Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4To 228/2005

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.3.2005 v trestní věci odsouzeného V. S., nar. v , trvale bytem , t.č. neznámého pobytu, pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr.zák., o stížnosti obhájce JUDr. M. Š., advokáta se sídlem v , okres , proti usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31.1.2005, č.j. -201, t a k t o : Podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr.ř. se ke stížnosti obhájce JUDr. M. Š. napadené usnesení částečně zrušuje, a to · v bodě 1) a v důsledku toho

· v celkové částce odměny a náhrady hotových výdajů bez DPH,

· dále v částce přiznané DPH,

· v celkové přiznané částce odměny a náhrady hotových výdajů včetně DPH a

· v části, v níž byl návrh obhájce na přiznání částky 535,50 Kč zamítnut,

a znovu se rozhoduje tak, že obhájci JUDr. M. Š. se podle § 151 odst. 2, 3 tr.ř. na odměně a náhradě hotových výdajů za úkony v částkách uvedených pod body 2)-8) napadeného usnesení, stran nichž napadené usnesení zůstalo nedotčeno, dále určuje · podle § 11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/96 Sb., v platném znění, za přípravu a převzetí obhajoby dne 14.4.2004 částka 900,- Kč (devět set korun českých),

· celkem tedy na odměně a náhradě hotových výdajů bez DPH 3.707,- Kč (tři tisíce sedm set sedm korun českých),

· 19% DPH, tj. částka 704,30 Kč (sedm set čtyři korun českých třicet haléřů),

· celkem tedy 4.411,30 Kč (čtyři tisíce čtyři sta jedenáct korun českých třicet haléřů).

