Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35Co 414/2002

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Poté, co bylo právoplatně rozhodnuto, že pracovní poměr žalobkyně E.J. v družstvu L. v L. byl rozvázán ze strany zaměstnavatele neplatně, domáhala se žalobkyně náhrady mzdy v částce 94 322,-- Kč, z toho 85 583,-- Kč za období od 1.4.1996 do 30.9.1996, zbytek za 21 odpracovaných dní v únoru 1996 s tím, že jí náleží více, než co obdržela. Žalovaný přenášel námitky co do výše uplatněného nároku a tvrdil, že veškerou náhradu mzdy poskytl tak, jak odpovídá právním předpisům a není proto dlužen. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Soud I. stupně rozhodl mezitímním rozsudkem tak, že "nárok žalobkyně na zaplacení mzdy za 21 odpracovaných dnů v měsíci únoru 1996 a to ve výši vypočtené ze základní hrubé mzdy 11 000,-- Kč měsíčně a dále nárok žalobkyně na náhradu mzdy za období od 1.4.1996 do 30.9.1996 po odečtení částky, která byla žalobkyni vyplacena Úřadem práce v D., dislokovaným pracovištěm v R., jako uchazečce o zaměstnání a to včetně úroků z prodlení za dobu od 1.10.1996 je opodstatněn".

V odůvodnění uvedl mimo jiné: vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo Úřadem práce v D. dislokovaným pracovištěm v R. vyplaceno hmotné zabezpečení za dobu její evidence (uchazečky o zaměstnání) od 4.6.1996 do 30.9.1996 ve výši 12 669,-- Kč, bude tato částka v náhradě mzdy zohledněna.

Odvolání žalovaného směřovalo do rozhodnutí o rozsahu nároku žalobkyně za únor 1996, mimo režim s tím, že odpracovala ve skutečnosti jen 17, nikoli 21 dnů, dále pak do průměrného výdělku v hrubé mzdě jako základu pro výpočet náhrady podle . Navrhoval, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud svým rozsudkem změnil napadený rozsudek tak, že "shledal opodstatněným" nárok žalobkyně na zaplacení mzdy toliko za 17 odpracovaných dní v únoru 1996 ze základní hrubé mzdy 11 000,-- Kč s úrokem z prodlení od 1.10.1996 a dále na náhradu mzdy za dobu od 1.4.1996 do 30.9.1996 ve výši průměrného výdělku za poslední čtvrtletí 1995, aniž bylo odečteno vyplacené hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání.

Pokud jde o posléze uvedenou okolnost uvedl v odůvodnění mimo jiné:

V okamžiku vzniku nároku na náhradu mzdy neexistoval obecně závazný právní předpis, který by ukládal vrátit podporu v nezaměstnanosti, pokud byla vyplacena za dobu trvání tohoto nároku na náhradu mzdy. Podle v platném znění je uchazeč o zaměstnání povinen vrátit hmotné zabezpečení nebo jeho část, bylo-li příslušným orgánem rozhodnuto, že rozvázání pracovního nebo služebního poměru je neplatné, nebo, že zaměstnání trvá a zaměstnavatel je povinen za dobu, kdy nepřiděloval práci, poskytnout náhradu mzdy nebo peněžní náhradu. Dané ustanovení má výslovný odkaz na . I když v době vzniku nároku na náhradu mzdy ještě výslovná úprava neexistovala, má krajský soud za to, že stejně tak je nutno posoudit i minulé období. Nárok podle je totiž sankcí postihující zaměstnavatele za porušení povinnosti. Ze zákona plyne, že zaměstnavatel je povinen poskytnout tuto náhradu v plné výši. Bylo by v rozporu s , pokud by měl poskytnout méně, přičemž by za něho byl zbytek doplacen ze státních prostředků formou podpory v nezaměstnanosti.

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karel Lukáš v.r.

Kamila Kovářová