Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21Co 89/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R o z s u d e k

-262

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. xxx a soudců JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobce

nezletilého

xxx, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného matkou xxx, bytem xxx, zastoupenou Mgr. xxx, advokátem,

proti žalovanému xxx, zastoupenému JUDr. xxx, advokátkou, o určení neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v HK ze dne 8.10.2004, č.j. -231,

t a k t o

:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku pod bodem I

p o t v r z u j e .

II. Ve výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu

m ě n í

tak, že žalovanému se ve vztahu k žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

III. Žalovanému se ve vztahu k žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud výrokem I shora citovaného rozsudku zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že smlouva o převodu rozděleného obchodního podílu společníka společnosti xxx, s.r.o. xxx, z 25.3.1999 je vůči žalobci právně neúčinná v té části smlouvy, ve které J.B. starší převedl na žalovaného část svého obchodního podílu o velikosti 70 % na společnosti xxx s.r.o. IČ xxx a výrokem

I

I žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6.725,--Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že žalobce i žalovaný jsou syny J.B. staršího. Žalobce přitom měl a má za ním vy

m

ahatelnou pohledávku z titulu dlužného i běžného výživného. Dne 25.3.1999 uzavřel J.B. st. jako společník obchodní společnosti xxx s.r.o. se sídlem v xxx smlouvu o převodu rozděleného obchodního podílu, kterou převedl na žalova

n

ého 70 % tohoto rozděleného obchodního podílu v hodnotě 70.000,--Kč a zbývajících 30 % na třetí osobu. Žalobce tvrdil, že hodnota 70 % obchodního podílu uvedené společnosti byla mnohonásobně vyšší a J.B. část svého obchodního podílu převedl na žalovaného v úmyslu zkrátit uspokojení této jeho vymahatelné pohledávky. Žalovaný si byl ještě před převodem obchodního podílu vědom toho, že otec má pohledávky vůči věřitelům z podnikání, které nedokázal zaplatit ani prodejem svého veškerého majetku. Okre

s

ní soud věc posoudil podle § 42a obč. zákoníku, zabýval se podrobně všemi podmínkami neúčinnosti právního úkonu a žalobu zamítl mimo jiné především z následujícího důvodu. V době převodu obchodního podílu nebylo možné výkonem rozhodnutí postihnout majetko

v

ý podíl dlužníka v obchodní společnosti, a to ani výkonem rozhodnutí postižením jiných majetkových práv podle obč. soud. řádu. Možnost vést výkon rozhodnutí prodejem obchodního podílu zanesla do právního řádu až novela obč. soud. řádu č.

,

která nabyla účinnosti dne 1.1.2001. Smlouva o převodu rozděleného obchodního podílu byla uzavřena v březnu 1999. S ohledem na tuto skutečnost nelze vysledovat úmysl J.B. st. zkrátit vymahatelnou pohledávku žalobce. Okresní soud se pak podr

o

bně a obsáhle v odůvodnění svého rozsudku zabýval i dalšími důvody pro zamítnutí žaloby z pohledu § 42a obč. zákoníku. Žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 obč. soud. řádu, protože byl ve věci zcela úspěšný.

Proti tomu

to rozsudku podal žalobce včasné a řádné odvolání. Vyslovil názor, že přestože ve znění před novelou výslovně neupravoval výkon rozhodnutí prodejem obchodního podílu, byl obchodní podíl majetkovou hodnotou, kterou bylo možno zpeněžit p

o

dle § 320 obč. soud. řádu. Pro rozhodnutí, zda právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky, je rozhodující stav ke dni rozhodování soudu, případně ke dni podání žaloby. V tomto okamžiku již bylo možné výkon rozhodnutí prodejem obchodního podílu

provést. Vlastnictví obchodního podílu přitom s sebou nese i právo na podíl na zisku obchodní společnosti. Pokud by tedy nedošlo k převodu rozděleného obchodního podílu, mohl by se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávek J.B. st. za obchodní společností za rok 1999 a následující. Dále se žalobce ve svém odvolání zabýval dalšími závěry okresního soudu o nedůvodnosti žaloby. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě bude vyhověno.

Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a ztotožnil se ve svém obsáhlém vyjádření s jeho závěry, které podpořil a dále rozvedl.

Při jednání odvolacího soudu se stanoviska účastníků nezměnila.

Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolaní není opodstatněné.