Odůvodnění

Napadeným usnesením rozhodl okresní soud o odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného obhájce tak, že tomuto přiznal celkovou částku 3.875,80 Kč a co do částky 535,50 Kč návrh obhájce zamítl. Návrhu obhájce nevyhověl v tom, že obhájci přiznal namísto jím požadované odměny 900,- Kč za přípravu a převzetí obhajoby pouze polovinu této částky s odůvodněním, že plná hodnota na tento úkon připadající sazby by mohla být akceptována pouze pokud obhájce by při přípravě a převzetí obhajoby současně realizoval první poradu s klientem. Protože však proti odsouzenému bylo vedeno řízení proti uprchlému, nemohlo k osobnímu jednání mezi obhájcem a obviněným dojít, a obhájci tak mohla být přiznána pouze odměna ve výši poloviny sazba připadající na takový úkon právní služby. Proti tomuto usnesení podal řádně a včas stížnost obhájce JUDr. Š. Vyslovil nesouhlas s výkladem prvostupňového soudu, jemuž vytkl, že spojuje převzetí obhajoby a osobní setkání advokáta s klientem, namítl, že k převzetí obhajoby může dojít tím, že obhájce se s věcí samou a přípravou obhajoby obeznámí studiem spisu či vyžádáním potřebných opisů od orgánů činných v trestním řízení. Uzavřel, že smyslem ustanovení advokátního tarifu, jímž převzetí obhajoby včetně první porady s klientem je pokládáno za jediný úkon, je, aby nedošlo k nadbytečnému účtování obhájcem, zvlášť za první poradu s klientem a zvlášť za převzetí obhajoby. Naznačil, že samotný fakt, že řízení je konáno ve formě řízení proti uprchlému, nemůže bez dalšího vést k závěru, že advokát se s klientem nesetkal a nemohl setkat. Navrhl, aby stížnostní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc okresnímu soudu a nebo aby sám ve věci rozhodl. Podle § 147 odst. 1 tr.ř. přezkoumal krajský soud z podnětu stížnosti obhájce správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, i řízení předcházející napadenému usnesení, a dospěl k závěru, že stížnost obhájce je důvodná. Okresnímu soudu je třeba dát zapravdu, že znění ust. , v platném znění (dále jen advokátní tarif), vyžaduje, aby v případě, kdy obhájce je ustanoven soudem, byla první porada s klientem součástí převzetí a přípravy obhajoby. Dosavadní judikatura se klonila ke stanovisku, že pokud ustanovený obhájce obhajobu převezme bez první porady s klientem, náleží mu za tento úkon odměna ve výši 1/2. Na tomto závěru není důvodu ničeho měnit v případech, kdy je konáno běžné trestní řízení ve své standardní podobě. Dle přesvědčení krajského soudu však tento ustálený výklad nelze aplikovat na případy, kdy obhájce zastupuje klienta v řízení konaném podle a násl. tr.ř., tedy v řízení proti uprchlému. Tento druh řízení představuje jisté specifikum a odklon od standardní formy průběhu trestního řízení, a v tomto směru také nutno nazírat i na další aspekty, které tato odlišná forma procesu s sebou nese. Pokud by i pro případy řízení proti uprchlému bylo striktně trváno na tom, že ustanovenému obhájci náleží za převzetí a přípravu obhajoby plnohodnotná odměna jen tehdy, vykoná-li současně první poradu s klientem, vedlo by to ve svém důsledku k tomu, že obhajoba prováděná obhájcem v řízení proti uprchlému by byla pokládána za cosi méněcenného než obhajoba v případech standardního trestního řízení. Dle názoru krajského soudu není takový výklad akceptovatelný, neboť neexistuje žádný důvod, pro který by význam obhajoby realizované v řízení proti uprchlému měl být snižován, naopak lze uvažovat o tom, že obhajoba klienta, proti němuž je vedeno řízení ve formě řízení proti uprchlému, může být v řadě případů i náročnější, neboť obhájce není obeznámen se stanoviskem klienta a nemá tak od něho řadu informací o předvídatelných rizicích či naopak dostupných důkazních zdrojích k prokazování okolností sloužících k obhajobě klienta. Stranou pozornosti také nemůže zůstat úvaha, že zatímco obhájce hájící klienta ve standardním procesu má možnost volby, zda se s klientem zkontaktuje a vykoná onu první poradu tvořící součást přípravy a převzetí obhajoby, tak obhájce vystupující v řízení proti uprchlému takovou možnost nemá. I kdyby tedy obhájce v řízení proti uprchlému chtěl učinit vše pro to, aby mohl dosáhnout plné odměny za přípravu a převzetí obhajoby, brání mu v tom právě fakt, že jeho klient je nedostupný a obhájce poradu s ním vykonat nemůže. Krajský soud nemá za příliš reálné tvrzení stěžovatele, že v projednávané věci obhájce mohl s klientem realizovat první poradu, byť v obecné rovině zřejmě nelze vyloučit, že advokát může být v některých případech v kontaktu s klientem přesto, že klient je pro orgány činné v trestním řízení nedostupný. Konečně pak nutno zdůraznit, že postavení obhájce v řízení proti uprchlému je v podstatě dvojjediné, kdy obhájce vystupuje současně i jako obviněný sám. Jako obviněnému jsou mu tedy doručovány písemnosti a přísluší mu i práva, která jinak náleží výlučně obviněnému ( tr.ř.). Při velmi formálním přístupu k danému problému tak lze uvažovat o tom, že obhájce ustanovený uprchlému obviněnému realizoval advokátním tarifem požadovanou první poradu v podstatě „sám se sebou“, a i z tohoto pohledu je tak namístě mu za přípravu a převzetí obhajoby přiznat odměnu v plné výši. Krajský soud proto ke stížnosti obhájce napadené usnesení částečně zrušil, a to pouze v bodě 1), v němž obhájci byla přiznána pouze polovina odměny za 1 úkon. V důsledku toho musel krajský soud napadené usnesení zrušit i v celkové přiznané částce, jak bez DPH, tak i s DPH, a rovněž v části, v níž byl návrh obhájce zamítnut. Stížnostní soud pak mohl sám znovu rozhodnout tak, že obhájci přiznal za přípravu a převzetí obhajoby odměnu v plné výši, tedy částku 900,- Kč, čímž při nezměněných částkách, které obhájci přiznal již okresní soud pod body 2) - 8) napadeného usnesení, došlo k navýšení celkové přiznané částky, a v důsledku toho i k navýšení částky DPH.