tohoto exekučního titulu byla nařízena exekuce, která je zcela uhrazena. Povinná na tuto exekuci uhradila dne 28. 11. 2003 částku 33.000,- Kč a dne 4. 5. 2005 částku 42.304,- Kč. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že odvolání povinné je nutno považovat za důvodné.

Je třeba uvést, že posuzovaná věc již byla předmětem přezkumu odvolacího soudu, který usnesením ze dne 29. 1. 2004, č.j. – 49 usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud se neřídil zcela přesně pokyny obsaženými ve zrušovacím usnesení, když se řádně nevypořádal s otázkou, zda povinnost vyplývající z vykonávaného rozhodnutí přešla na právního nástupce, tedy na povinnou, či zda nejde o osobní závazek zůstavitele. Bez povšimnutí zůstal i další pokyn, kdy soud I. stupně se nezabýval otázkou, zda oprávněný může žádat uspokojení své pohledávky ze zůstavitelova majetku s ohledem na ustanovení § 470 odst. 2 obč. zák.

V posuzované věci vykonávaná rozhodnutí směřují proti L. K., bývalému druhu povinné. L. K. těmito rozhodnutími byla uložena pokuta za přestupek dle § 105 odst. 4 stavebního zákona. Zůstavitel L. K. zemřel dne , celé dědictví nabyla jako jediná dědička ze závěti pozůstalá družka Ing. M. M.. Čistá hodnota dědictví byla určena částkou 33.895,50 Kč. Přihlášená pohledávka oprávněného ve výši 20.300,- Kč v rámci dědického řízení nebyla projednávána, když povinná tuto pohledávku neuznala.

Podle a 2 je možné proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost anebo právo z rozhodnutí. Přechod povinnosti anebo práva lze prokázat jenu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.

V tomto případě vykonávaná rozhodnutí směřují proti právnímu předchůdci povinné L. K.. Těmito rozhodnutími byla zůstaviteli uložena pokuta za přestupek dle stavebního zákona. Jde tedy o jakousi formu trestu za neodpovídající jednání zůstavitele. Dle názoru odvolacího soudu tedy jde o povinnost, která je vázána na osobu účastníka řízení, tedy zůstavitele L. K., který na právního nástupce nepřechází. I pokud však by bylo uvažováno tak, že povinnost z vykonávaného rozhodnutí na povinnou přešla, pak nutno zohlednit ustanovení § 470 odst. 2 obč. zák. Dle tohoto zákonného ustanovení dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí. Povinná prokázala, že za zůstavitele uhradila dalšímu věřiteli dluh do výše ceny nabytého dědictví a již z tohoto důvodu jí nemůže být uložena povinnost hradit další částku převyšující cenu nabytého dědictví.

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem odvolací soud usnesení soudu I. stupně dle změnil a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl.

Úspěšné povinné náklady řízení v souvislosti s bráněním práva nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu Plzeň – město.

V Plzni dne 15. srpna 2005