Odvolací soud se ztotožňuje s právním názorem okresního soudu spočívajícím v tom, že žalobu na určení částečné neúčinnosti smlouvy o převodu rozděleného obchodního podílu ze dne 25.3.1999 je třeba zamítnout již proto, že v době uzavření smlouvy nebylo podle platných právních předpisů dovoleno vést výkon rozhodnutí postižením obchodního podílu. Pokud se okresní soud zabýval naplněním dalších předpokladů pro neúčinnost části smlouvy vůči žalobci

,

zabýval se jimi z tohoto pohledu již nadbytečně. Jen pro doplnění a k odvolacím námitkám žalobce dodává odvolací soud následující.

Žalobce se domáhal, aby soud určil, že smlouva o převodu rozděleného obchodního podílu ze dne 25.3.1999 je v určité části vůči němu právně neúčinná ve smyslu § 42a obč. zákoníku. Pro právní posouzení věci není nyní významné, zda žalobce napadal smlouvu o převodu celého obchodního podílu nebo část smlouvy o převodu rozděleného obchodního podílu. Proto lze dále obecně hovořit

o

převodu obchodního podílu.

Žalobce svojí žalobou využil institut odporovatelnosti upravený v obč. zákoníku od změny provedené k 31.12.1991 Podle věta první obč. zákoníku věřitel se může domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Podle obč. zákoníku právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, že věřitel může požadova

t

uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; není-li to dobře možné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.

Zcela správným je právní názor okresního soudu, že před 1.1.2001, kdy nabyl účinnosti , jímž byl mimo jiné změněn , nebylo možné obchodní podíl postihnout výkonem rozhodnutí a to ani výkonem rozhodnutí postižením jiných práv podle obč. soud. řádu. Soudní praxe při

t

om vycházela především z toho, že obchodní podíl je širokým souhrnem práv a povinností společníka ve vztahu ke společnosti a zahrnuje i práva a povinnosti nemajetkové povahy (viz např. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č

.

Rc 32/1997, č. Rc 63/2004). Tato zásada byla prolomena až změnou provedenou k 1.1.2001 již citovaným Smlouva o převodu obchodního podílu byla v projednávané věci uzavřena dne 25.3.1999, tedy v době, kdy výkon rozhodnutí prodejem ob

c

hodního podílu podle platného práva přípustný nebyl. Nejde ovšem s přihlédnutím k této právní úpravě o to, jak to dovodil okresní soud, že by byl vyloučen (“nebylo možno vysledovat”) úmysl J.B. st. zkrátit vymahatelnou pohledávku žalobce. Pr

á

vní úprava se promítá do kategorie objektivní stránky věci nikoli do kategorie stránky subjektivní.

Obsah pojmu “zkrácení uspokojení pohledávky věřitele”, jak je uveden v § 42a odst. 1 obč. zákoníku, nelze vykládat jinak, než tak, že dlužník zmenší svůj majetek a věřitel je tak zbaven možnosti se z tohoto ušlého majetku dlužníka uspokojit. Pojem “možnost uspokojit se z ušlého majetku” je pak třeba vykládat jako právo vést na tento majetek výkon rozhodnutí (v současné době i exekuci podle exekučního řád

u

). Tento výklad má oporu i v obsahu ustanovení § 42a odst. 4, část věty před středníkem, podle kterého věřitel může požadovat uspokojení pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. To znamená vést na tento majetek (věc n

e

bo právo) výkon rozhodnutí, i když věc nebo právo přešlo platně na třetí osobu. Odporovatelnost je prostředkem k uspokojení věřitelovy pohledávky ve výkonu rozhodnutí (dnes i v exekuci).

Pokud ovšem v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu nebylo možné vést výkon rozhodnutí jeho postižením, a to ani podle § 320 obč. soud. řádu, pak nelze ani uzavřít, že by odporovatelným úkonem (smlouvou o převodu obchodního podílu) ušlo objektivně z majetku dlužníka něco, z čeho by věřitel mohl svoji pohledá

v

ku uspokojit (co by mohl podrobit výkonu rozhodnutí), a proto úbytkem takové části majetku dlužníka nebyl na uspokojení své pohledávky zkrácen a ani by se v případě úspěchu v odpůrčím řízení nemohl proti nabyvateli domoci výkonu rozhodnutí, jehož předměte

m

by byl takový ušlý majetek dlužníka (, část věty za středníkem, obč. zákoníku). Proto již z tohoto důvodu v období před účinností (1.1.2001) nemohlo v případě smlouvy o převodu obchodního podílu jít o právní úkon, které

m

u by bylo možno z objektivního důvodu úspěšně odporovat podle § 42a obč. zákoníku.

