Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20Co 208/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci oprávněného

xxx,

se sídlem K. r., zastoupeného JUDr. xxx, advokátem, proti povinnému

xxx, s.r.o.,

o nařízení exekuce na majetek povinného k vymožení částky 2,000.000,--Kč s přísl., o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v xxx ze dne 24.3.2005,č.j.-44,

t a k t o

:

I. Usnesení okresního soudu se

p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh oprávněného na nařízení exekuce s tím, že nebylo řádným způsobem (dle § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu – dále jen e.ř.) prokázáno, že na něj přešla pohledávka vyplývající z exekučního titulu – směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v P. dne 28.5.2002, č.j. -14, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v P. ze dne 4.5.2004, č.j. -82, v němž byla jako žalobce označena A. P., a.s. v likvidaci.

Proti usnesení okresního soudu se oprávněný v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že přechod práv a povinností z exekučního titulu je dostatečně prokázán směnkou opatřenou rubopisem ve prospěch oprávněného. Podle názoru oprávněného v tomto případě vyplývá přechod práv a povinností přímo ze zákona a není třeba jej dále prokazovat listinami vydanými nebo ověřenými státním orgánem nebo notářem.

Odvola

cí soud přezkoumal napadené usnesení, včetně postupu, který jeho vydání předcházel, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Krajský soud sdílí názor soudu prvého stupně v tom rozsahu, že směnka opatřená rubopisem není bez dalšíhou samostatně způsobilou prokázat procesně převod práva svědčícího osobě v exekučním titulu uvedené na jinou osobu označenou v návrhu na nařízení exekuce jako oprávněného, neboť nesplňuje náležitosti ust. exekučního řádu. Odvolací soud se v této části zc

e

la ztotožňuje s odůvodněním napadeného usnesení, přičemž považuje za potřebné – s ohledem na odvolací námitky – dodat následující :

Ust. e.ř. vyžaduje prokázání převodu práva jenu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud tento převod nevyplývá přímo z právního předpisu. V daném případě se přitom jedná právě o převod práva, ke kterému dochází na základě projevů vůle dotčených osob, nikoli o převod práva, ke kterému dochází na základě jiné právní skutečnosti (jedn

á

se o situaci, kdy původní žalobce A. P., a.s. v likvidaci, měla převést svoji vykonatelnou směnečnou pohledávku na oprávněného v tomto řízení). Přestože se nyní již jedná o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocnými rozhodnutími soudu (směn

e

čným platebním rozkazem a potvrzujícím rozsudkem z námitkového řízení), stále se jedná o pohledávku mající původ ve směnce na řad, tedy nevykonatelná směnečná pohledávka byla vtělena do pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí. Zde je třeba si uvě

d

omit, že exekuční titul v sobě obsahuje vykonatelnou pohledávku, která sice byla žalovaná ze směnky, ale pohledávka sama mohla mít svůj původ v kauzálním hmotněprávním vztahu, k jejímuž zajištění byla směnka pouze vystavena a který měla krýt. Toto je pak

s

ituace, kdy je věřiteli pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu pohledávka přiznána, již nerozhodné, t.j. v exekučním řízení již není rozhodné, zda pohledávka měla svůj původ pouze ve směnce, nebo i v jiném vztahu mezi osobami směnečně zavázanými.

Převod směnky je upraven v článku I až 20 zákona směnečného a šekového číslo (dále jen ZSŠ). Dále je však na převod směnky nutno aplikovat i ust. a násl. zákona o cenných papírech č. , o převodech cenných papírů (dále je

n

ZCP), neboť podle § 1 odst. 1 tohoto zákona tento platí i pro směnky.

Směnku lze podle ZSŠ zásadně převést dvěma možnými způsoby – rubopisem (indosamentem) jako jednostranným právním úkonem nebo formou postoupení pohledávky (cessí). Toto rozlišení má význam podle toho, zda se jedná o směnku na řad (článek I § 11 odst. 1 ZSŠ), t.j. směnku převoditelnou rubopisem, nebo o směnku nikoliv na řad (článek 1 § 11 odst. 2 ZSŠ), u které je převod rubopisem vyloučen a tuto je možno převádět jen formou a s účinky

c

esse. Rozdíl mezi oběma převody tkví v tom, že v případě převodu formou rubopisu se nový majitel směnky (indosatář) ve smyslu článku I § 14 ZSŠ stává originárním nabyvatelem všech práv ze směnky a nevstupuje do práv předchozího majitele směnky (indosanta)

.

Dlužník ze směnky proto nemůže vůči novému majiteli směnky namítat to, co mohl namítat vůči dosavadnímu majiteli (článek I § 17 ZSŠ). Naproti tomu v případě převodu směnky formou cesse dlužník může i vůči novému majiteli směnky podle § 529 odst. 1 občans

k

ého zákoníku namítat vše, co mohl namítat vůči předchozímu majiteli.

Rubopis má tři účinky. První účinek je převodní – rubopis je nástrojem převodu práv ze směnky a bez rubopisu by nedošlo k převodu směnky (článek I § 14 ZSŠ), druhý účinek je legitimační – prokazuje vlastnictví nabyvatele směnky k ní (článek I § 16 ZSŠ) a třetí účinek je garanční – zaručuje nabyvateli směnky její zaplacení ze strany všech osob na směnce podepsaných (článek I § 47 ZSŠ). Rubopis nemusí být datován a může spočívat jen v pr

o

stém podpisu dosavadního majitele směnky. Byla-li však směnka rubopisována až po její splatnosti, resp. po její protestaci pro neplacení, případně po uplynutí lhůt k protestaci stanovených, má rubopis účinky jen obyčejné cesse (článek I § 20 ZSŠ).

