Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 281/2025-25

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kvapilem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

o 16 188,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 9 088,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 480,21 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v částce 9 088,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 480,21 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení 16 188,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 10. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 100 Kč. Žalovaný peněžní prostředky čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných splátkách. Žalovaný na základě smlouvy o úvěru čerpal finanční prostředky v celkové výši 7 100 Kč na účet č. č. účtu dne 10. 10. 2024, svůj dluh však řádně a včas neplnil, čímž se dostal do prodlení se splácením. Žalobkyně proto požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 7 100 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 141,29 Kč, smluvního úroku ve výši 8 621,31 Kč, poplatků v celkové výši 238,92 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 87,16 Kč s odůvodněním, že si smluvní strany pro případ prodlení žalovaného sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož vyplynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 13 768 Kč. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaný není evidován v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR. Z těchto skutečností žalobkyně usoudila, že je žalovaný schopen úvěr splácet.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Soud má za prokázáno, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z., na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 7 100 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 7 100 Kč dne 10. 10. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se sjednanými úroky ve výši 1,016 % denně, RPSN 2 114,66 %, a spolu s poplatky v pravidelných splátkách. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni uvedl příjmy ve výši 26 500 Kč, žalobkyně zjistila příjmy ve výši 13 768 Kč. Výdaje pak žalovaný uvedl ve výši 2 000 Kč na půjčky, ve výši 9 000 Kč na bydlení a 4 000 Kč za ostatní výdaje. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Z přehledu bankovních transakcí a z odpovědi právnická osoba. ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému částku ve výši 7 100 Kč poskytla.

4. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako smlouvu o úvěru podle , (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

5. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nepostupovala s odbornou péčí. Měsíční výdaje tvrzené žalovaným jsou ve výši 15 000 Kč, měsíční příjmy zjištěné žalobkyní pak činí 13 768 Kč. Pouze z výše uvedeného (i s ohledem na částku 2 000 Kč na splátky úvěrů měsíčně) je patrné, že žalovaný je pravděpodobně předlužený a jeho příjem nepokrývá výdaje. S touto skutečností však žalobkyně již nijak dále nepracovala, v čemž soud shledává absenci odborné péče. Tento nedostatek pak způsobil, že žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je třeba smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudit jako absolutně neplatnou.

6. Žalobkyně tedy má nárok na vrácení prokazatelně poskytnuté jistiny ve výši 7 100 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Žalobkyni tedy nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.

7. Jelikož soud žalobkyni přiznal bezdůvodné obohacení ve výši 7 100 Kč (výrok I.), bylo třeba žalobu ve zbytku jako nedůvodnou zamítnout (výrok II.).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.