Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
9CB3919F490B94DEC1257A920066CD56.html
HTML · 21.13 KB
No categories available
20Co 108/2004
Legal thesis
R o z s u d e k
Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudkyň Mgr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně
M.P.,
soudkyně
,
proti žalované
ČR – Okresnímu soudu v
xxx,
o 40.768,- Kč s přísl., k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 27. ledna 2004, č.j. 4
C 113/2003-42, t a k t o :
I. Rozsudek okresního soudu se
m ě n í
takto:
Žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 40.768,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.4.2003 do zaplacení se
z a m í t á .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení před okresním soudem 44,- Kč a na nákladech řízení před krajským soudem 22,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Výše zmíněným rozsudkem uložil okresní soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 40.768,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 1.4.2003 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a ve stejné lhůtě jí zaplatit náklady řízení ve výši 1.630,- Kč. Po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně, kter
á
je soudkyní Okresního soudu v xxx, v souvislosti s očekávaným narozením dcery nastoupila dne
30.12.2002 mateřskou dovolenou. Dovodil, že tímto dnem jí vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění, a to na peněžitou pomoc v mateřství dle zákona č. 236/1995 Sb. ve znění účinném do 31.12.2002. Žalovaná s odkazem na změnu právní úpravy počínaje dnem 1.1.2003 nevyplácí žalobkyni plat v souladu s dříve platnou právní úpravou, ale pouze mateřské dávky, když vychází z toho, že podle zák. č. 420/2002 Sb. , kte
r
ý nabyl účinnosti dne 1.1.2003, se zkrátila doba, po kterou je mimo jiné i soudcům poskytován plat při dočasné neschopnosti k výkonu funkce, a to nejdéle po dobu 20 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Okresní soud dospěl k závěru, že tento postup
j
e nesprávný. Dcera žalobkyně se narodila dne 7.3.2003, přičemž za únor 2003 by hrubý plat žalobkyně činil 52.500,- Kč, fakticky však obdržela pouze mateřské dávky ve výši 11.732,- Kč. Nástupem žalobkyně dne 30.12.2002 na mateřskou dovolenou jí ovšem podle
názoru soudu prvého stupně vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění, konkrétně na peněžitou pomoc v mateřství. Tím jí podle § 34 odst. 3 zák. č. 236/1995 Sb. vznikl i nárok na plat po dobu 6 měsíců. Zákon č. 420/2002 Sb. , který novelizoval zák. č. 236
/
1995 Sb. a nabyl účinnosti dnem 1.1.2003, a který upravuje nároky na plat v době dočasné pracovní neschopnosti odlišně, neobsahuje přechodná ustanovení, která by upravovala platové poměry soudců, jimž náležela dávka nemocenského pojištění ke dni 31.12.200
2
i po 1.1.2003. Okresní soud vysvětlil, že pokud má být dosavadní právní institut nahrazen jiným právním
institutem, musí být dřívější právní institut zrušen a nestačí, že jej nová právní úprava neupravuje. Jestliže tedy žalobkyni vznikl nárok za účinnosti původní právní úpravy, nemohl zaniknout pouze proto, že v období po vzniku nároku nabyla účinnosti nová právní úprava řešící nároky osob v dočasné pracovní neschopnosti odlišně. Pokud v právním řádu existoval do 31.12.2002 právní institut zakládající nár
o
ky soudce, jemuž náležejí dávky nemocenského pojištění, který byl od l.l.2003 nahrazen jiným, odlišným právním institutem, aniž by bylo současně zákonem upraveno, co se stane s nároky vzniklými podle původní úpravy, nelze než dovodit, že nárok vzniklý za
účinnosti dřívější právní úpravy trvá i po l.l.2003. Podle původní úpravy bylo rozhodující, že soudci vznikl nárok na dávku nemocenského pojištění, a pokud se tak stalo, příslušel mu plat po dobu 6 měsíců. Jestliže tedy žalobkyně nastoupila dnem 30.12.200
2
na mateřskou dovolenou, vznikl jí nárok na plat po dobu 6 měsíců (§ 34 odst. 3 zák. č. 236/1995 Sb. ). Výrok o náhradě nákladů řízení byl odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , když žalobkyně měla v řízení plný úspěch.
Proti tomuto rozsudku se žalovaná v zákonné lhůtě odvolala. Učinila nespornými skutková zjištění soudu prvého stupně. Odkázala se na stanovisko personálního odboru Ministerstva spravedlnosti, podle něhož do 31.12.2002 náleží žalobkyni i po nástupu na mateřskou dovolenou plat podle § 34 odst.
3 zák. č. 236/1995 Sb. ve znění změn a doplňků. Počínaje dnem 1.1.2003 pak žalobkyni náleží plat pouze za pracovní dny trvání dočasné pracovní neschopnosti podle vyhl. č. 31/1993 Sb. ve znění změn a doplňků v rozsahu podle z. č. 420/2002 Sb. Stanovisko vy
c
hází z principu tzv. nepravé zpětné účinnosti právního předpisu. Z uvedeného důvodu navrhl žalovaný, aby rozsudek okresního soudu byl změněn a žaloba v plném rozsahu zamítnuta.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek, stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, a to z odvolatelem uplatněného důvodu (§ 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. ), jakož i z důvodů, které v odvolání výslovně uvedeny nebyly (§ 212a odst. l a 5 o.s.ř. ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.
