Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36Co 453/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Žalobce Ú.J.V. a.s. v Ř uzavřel se žalovaným Ing. J.S.bytem Č.L. smlouvu o půjčce 1,5 milionu Kč na koupi stavebního pozemku

k přípravě výstavby obytného domu. Zároveň s ním uzavřel dohodu o závazku setrvat v pracovním poměru u žalobce po dobu 6 roků od 1.1.2001 pod sankcí smluvní pokuty. Žalovaná E.S. bytem v Č.L. přistoupila k této smlouvě jako ručitelka. Žalovaný na základě výpovědi skončil pracovní poměr u žalobce v roce 2002. Půjčku zaplatil žalobci 31.10.2002. Půjčka byla sjednána bezúročně. Za tohoto stavu se žalobce domáhal žalobou proti oběma žalovaným zaplacení částky 840.000,-Kč jako smluvní pokuty odpovídající podle dohody pětinásobku 12 % z nominální hodnoty půjčky.

Okresní soud zamítl žalobu a uložil žalobci nahradit náklady řízení obou žalovaných. Dohodu o smluvní pokutě shledal neplatnou pro rozpor se zákonem. Závazek setrvat v pracovním poměru je závazkem pracovního práva a lze ho platně zajistit jen prostředky, které upravuje . Ten sice zná institut smluvní pokuty, ale vyhrazuje jeho případné použití jen k zajištění závazků k náhradě škody na prostředcích svěřených k vyúčtování. Smluvní pokutu jak je upravena v obč. zák., nezná. Pro obor práva pracovního, které je právem kogentním, neplatí zásada, že je dovoleno vše, co není zakázáno. Argumentuje se zák. práce a obč. zák. Totéž platí podle právního názoru okresního soudu i pro ručitelský závazek jako akcesorický.

Žalobce v odvolání uplatnil odvolací důvod nesprávného právního posouzení ( g ), který spatřuje v tom, že byl zaujat nesprávný postoj k otázce možnosti podpůrného použití institutů obecně připouštějícího zajištění závazku smluvní pokutou. Závazek setrvat v pracovním poměru je z hlediska zák. práce zcela legitimní, smluvní pokuta nebyla sjednána jako nepřiměřená a zajišťovaný závazek sám o sobě se zákonu nepříčí, ani jej neobchází, Totéž platí i pro ručební závazek. uplatnění podmínky v občanskoprávních úkonech nikterak neomezuje a nelze z něho dovodit, že by vylučoval uzavření smlouvy pod podmínkou, která směřuje do jiné právní oblasti. Ručební závazek byl uzavřen k zajištění smlouvy o půjčce, nikoli prý k zajištění pracovněprávního závazku setrvat v pracovním poměru. Dále uplatnil i odvolací důvod nesprávného procesního postupu soudu ( c, ), který podle něho spočíval v tom, že věc byla projednána jako pracovní v senátě, ač měl rozhodovat samosoudce. V tom spatřuje odvolatel projev nepřiměřeného uplatnění ochranářských tendencí ve prospěch zaměstnanců a k tíži zaměstnavatele, jemuž tak prý byl odepřen spravedlivý proces. Navrhl proto, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení, nebo změněn a žalobě vyhověno.

Žalovaní v odpovědi na odvolání zdůraznili především to, že půjčka byla splacena dokonce před lhůtou k plnění a z toho dovozují zánik samotného závazku a v závislosti na tom i zánik závazku k úhradě smluvní pokuty a zánik akcesorického závazku ručebního. Krom toho argumentovali rozhodnutím Nejvyššího soudu , kde bylo konstatováno, že zajištění práv a povinností podle §§ 246 - 248 zák. práce je kogentní a jiné, než tam uvedené instituty nelze pro tento účel použít. Navrhli proto, aby napadený rozsudek byl jako správný potvrzen.