Neúčinnost působí ex tunc, nikoli ex nunc, tedy od právní moci soudního rozhodnutí, kterým je určeno, že právní úkon je vůči věřiteli neúčinný. Jde o kategorii hmotněprávní, i když s procesními důsledky v oblasti výkonu rozhodnutí a nyní i exekuce. Žalobce se tedy nemůže úspěšně dovolávat procesní zásady uvedené v § 154 odst. 1 obč. soud. řádu, podle které je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Vlastnosti

předpokládané zákonem v § 42a obč. zákoníku (včetně schopnosti způsobit zkrácení uspokojení pohledávky věřitele) musel odporovatelný právní úkon splňovat v době, kdy byl učiněn, tedy v projednávané věci dne 25.3.1999.

Nemožnost uspokojit se postižením obchodního podílu výkonem rozhodnutí nelze odstranit námitkou, že z titulu obchodního podílu plyne pro společníka i právo na podíl na zisku obchodní společnosti, který by výkonem rozhodnutí postižen být mohl např. přikázáním pohledávky (§ 312 a násl. obč.

s

oud. řádu). Důsledky neúčinnosti se týkají jen toho majetku, který ušel úspěšně odporovaným úkonem, to znamená, který byl předmětem tohoto právního úkonu. Přitom jistě nelze vyloučit, že tento ušlý majetek mohl být v budoucnosti dále pro dlužníka zdrojem

n

abytí dalších majetkových hodnot, které by již bylo možno úspěšně výkonu rozhodnutí podrobit a ze kterých by se tedy věřitel mohl uspokojit. Takto zprostředkovaně daleko ovšem důsledky neúčinnosti právního úkonu nesahají a takto dále nabytého majetku se n

e

dotýkají. Věřitel má právo se s poukazem na svůj úspěch se žalobou o určení neúčinnosti domáhat uspokojení z toho, co bylo předmětem úspěšně odporovaného právního úkonu. Na tom ke dni 25.3.1999 nemohlo nic změnit ani to, že podle úpravy platné od 1.1.2001

zaniká-li nařízením výkonu rozhodnutí podle § 320a odst. 1 účast povinného v obchodní společnosti nebo družstvu nebo zrušuje-li se tím obchodní společnost postihuje výkon rozhodnutí pohledávku povinného z práva na vypořádací podíl, popřípadě z práva na po

d

íl na likvidačním zůstatku a na výkon rozhodnutí pro tyto pohledávky se obdobně užijí ustanovení § 312 odst. 2, § 313 až 316 obč. soud. řádu (§ 320a obč. soud. řádu).

Protože je tedy rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I věcně správný, odvolací soud jej v tomto rozsahu podle § 219 obč. soud. řádu potvrdil.

Okresní soud přiznal výrokem II žalovanému právo na náhradu nákladů řízení s poukazem na jeho úspěch ve věci podle § 142 odst. 1 obč. soud. řádu. Není pochyb o tom, že žalovaný v řízení před okresním soudem zcela úspěšný byl a uplatní se proto zásada závislosti práva na náhradu nákladů řízení na procesním úspěchu (§ 142 odst. 1 obč. soud. řádu). Tato zásada ovšem neplatí bezvýjimečně. Podle § 150 obč. soud. řádu jsou-li tu důvody hodné zvláštníh

o

zřetele, nemusí soud výjimečně právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Těmito důvody mohou být zejména okolnosti případu, skutečnosti, které vedly ke vzniku sporu, a poměry účastníků. Odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému dány. Spočívají především v poměrech účastníků. Žalobce je dosud nezletilý, nemá žádný příjem, na výživném pro něho je dluh. Přitom právě výživné od rodičů

j

e jeho jediným zdrojem prostředků pro hrazení potřeb. Žalovaný je naproti tomu společníkem obchodní společnosti. Přehlédnout ani nelze, že pohledávkou, která měla být zkrácena, je právě výživné pro nezletilé dítě.

Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1

obč. soud. řádu rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalovanému ve vztahu k žalobci právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem nepřiznal.

Žalovaný byl zcela úspěšný i v řízení odvolacím a měl by proto podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 obč. soud. řádu právo proti žalobci i na náhradu nákladů tohoto stupně řízení. Ze stejných důvodů jako odvolací soud nepřiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem za použití § 150 obč. soud. řádu, nepřiznal mu

ani náhradu nákladů řízení odvolacího.

P o u č e n í

: Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. Není proti němu přípustné ani dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v HK k Nejvyššímu soudu České republiky se sídlem v Brně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V HK dne 1. června 2005