Zákon

o cenných papírech dále v § 13 upravuje smlouvu o úplatném převodu cenných papírů, řídící se úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku (§ 409 a násl. obch. zák.) a dále v § 17 a násl. upravuje institut převodu cenných papírů.

Podle § 17 odst. 1 ZCP k

převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného.

Podle § 18 odst. 1 ZCP k převodu listinného cenného papíru na řad se vyžaduje i rubopis.

Z výše uvedeného je zřejmé, že k převodu směnky na řad nedochází pouze rubopisem jako jednostranným právním úkonem převodce, nýbrž především smlouvou o převodu listinného cenného papíru uzavřenou i v ústní formě dle § 13 odst. 1, § 17 odst. 2, § 18 odst. 1 ZCP a § 409 a násl. obch. zák. s tím, že

k převodu směnky ovšem nedojde, pokud tato není opatřena rubopisem. Převodce směnky (indosant) a její nabyvatel (indosatář) se tedy předně musí dohodnout minimálně o tom, jaká směnka se převádí a za jakou cenu (případně při převodu bez ceny by se jednalo

o

darování podle § 13 odst. 3 ZCP s platností dále uvedeného). Jestliže v tomto směru dosáhnou shody, tak dojde k uzavření smlouvy o převodu cenného papíru na řad, na základě které převodce směnku rubopisuje a následně předá nabyvateli, čímž je převod směn

ky dovršen.

Z toho pak vyplývá závěr, že nelze souhlasit s námitkou oprávněného, že by k převodu směnky došlo ze zákona, t.j. že by tento převod směnky, resp. vykonatelné pohledávky mající v ní původ nastal na základě právního předpisu již tím, že je směnka rubopisována. Naopak, k převodu směnky, resp. pohledávky z ní vyplývající, dochází smlouvou o převodu cenného papíru, která nezbytně pro platný a účinný převod směnky vyžaduje i její rubopisování (a to i v případě převodu směnky po splatnosti dle člán

k

u I § 20 ZSŠ, neboť přesto, že rubopis po splatnosti má jen účinky cesse, tak je nutno jej učinit a nejedná se o situaci danou článkem I § 11 odst. 2 ZSŠ, kde rubopis učinit nelze vůbec).

Okresní soud tedy postupoval správně, když si jako nadbytečný důkaz nevyžádal originál směnky, neboť i v případě úředně ověřeného rubopisu na ní (což je v praxi jen velmi výjimečné a oprávněný to ani netvrdil) by takto ověřený rubopis nebyl způsobilým ve smyslu § 36 odst. 4 e.ř. prokázat, že právo ze směnky a potažmo e

x

ekučních titulů dle ní vydaných bylo převedeno na oprávněného. Nadto oprávněný tvrdil, že rubopis na směnce není ani datován, což vzbuzuje pochybnosti o okamžiku převodu práv ze směnky tak, jak je vyjádřil ve svém odůvodnění již okresní soud, přestože odv

o

lací soud jinak nemá důvodu pochybovat, že oprávněný skutečně v rovině hmotněprávní nabyl veškerá práva ze směnky až po právní moci exekučního titulu. Aby však toto oprávněný prokázal i v rovině procesněprávní ve smyslu § 36 odst. 4 e.ř. je nutno soudu př

e

dložit spolu s rubopisovanou směnkou dále i písemné vyhotovení datované smlouvy o převodu cenného papíru – směnky, obsahující úředně ověřené podpisy převodce a nabyvatele. V opačném případě nezbývá než souhlasit se závěrem okresního soudu v tom, že oprávněný v tomto exekučním řízení dosud v souladu s § 36 odst. 4 e.ř. převod práv z exekučního titulu neprokázal.

Odvolací soud opakuje, že v exekučním řízení není dle § 36 odst. 3 a 4 exekučního řádu nezbytně nutné prokázat převod směnky, nýbrž převod práv vyplývajících z exekučního titulu. Vykonatelnou pohledávku vyplývající z exekučního titulu lze převést i bez současného převodu směnky, a to např. formou smlouvy o postoupení pohledávky. Přestože směnečný dlužník má v případě proplacené směnky zásadně práv

o

na její vydání (článek I § 50 odst. 1 ZSŠ), pak se zde nejedná jen o hmotněprávní nárok, nýbrž o nárok procesněprávní, který by byl způsobilou obranou dlužníka, resp. povinného v exekuci. Obdobně by proto bylo možno k prokázání převodu práva z exekučního

titulu podle § 36 odst. 4 e.ř. přijmout i smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi A.P., a.s. v likvidaci, a oprávněným mající úředně ověřené podpisy.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení potvrdil, neboť je věcně správné ( v souvislosti s ).

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z ust. a

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání, ledaže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové dovolání se podává do dvou měsíců ode dne doručení usnesení odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni (Okresní soud v N.) s tím, že bude adresováno Nejvyššímu s

o

udu České republiky v Brně.

V Hradci Králové dne 9. srpna 2005

Předseda senátu :