Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 226/2025-32
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl soudkyní Mgr. Monikou Ptáček Číhalovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 14 248 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 851 Kč, jejíž splatnost se stanoví 60. den po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky ve výši 6 397 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 80,81 Kč a zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 14 248 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 280 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 851 Kč, jejíž splatnost se stanoví 60. den po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do nároku na zaplacení částky ve výši 6 397 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 80,81 Kč a zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 14 248 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 280 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 14 248 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem v částce 80,81 Kč od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 248 Kč od datum do zaplacení. Nárok dle tvrzení žalobkyně vznikl tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti Jméno žalobkyně., www.kamali.cz, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 24 měsíců. Poplatek za poskytnutí úvěru činil 330 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, sms poplatek 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč měsíčně, a úrok v částce 490 Kč byl splatný v rámci 2. - 8. splátky. RPSN činilo 37,55% ročně. Žalovaná uhradila částku 2 149 Kč, jinak přes výzvu žalobkyně ničeho. Před poskytnutím úvěru zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované. Příjmy činily 34 000 Kč, výdaje 17 920 Kč, zbývající částka 16 080 Kč postačovala k úhradě splátek úvěru.
2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen o.s.ř.) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci s postupem dle § 115a o.s.ř. projevili souhlas tím, že se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), resp. žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila v podání ze dne datum.
3. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů:
4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která byla splatná v 24 měsíčních splátkách přičemž celková částka činila 17 551 Kč. RPSN činilo 49,2 %. Tato částka byla zaslána žalované dne datum na bankovní účet č. č. účtu. Součástí vypočteného RPSN nejsou další náklady, a to 330 Kč coby poplatek za poskytnutí, 1 Kč ověřovací poplatek, 199 Kč za expres výplatu, 49 Kč měsíčně za SMS servis, a 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku. Součástí smlouvy žádné další informace o schopnosti žalovaného úvěr splácet nebyly. Žalovaná uhradila celkem 2 149 Kč, a to dne datum částku 1 094 Kč a dne datum částku 1 055 Kč (zjištěno ze smlouvy č. hodnota ze dne datum, sazebníku, výpisů z běžného účtu Jméno žalobkyně., kopie občanského průkazu žalované, výpisu čerpání).
5. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má příjem ve výši 22 000 Kč ze starobního důchodu. Příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč. Splátky jiných úvěrů uvedla ve výši 3 000 Kč. Dle úvěrové zprávy měla žalovaná dva dluhy, přičemž splátka činila 3 556 Kč. Příjmy žalované žalobkyně nijak neověřila. Karta klienta byla vyhotovena až dne datum, tedy v den podání žaloby (zjištěno z karty klienta, úvěrové zprávy).
6. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne datum k úhradě částky 3 710 Kč s tím, že pokud tuto neuhradí, dojde k vymáhání celého dluhu. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum s tím, že má uhradit celkem částku 14 248 Kč. Následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum prostřednictvím právního zástupce (zjištěno z výzev k úhradě a z předžalobní výzvy k úhradě vč. podacích lístků).
7. Z databáze ČNB o zápůjčních úrokových sazbách ARAD – spotřebitelské úvěry se podává, že v prosinci 2024 byl průměrný úrok u spotřebitelských úvěrů 8,63% ročně (zjištěno z databáze ČNB ARAD).
8. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. Současně soud vychází ze skutečnosti, že karta klienta byla vyhotovena až dne datum.
9. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
10. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, která byla splatná v 24 měsíčních splátkách přičemž celková částka činila 17 551 Kč. Žalobkyně uvedla, že RPSN činilo 49,2%, soud však výpočtem zjistil, že RPSN činilo 77% a ve smlouvě tak bylo uvedeno chybně. Celková částka, kterou měla žalovaná za 24 měsíců uhradit, totiž i s dalšími poplatky činila 17 181 Kč. Žalobkyně nezjišťovala příjmy ani výdaje žalované. Tvrzené příjmy, aniž by doložila, že je žalovaná sdělila, když vyplývají z karty klienta datované až dne datum, nijak neověřila. Žalovaná uhradila celkem 2 149 Kč
11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
12. Soud předmětnou smlouvu kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění rozhodném, (dále jen „o.z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění rozhodném, (dále jen „ZSÚ“), neboť žalobkyně uzavírala smlouvu v postavení podnikatele, žalovaný v postavení spotřebitele.
13. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
19. Shora cit. zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Ústavní soud v souvislosti s tímto principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu (viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018). Podle Ústavního soudu lze učinit závěr, že poskytovatel úvěru, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z judikatury citované tímto nálezem - jen samotný dlužník/spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Soudy proto poskytovatele úvěrů musí vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (viz cit. rozhodnutí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit.
