Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54Co 451/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-26

U s n e s e n í

Městský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Benešové a soudců JUDr. Zdeňka Stibrala a Mgr. Aleny Jedličkové věci žalobkyně

G.E. M. A., a.s

., dříve GE C.L., a.s

.

, sídlem v P.4, V. 1422/1a, zastoupené advokátem, sídlem v H. K., D. 15, proti žalovanému

J. P.,

bytem v N. P., N. C. 1747, o 45.761,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. -16 ze dne 13.7.2004,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně podala včasné odvolání proti usnesením, kterým obvodní soud vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Jičíně. Namítala, že obvodní soud pochybil když neshledal splněnou podmínku ( doložení dohody o sjednání místní příslušnosti soudu ). Žalobkyně předložila ověřený opis leasingové smlouvy uzavřené na základě volby obchodního zákoníku, která odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky, verzi č. 01/2001, které tvoří dle smlouvy její nedílnou součást. Takový způsob uzavření smlouvy je platný v tomto směru odkazovala na judikaturu soudů. Tyto Všeobecné smluvní podmínky strany nepodepisují, proto nebylo reálné předložit jejich ověřený opis. Ujednání o volbě místně příslušného soudu v obchodních věcech je možno učinit i ve smluvních podmínkách, jsou-li součástí smlouvy. Požadovat předložení podepsané verze Všeobecných obchodních podmínek by proto nadměrným formalismem a nepřiměřeným zásahem státu do smluvní autonomie jednotlivce, tedy v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. z 28.1.2004. Žádala proto usnesení zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně předchozího řízení dle § , 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/63 Sb., , v platném znění ( dále jen ), aniž bylo třeba nařizovat jednání ( ) a shledal, že odvolání je důvodné.

Smluvní strany se v daném případě v souladu s ust. § 262 odst. 1 zákona č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění ( dále jen obch. zák. ) dohodly na tom, že smlouva se řídí tímto zákoníkem. Zároveň strany sjednaly, že nedílnou součástí smlouvy jsou „Všeobecné leasingové podmínky finančního leasingu GE C. L., a.s.“ verze 01/2001. Smlouva byla uzavřena za použití formulářů žalobkyně ( celkem šlo o 5 listů : smlouva, splátkový kalendář a předávací protokol ). Všeobecné podmínky měly podobu samostatného čtyřstránkového tiskopisu. Takový postup je v souladu s ust. § 273 obch.zák., jak správně odvolatelka uvádí. Zatímco vlastní formuláře smlouvy vyžadovaly doplnění konkrétních údajů a byly stranami podepsány, Všeobecné podmínky nijak podepisovány ani autorizovány nebyly, neboť jejich verze byla pro všechny smlouvy uzavřené za jejich účinnosti stejná. Obdobný či identický postup se projevuje i v řadě jiných obchodních či občanskoprávních vztahů typických svou frekventovaností a tím, že je uzavírá jako poskytovatel služby buď stejný subjekt, nebo subjekty stejného druhu. Jde např. o smlouvy o službách bankovních, o stavebním spoření, v oblasti pojišťovnictví, dodávek energií, leasingu či různých forem splátkového prodeje. V řadě těchto případů, zejména jsou-li všeobecné smluvní podmínky obsáhlé, pak je obvyklé, že tyto nejsou „nedílnou součástí smlouvy“ ve smyslu fyzickém ( nejsou k listinám vlastní smlouvy technicky připojeny, např. sešitím ), nýbrž mají povahu samostatného tiskopisu či dokonce brožury a jsou „nedílnou součástí smlouvy“ ve smyslu právním. Tak tomu zřejmě bylo i v tomto případě.

Žalobkyně s podáním žaloby přiložila toliko ověřenou fotokopii prvního listu smlouvy v němž je uvedena jak dohoda o volbě režimu obchodního zákoníku, tak ujednání že součástí smlouvy jsou i konkrétní všeobecné smluvní podmínky a prohlášení žalovaného, že byl s nimi seznámen. Odvolací soud již v minulosti zaujal názor, že k naplnění podmínek postačí, je-li předložena ověřená kopie toho listu ( popř. části ) smlouvy, v níž je ujednání o prorogaci či odkaz na něj, jestliže ze smlouvy jako celku ( zahrnujíc v to i všeobecné smluvní podmínky ) lze uzavření takové dohody a její konkrétní obsah bez po-chybností dovodit. Smyslem zmíněného ustanovení totiž není nic jiného, než aby soud již v okamžiku nápadu žaloby mohl svou místní příslušnost založenou dohodou o prorogaci posoudit.

Jestliže dohoda o prorogaci byla uvedena až v textu všeobecných smluvních podmínek, zaujal odvolací soud v některém z dříve řešených případů názor, že pak je třeba předložit ověřenou kopii těchto smluvních podmínek či jejich části. Ta v daném případě předložena skutečně nebyla, jak správně uvedl soud I. stupně. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v případech, kdy součástí smlouvy jsou všeobecné smluvní podmínky obsahující též dohodu o prorogaci, přičemž tyto smluvní podmínky jsou univerzální pro všechny smlouvy uzavřené za dobu jejich účinnosti ( a proto nejsou stranami nijak autorizovány, např. podpisem jednajících osob ), není třeba k doložení dohody o prorogaci dle předkládat ověřenou kopii těchto smluvních podmínek. Z logiky věci zde totiž plyne, že ověření by nemělo žádný praktický význam ( na rozdíl od originálu vlastní smlouvy obsahující podpisy stran a další základní konkrétní individuální smluvní náležitosti ). Tyto smluvní podmínky se při uzavření smlouvy účastníku přikládají samostatně a jsou pro všechny v tu dobu uzavřené smlouvy stejného typu stejné. Každý jejich výtisk má proto povahu originálu. V tomto směru tedy odvolací soud poněkud korigoval svůj dřívější názor.

Na základě toho odvolací soud shledal, že dohoda o prorogaci ve smyslu byla žalobkyní dostatečně doložena a odvolání je důvodné. Postupoval proto dle , odst. 2 písm. a) tak, že napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 22. února 2005

JUDr. Daniela B e n e š o v á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Martínková