Odvolací soud, když shledal, že odvolání je podáno včas a jsou uplatněny řádně odvolací důvody, přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a shledal odvolání důvodným. Napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud především souhlasí se závěrem okresního soudu, že nazvaná smlouva o půjčce obsahuje dvě samostatná ujednání a to smlouvu o půjčce podle a pracovně právní závazek setrvat u zaměstnavatele pod sankcí smluvní pokuty v pracovním poměru po dobu 6 let počínaje dnem 1.1.2001. Ohledně prvního závazku odkazuje odvolací soud na názor vyjádřený v nálezu ústavního soudu ze dne 3.12.1997 II.ÚS 209/96, podle něhož ačkoliv se jedná o vztah ( půjčku ) mezi zaměstnavatelem ( žalobcem ) a zaměstnancem ( žalovaným ), nejedná se o vztah pracovní, ale občanskoprávní, protože žádné kogentní ustanovení neupravuje mimo jiné otázku půjček.

S ohledem na odvolací důvod uvedený žalobcem v odvolání se krajský soud především zabýval úvahou, zda pracovně právní závazek setrvat po určitou dobu v pracovním poměru, lze zajistit občanskoprávním závazkem, tedy v obecné rovině, zda lze při nedostatku pozitivní úpravy v za subsidiárního užití sjednat závazek občanskoprávní.

Dosavadní soudní praxe i teorie je převážně názoru, že odpověď na shora vymezenou otázku je negativní ( srv. Zejména , Bělina M. a kol., Pracovní právo, Praha C.H.Beck 2001, Galvas a kol., Pracovní právo, Brno, Masarykova universita 2001, Součková M. a kol., , Komentář 3. vyd., Praha C - H. Beck, 2001 Jakubka J., Jindrák M. Komentář k ZPO, ASPI 20.6.2003 ). Tento negativní názor stručně řečeno vychází z koncepce jako samostatného zákona.

Tato koncepce se objevila v českém ( tehdy československém ) právním řádu poprvé důvodové zprávě z roku 1950. Důvodová zpráva k citovaného zákona uvedla, že pracovní právo má " specifickou povahu, protože upravuje pracovní poměry, do nichž vstupují občané, aby uskutečnili svou povinnost zúčastnit se společné práce a své právo na práci " a proto bude upraveno samostatným kodexem. Ideově vycházela koncepce z marxistické doktríny odmítající dualizmus veřejného a soukromého práva jako buržoazní přežitek. Jak uvádí prof. Karel Eliáš v článku " rekodifikace soukromého práva a nový " otištěném v časopise Právní rozhledy 9/2003 str. 435 byla základem tohoto pojetí často citovaná věta V.I. Lenina v jednom z dopisů Kurskému: " My nic soukromého neuznáváme, pro nás je v oblasti hospodářství vše veřejnoprávní a ne soukromé, " ( Spisy, sv. 36, Praha SNPL str. 543 ). jako soukromoprávní předpis, který měl napříště mít povahu v podstatě spotřebitelskou, se tak měl omezit na nejužší sféru života s redukcí na uspokojování hmotných a kulturních potřeb občana ( ve znění účinném do 31.12.1991).

Tím byla subsidiární aplikace na pracovněprávní vztahy vyloučena a ( podobně jako kodex rodinný a hospodářský ) byl pojat jako předpis od kategoricky oddělený.

