Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23Co 558/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-87

Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr.xxx a soudkyň JUDr. xxx a JUDr. xxx ve věci žalobců

a)

xxx,

b)

xxx, obou zast. xxx, advokátkou, proti žalovanému

xxx,

o užívání nebytových prostor

, k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 22. července 2004, č.j. -63,

t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu se

p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud shora uvedeným rozsudkem zamítl požadavek žalobců na uložení povinnosti žalovanému strpět užívání nebytových prostor v suterénu domu čp. xxx v xxx, ul. xxx, pod prvým nadzemním podlažím a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí přitom okresní soud učinil na závěru, že žalobci ještě s původními

v

lastníky domu čp. 1898 v ul. xxx v xxx uzavřeli dne 27.10.1994 nájemní smlouvu na užívání předmětných nebytových prostor a to na dobu určitou do 31.12.2007. Dům, v němž se předmětné nebytové prostory v nájmu žalobců nacházejí, však byl Fin

a

nčním úřadem v xxx v rámci veřejné dražby dne 12.10.2000 prodán vydražiteli – žalovanému. Okresní soud jádro sporu, tedy zda práva a povinností z původně uzavřené nájemní smlouvy mezi žalobci a původními vlastníky uvedené nemovitosti přešly i na v

y

dražitele – žalovaného vyřešil tak, že k takovému přechodu těchto práv a povinností nedošlo. Bylo tomu podle okresního soudu proto, že vlastní dražba finančním úřadem byla realizována jako dražba nedobrovolná podle a násl. o draž

b

ách, přičemž cena nemovitostí byla určena podle Při stanovení ceny nebyla zohledněna žádná závada, která by s prodejem nemovitosti nezanikala, tj. konkrétně nebylo zohledněno žádné omezení nabyvatele – žalovaného. Okresní soud se rovněž odká

z

al na ust. , dle něhož prodejem v dražbě nemovitosti nezaniknou ty závady, které jsou tvořeny věcnými břemeny, o nichž to stanoví zvláštní předpisy, nájem bytu a dále pak další věcná břemena a nájemní práva, u nichž to zájem společnos

t

i vyžaduje, aby nemovitost zatěžovala i nadále. Tomu by tak bylo ale pouze za předpokladu, že by za ně byla poskytnuta náhrada. Protože taková náhrada poskytnuta nebyla, nemohly na vydražitele - žalovaného tato práva a povinnosti přejít. Přitom nelze apl

i

kovat obecnou právní úpravu vyjádřenou v ust. obč. zákoníku a není na místě ani aplikace ust. Protože tak žalovaný není z původně uzavřené nájemní smlouvy k nebytovým prostorám vázán, je i požadavek žalobců, aby žalo

v

aný se zřetelem na právě tuto nájemní smlouvu respektoval jejich právo na užívání nebytových prostor nedůvodné.

Proti tomuto rozsudku se oba žalobci včas odvolali. Namítali, že soud prvého stupně dospěl k nesprávným právním závěrům a proto tak odvoláním napadený rozsudek trpí vadou ve smyslu ust. Předně v odvolání zpochybňovali, že by na přechodu práv a povinností z nájemní smlouvy na vydražitele nebyl zájem společnosti, zejména vezme-li se v úvahu, že nájem nebytových prost

o

r byl žalobci zaplacen do konce roku 2007. Dovolávali se rovněž obecné právní úpravy v ust. § 680 odst. 2 obč. zákoníku, podle níž nabyvatel vstupuje do postavení původního pronajímatele. Pokud se pak závada v podobě existence nájemního vztahu k nebytovým

prostorám uvedeného domu neobjevila v rámci oceňování nemovitosti pro účely dražby, bylo tomu proto, že o smlouvě nikdo nevěděl a nikdo na ni neupozornil. Ačkoliv jsou povinni respektovat rozhodnutí finančního úřadu o dražbě, vznesli pochybnosti o správno

s

ti a úplnosti šetření stavu této nemovitosti před dokončením dražby, zejména ohledně existence trvání jejich nájemního práva. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

Žalovaný se k odvolání žalobců nevyjádřil.

Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek se zřetelem na uplatněné odvolací výhrady, jež lze podřadit pod ust. o.s.ř, přičemž rovněž přihlížel k případným vadám uvedeným v ust. a nakonec dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Při své úvaze o správnosti rozsudku soudu prvého stupně, a tedy i opodstatněnosti odvolání přitom vycházel z účastníky nijak nesporovaného skutkového stavu spočívajícího v tom, že žalobci s původními vlastníky domu čp. xxx v xxx, ul. xxx uzavřeli nájemní smlouvu, podle níž byli oprávněni užívat nebytové prostory tohoto domu. Na základě rozhodnutí Finančního úřadu v xxx z 12.10.2000 č.j. 149520/00/248940/3411 (jak plyne z výpisu z k

a

tastru nemovitostí na čl. 7 spisu) se vlastníkem uvedeného domu čp. xxx v rámci dražby prováděné tímto finančním úřadem stal žalovaný. Rovněž mezi účastníky nebylo sporu o tom, že nemovitost byla prodávána s tím, že na ni nejsou žádné závady ani věcná bř

emena.

Pokud finanční úřad k vymožení daňových nedoplatků přikročil k daňové exekuci prodejem nemovitosti, nutně tak musel postupovat podle ust. o správě daní a poplatků. Pro výkon daňové exekuce se přitom podle uvedeného zákona použije přiměřeně . To vylučuje současnou aplikaci o dražbách. Úvahy soudu prvého stupně založené na závěru, že šlo v posuzovaném případě o nedobrovolnou dražbu v rámci režimu tohoto zákona o dražbá

ch jsou pak proto nesprávné.

Podle nájem je při prodeji nemovitostí cestou výkonu rozhodnutí závadou, o níž soud rozhodne, že prodejem v dražbě nezanikne, jen jestliže jde o nájem bytu, nebo o takové nájemní právo, u něhož zájem společnosti vyžaduje, aby nemovitost zatěžovalo i nadále. V posuzovaném případě byly nájemní smlouvou ze dne 27.10.1994 pronajaty nebytové prostory v předmětné nemovitosti, u níž je nepochybné, že zájem společnosti nevyžaduje, aby nájemní právo nemovitost za

t

ěžovalo i po jejím prodeji v dražbě. Jednalo se o nájemní vztah mezi fyzickými osobami a to za účelem dalšího pronajímání, jak plyne z textu čl. II. předmětné smlouvy o nájmu nebytových prostor založené na čl. 3 spisu. Za takovéto situace by takové nájemn

í

právo zatěžovalo předmětnou nemovitost i po jejím prodeji jen tehdy, kdyby na ně připadla úhrada z rozdělované podstaty a kdyby je vydražitel převzal (tj. kdyby náhrada za nájemní právo byla se souhlasem nájemce uděleným způsobem vyplývajícím z ust. § 3

3

7b odst. 5 vyplacena vydražiteli, tedy pokud by prohlásil, že toto právo přebírá (srovnej s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. z 16.7.2003). Nedostane-li se tak na nájemní právo úhrada z rozdělované podstaty, nájemní právo dne

m

právní moci rozvrhového usnesení vždy bez náhrady zanikne.

Protože finanční úřad s existencí nájemního práva k jím dražené nemovitosti nepočítal, nemohl také ani v rámci rozvrhového usnesení rozhodovat o úhradě nájemního práva z rozdělované podstaty, a proto tak nájemní právo původně uzavřené ve prospěch žalobců na vydražitele – žalovaného nemohlo přejít.

Pokud soud prvého stupně dospěl v zásadě ke stejnému právnímu závěru, jak bylo shora uvedeno, byť za nesprávné aplikace režimu , odvolací soud toto věcně správné rozhodnutí soudu prvého stupně podle potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení pak rozhodoval podle § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř, když procesně úspěšnému žalovanému v průběhu odvolacího řízení žádné náklady, alespoň jak plyne z obsahu spisu, nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je založeno na otázce zásadního právního významu, bylo by lze dovolání podat u Nejvyššího soudu ČR ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

V xxx dne 8. února 2005