Podle § 34 odst. 3 zák. č. 236/1995 Sb. ve znění účinném do 31.12.2002 náležel soudci plat i po dobu, po kterou dočasně nevykonával funkci a po níž by mu podle zvláštních předpisů jinak náležely dávky nemocenského pojištění (zák. č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění pozdější
ch
předpisů) nahrazující započitatelný příjem (§ 5 odst. 1 a 2 zák. č. 589/1992 Sb. ), avšak nejdéle po dobu 6 měsíců. Za jinou dobu, po níž soudce dočasně nevykonával funkci, se plat krátil v poměru k délce této doby.
Zákon č. 420/2002 Sb. , který nabyl účinnosti dne 1.1.2003, změnil shora citované ust. § 34 odst. 3 zák. č. 236/1995 Sb. Podle této nové úpravy (§ 34 odst. 4 ) představiteli, jehož výkon funkce se řídí zvláštním právním předpisem a zákoníkem práce , a soudci, který byl uznán dočasně neschopným
k výkonu funkce, přísluší plat nejdéle po dobu 20 pracovních dnů při téže dočasné neschopnosti k výkonu funkce nebo při více dočasných neschopnostech k výkonu funkce vzniklých v jednom kalendářním roce po tutéž dobu.
Podle názoru odvolacího soudu docház
í novelizací § 34 odst. 3 provedenou zákonem č. 420/2002 Sb. kromě změny maximální délky trvání nároku současně i k další zásadní změně, která spočívá ve stanovení podmínky vzniku nároku. Zatímco do konce roku 2002 byl nárok na plat vázán v těchto případ
e
ch výhradně na vznik nároku na dávky nemocenského pojištění bez ohledu na to, s jakým druhem překážky v práci byl nárok na dávky nemocenského pojištění nahrazující započitatelný příjem spojen, počínaje dnem 1.1.2003 je tento nárok spojen pouze s trváním d
o
časné pracovní neschopnosti podle zvláštního právního předpisu, jímž je vyhl. č. 31/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Tento zvláštní nárok na plat není na rozdíl od dosavadní úpravy závislý na vzniku a existenci nároku na kteroukoliv z dávek nemocen
s
kého pojištění (tedy ani na nemocenské), ale pouze na prokázání skutečnosti, zda soudce je či není uznán, v souladu s právními předpisy, dočasně práce neschopným pro nemoc nebo úraz nebo z dalších důvodů stanovených v ust. § 2 odst. l písm. a/ až c/ a e/
v
yhlášky. Nárok na plat po stanovenou maximální dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti tak soudci vznikne i tehdy,
je-li sice uznán dočasně práce neschopným, ale nárok na nemocenské by mu v konkrétním případě nevznikl – např. v důsledku porušení léčebného režimu, při dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz. Zrušením, respektive nahrazením původní právní úpravy právní úpravou novou, věcně odlišnou, pak původní nároky zanikají a od účinnosti právní úpravy nové vznikají nové nároky, které lze posuzov
a
t pouze podle této právní úpravy. Je tomu tak i proto, že nárok na plat po určitou dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti (stejně jako nárok na nemocenské) vzniká opakovaně po jednotlivých dnech, v nichž je prokázáno trvání dočasné pracovní neschopnost
i
, do 31.12.2002 pak v nichž byl prokázán vznik nároku na dávky nemocenského pojištění. Maximální rozsah nároku na plat za dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti (nebo za dobu trvání jiných překážek v práci, s nimiž byl do 31.12.2002 spojen nárok na dáv
k
y nemocenského pojištění) nelze považovat za nárok jediný (nedílný), ale jde o souhrn nároků za jednotlivé dny, v nichž jsou (byly) splněny podmínky vzniku nároku. Tento princip platí, při absenci jakýchkoliv přechodných ustanovení, bez
ohledu na okolnost,
zda nová právní úprava je pro konkrétní subjekt výhodnější či nikoliv.
S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že nárok na plat podle § 34 vyhl. č. 236/1995 Sb. ve znění účinném do 31.12.2002 náležel soudci do 31.12.2002, počínaje dnem 1.1.2003 se nárok na plat po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti řídí ust. § 34 odst. 4 zák. č. 420/2002 Sb. , a to právě zejména z toho důvodu, že se jedná o nároky, které vznikají v jednotlivých dnech. Nelze tak souhlasit s názorem žalobkyně, že jí vznikl nárok d
n
e 30.12. a trval po celou dobu pracovní neschopnosti. Podle § l5 odst. 2 zák. č. 54/1956 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, se nemocenské poskytuje za kalendářní dny, nejedná se tudíž o nárok jediný, nýbrž o úhrn nároků za jednotlivé dny.
Z těchto důvodů nezbylo, než rozsudek okresního soudu změnit tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku (§ 220 odst. l o.s.ř. ).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. l o.s.ř. Rozsudek soudu prvého stupně byl změněn a žalovaná tak byla v obou řízeních úspěšná. Odvolací soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů, které jí v souvislosti s oběma řízeními vznikly, a které tvoří částku 44,- Kč v řízení před okresním soudem (poštovné) a částku 22,- Kč v řízení před
krajským soudem (poštovné).
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který ve věci rozhodoval v prvém stupni (Okresní soud v xxx) s tím, že bude adresováno Nejvyššímu soudu České republiky v Brně.
V xxx dne l0. února 2005