Jakkoli jsou pohnutky a koncepční ideje pochopitelné v době vzniku ( vstoupil v účinnost 1.1.1966 ) není již nadále udržitelné chápání jako " samostatného " právního předpisu po společenských změnách po roce 1989, kdy došlo k obnovení koncepce dualismu práva soukromého a veřejného a úpravě společenských vztahů na zásadách vyslovených vd. Pracovní právo je odvětvím hybridním ( srov. opět. prof. K. Eliáš, opus cit. ) zahrnujícím jak právo individuální, kolektivní tak i úpravu zaměstnanosti, v čemž se prolíná zájem zákonodárce na posílení postavení zaměstnance jakožto slabší smluvní strany. Z tohoto důvodu obsahuje kogentní stanovené limity, což vyvolává nároky na rozsah příslušné úpravy vzhledem k její podrobnosti. Ani tento legitimní důvod však podle názoru odvolacího soudu nemůže být východiskem pro odmítnutí subsidiarity ( srov. Zejména Pelikánová I.: Konkurenční doložky a český právní řád, PPP 7 - 8, 97:16 ). I až na výjimky ustanovení §, 26, 52, 133c, 136, 136a a 251 upravující administrativní vztahy na principu nadřízenosti nositele veřejné moci a podřízenosti zaměstnavatele, je předpisem soukromoprávním, kdy ve vztahu mezi dvěma soukromoprávními předpisy platí, že neupravuje-li zvláštní zákon záměrně určitou otázku, postupuje se podle zákona obecného. Vnímání přípustnosti subsidiárního užití k jakožto předpisu speciálního není jen otázkou právně teoretickou ani úvahou de lege ferenda, ale soud se jí zabývá de lege lata, tedy při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav.

Odvolací soud je však názoru z důvodů, jež budou dále vyloženy, že zajištění závazku z pracovněprávního vztahu je právně možné i prostřednictvím zajišťovacích institutů . neobsahuje ustanovení přímo vylučující podpůrné užití . Na druhou stranu však je třeba uvést, že pokud na odkazuje v , jedná se zřejmě o legislativní chybu ( srov. Součková M., opust. cit. str. 591 ).

U Mutatis mutandis i pri respektování zásady jako samostatného předpisu, by tedy bylo možné sjednání smluvní pokuty před 1.1.2001. posuzovat podle . V přezkoumávané věci došlo k uzavření smlouvy o půjčce podle obč. zákoníku dne 23.6.2000. V té době již platilo ust. věta prvá , podle něhož si účastníci pracovněprávního vztahu mohou kromě náležitostí uvedených v zák. práce dohodnout i další podmínky, na nichž mají zájem. Takovouto podmínkou ve smyslu věta prvá, zák. práce byl závazek dle bodu 3 citované smlouvy setrvat v pracovním poměru nejméně po dobu 5 let, počínaje dnem 1.1.2001. V případě porušení tohoto závazku se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 12% z celkové půjčky za každý i započatý kalendářní rok nesplněného závazku setrvat v pracovním poměru. Odkaz na smlouvu o půjčce

má však význam pouze pro určení výše smluvní pokuty, samotný závazek je povahy pracovněprávní. Setrvání v pracovním poměru po určitou dobu zahrnuje bezesporu synallagmatický závazek zaměstnance poskytovat zaměstnavateli svou pracovní sílu, čemuž odpovídá povinnost zaměstnavatele poskytnout za toto plnění protihodnotu v podobě mzdy. Majetkový prvek je tak v pracovněprávním vztahu, jímž je výkon sjednané práce, neodmyslitelný. Z tohoto důvodu při absenci vlastní úpravy lze subsidiárně podle použít úpravu jako předpisu obecného ve vztahu k jako předpisu zvláštnímu ( srov. Jehlička O., Švestka J., Škárová M. a kol., - komentář 5, vyd. Praha C.H.Beck, 1999, str. 13 ). Hlavní oporu pro subsidiární užití však odvolací soud spatřuje v ust. LZPS ( ústavní ) a y ( ústavní ), podle něhož slovy nálezu Ústavního soudu ČR II.ÚS 192/95 zásada, že každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, musí platit i pro oblast pracovněprávních vztahů a to i při vědomí jejich specifik, neboť jde o ustanovení mající v každé demokratické společnosti zásadní význam a to, že je pojistkou svobody a současně i pojistkou proti totalizaci společnosti, jíž je vlastní snaha znormování pokud možno všech oblastí života.