20. Soud je tedy povinen zkoumat ex officio (§ 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění účinném od 29. 5. 2022), zda věřitel dostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně v návrhu netvrdila konkrétně a ani neprokazovala, že zkoumala úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, vyzval soud žalobkyni usnesením ze dne 9. 10. 2025, č.j. 32 C 226/2025-13, nechť ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplní mj. svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, a v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně žalobkyni upozornil, že některé ze zaslaných příloh nejsou čitelné. Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 10. 10. 2025. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že žalovaná měla dle žádosti příjem 34 000 Kč. Z doložených listin se uvádí pouze částka 22 000 Kč, přičemž soud zjistil, že listina vznikla až po poskytnutí úvěru a nejednalo se o tvrzení uvedená žalovanou. Nadto žalobkyně výslovně uvedla, že informace nijak neověřovala. Žalobkyně tak ani netvrdila, ani v řízení neprokázala, že před poskytnutím úvěru byla náležitě prověřena úvěruschopnost žalované, naopak z jí uvedených tvrzení a předložených listin je zřejmé, že své povinnosti nedostála, resp. na ni zcela rezignovala.
21. Soud v ohledu zjišťování podkladů pro posouzení úvěruschopnosti shledal, že toto bylo zcela nedostatečné, když se žalobkyně spokojila pouze s ničím nepodloženým tvrzením, které není podloženo žádnými doklady. Žalovaná uhradila po poskytnutí úvěru pouze dvě splátky.
22. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péči schopnost žalovaného úvěr splácet a současně byl žalovanému poskytnut úvěr s nezanedbatelným RPSN 77 %, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a zejména pro rozpor se zákonem podle § 580, § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZSÚ. I kdyby žalobkyně náležitě zkoumala úvěruschopnost žalované, byla by smlouva neplatná pro rozpor s dobrými pravy, neboť RPSN bylo nepřiměřeně vysoké.
23. Z uvedených důvodů soud práva a povinnosti mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované dne § 2991 a násl. o.z. a tak vznikl nárok vrácení částky, kterou žalované poskytla, snížené o již uhrazenou částku, tj. 7 851 Kč.
24. Žalovaná zůstala v řízení nečinná a neposkytla soudu vůbec žádnou součinnost k tomu, aby soud mohl na základě dostatečných informací o jejích poměrech (a to ani z doby uzavření smlouvy) určit splatnost jistiny dle možností žalované. Soud proto vycházel z toho, že žalovaná byla již dříve informována o povinnosti vrátit celou jistinu, byla jí zaslána i předžalobní upomínka i žaloba. Soud tak uzavřel, že je v možnostech žalované zbytek jistiny zaplatit do 60 dnů od právní moci rozhodnutí v této věci, což soud považuje za dostatečnou dobu pro našetření si dlužné jistiny.
25. Pokud jde o nároky nad rámec uvedené částky 7 851 Kč, tedy nároky na úroky z úvěru a smluvní pokutu, pak soud žalobu v tomto rozsahu jako nedůvodnou zamítnul, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Ohledně nároků vyplývajících ze smlouvy soud odkazuje na výše uvedené, tedy že smlouvu považuje za absolutně neplatnou a tedy žalobkyni nemohl vzniknout nárok na nic jiného, než na vrácení poskytnuté jistiny, ponížené o již uhrazené částky. Ohledně nároku zákonného, tj. nároku na zákonný úrok z prodlení, soud uvádí, že je pro něj závazný stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) a nutno konstatovat, že k dnešnímu dni žalovaná v prodlení s vrácením jistoty není, a proto zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud výrokem III. rozsudku podle § 142 odst. 2 o.s.ř., a ve věci převážně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu 10 % nákladů řízení (žalobkyně se domáhala zaplacení částky 14 248 Kč, přičemž byla úspěšná v částce 7 851 Kč). Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Dále odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 400 Kč, kdy sazba mimosmluvní odměny za každý úkon právní služby je vyčíslena podle § 14b odst. 1 vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a které byly zástupci žalobce přiznány dle § 11 odst. 1 AT za následující služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, podání žaloby. Zároveň zástupci žalobce náleží paušální částka jako náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby dle § 14b odst. 5 písm. a) AT za 3 úkony po 150 Kč, a náhrada za DPH 21% z odměny a náhrad zástupce ve výši 346,50 Kč. Celkem soud vyčíslil náklady žalobců částkou 2 796,50 Kč. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně, přiznal soud žalobkyni právo na náhradu 10 % nákladů řízení, tedy celkem částku ve výši 280 Kč. Odměnu a náhrady zástupce žalobkyně omezil soud v souladu s § 14b vyhlášky, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce v zastoupení právního zástupce podává obdobné návrhy na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je přitom peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.