Uvedený závěr ústavního soudu, který ostatně není dotčen pozdějším nálezem ( jak se v nálezu explicitně uvádí ) vede k tomu, že historický výklad jakožto samostatného právního předpisu vedoucí při důsledné aplikaci k vyloučení subsidiárního užítí je překonaný společenským vývojem po roce 1989, kdy byly opuštěny zásady, na nichž je z.č. vystavěn. Na tom nic nemění ani skutečnost, že nemá ustanovení podobné ust. zákona o rodině ( upravující subsidiární užití ) , kdy posledně jmenovaný zákon rovněž vychází ze stejné koncepce Odvětvového předpisu, dané dobou jeho vzniku. Uvedené však neznamená, že obsoletními se stávají ustanovení části V. hlavy druhé , nepoužitelná je však tradiční koncepce výkladu jakožto samostatného předpisu taxativně upravujícího pracovněprávní vztahy a vylučující užití subsidiárně, či alespoň analogicky.

Vzhledem k tomu, že právní normy je třeba vykládat ústavně konformním způsobem, nezbylo napadený rozsudek okresního soudu zrušit podle a)c) a věc vrátit k dalšímu řízení podle , neboť okresní soud byl veden nesprávným právním názorem, v jehož důsledku neučinil odpovídající skutková zjištění.

V daném případě však okresní soud veden nesprávným právním názorem o nepřípustnosti subsidiárního užití nezkoumal, zda skutkově nastaly podmínky, za nichž žalobce mohl požadovat na žalovaném č. 1 zaplacení smluvní pokuty. Okresní soud vázán názorem odvolacího soudu o přípustnosti subsidiárního užití tak závazek sjednaný v bodě 4 smlouvy ze dne 23.6.2000 posuzoval podle a 545 . Ohledně ručitelského závazku je třeba právní vztah mezi žalobcem a žalovanou č. 2 posuzovat podle a 545 . Úprava ručení v a se podle hypotézy vztahuje jen na ručení za splnění povinnosti nahradit škodu na svěřených hodnotách, které je povinen zaměstnanec vyúčtovat. Je však třeba souhlasit s názorem žalobce v odvolání, že ručitelský závazek žalované může být sjednán ( a je tvrzeno, že sjednán byl ) k zajištění včasného a řádného vrácení půjčky. Ve smlouvě ze dne 23.6.2000 se hovoří o závazku žalovaného jako dlužníka, nikoliv tedy jako zaměstnance. Nelze jej vztáhnout na závazek žalovaného setrvat v pracovním poměru. Ručitelský závazek podle až 550 obč. zákoníku totiž slouží k zajištění pohledávky tak, jak je definována v obč. zákoníku, tedy jako právo na plnění ze závazkového vztahu. Závazek zaplatit smluvní pokutu, v němž žalovaný vystupuje jako dlužník, tak lze zajistit ručením podle §-550 .

Mylný je však názor odvolatele, že okresní soud pochybil, když jednal v senátním složení podle , Závazek, o jehož porušení a následný vznik sekundární povinnosti zaplatit smluvní pokutu jde, je závazkem pracovněprávním ( setrvat v pracovním poměru ), byť je zajištěn občanskoprávně.

V dalším řízení okresní soud zaměří dokazování na zjištění z jakých důvodů došlo k ukončení pracovního poměru žalovaného u žalobce, zda tomu bylo z důvodů předvídaných v době 4 smlouvy ze dne 23.6.2000, a poté, co takto doplní dokazování, znovu ve věci rozhodně podle zásad uvedených v Dopřeje-li k závěru, že byly splněny podmínky pro přiznání smluvní pokuty žalobci, bude se zabývat i otázkou její výše s ohledem na dobré mravy podle obč. zákona. Toto hledisko ostatně okresní soud již uvažoval, nicméně kvůli odlišnému právnímu názoru jej dosud neaplikoval. V novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech odvolacího řízení podle

Zpracoval:

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karel L u k á š v.r.

Marcela Bulířová