Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Co 59/2026-69

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, narozená rodné přijmení Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

o vydání věci

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 2. února 2026, č. j. –57,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 718,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 718,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované.

Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni skříň specifikovanou ve výroku I, a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 20 060,64 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. Své rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalobkyně neprokázala, že žalovaná nyní neprávem zadržuje její trezor. Žalovaná tvrdí, že trezor aktuálně v její držbě není a neví, kde se nachází. Je proto na žalobkyni, aby soudu prokázala, že trezor je v dispozici žalované. Z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že v roce 2023 se předmětný trezor nacházel v dané nemovitosti. Nic dalšího prokázáno nebylo, a to ani po příslušném poučení ze strany soudu prvního stupně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s plným úspěchem žalované, která byla zastoupena advokátem.

Proti výroku II podala žalobkyně včasné odvolání, v němž uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé v podstatě akceptuje, jelikož skutečně nedoložila důkazy o tom, kde se předmětný trezor nyní nachází (tedy vyjma důkazů, že jej žalovaná měla ve svém držení). Soud však měl přihlédnout k tomu, že žalovaná skutečně neoprávněně zadržovala a možná i dále zadržuje předmětný trezor, který je nepochybně ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná Policii ČR tvrdila, že předmětný trezor žalobkyni vydá, nikdy tak neučinila. Žalobkyně ani nemá do předmětné nemovitosti žádný přístup a nemůže tedy vědět, zda žalovaná Okresnímu soudu v Domažlicích sdělila pravdivou informaci či nikoli. Je však nepochybné, že žalovaná měla předmětnou věc v držení a že ji žalobkyni jako vlastníku věci nevydala. Žalobkyni nezbylo než podat žalobu, ale nemohla tušit, že žalovaná bude před soudem prvního stupně tvrdit, že předmětný trezor již nemá v držení a není jí známo nic o tom, kde se nyní nachází. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok II tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně vyjádřila, kdy uvedla, že základním principem rozhodování o nákladech řízení je úspěch ve věci, přičemž je to žalovaná, která v řízení uspěla, respektive žalobkyně neuspěla. To, že se žalobkyně rozhodla podat žalobu, je jedna věc, ale dále byla v průběhu sporu konfrontována s tvrzením, že žalovaná již tuto věc ve své dispozici nemá. Žalobkyně byla poučena o důkazním břemeni, že plnění jí požadované, je plněním ze strany žalované možným, a to ke dni vydání rozhodnutí. Žalobkyně nereagovala na vývoj sporu adekvátním způsobem a nechala soud rozhodnout o nároku tak, jak jej definovala na počátku řízení. Pak si tím způsobila neúspěch v řízení, jelikož její žaloba byla zamítnuta. Tuto skutečnost nelze klást k tíži žalované, která po celou dobu řízení tvrdila, že věc nemá v držení a není ani pasivně legitimována.

Odvolání žalobkyně není důvodné.

V přezkoumávané věci byla žalobkyně plně neúspěšná, neboť soud její žalobu v plném rozsahu zamítl. Ve smyslu má proto žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Shora uvedené odvolací námitky jsou pro přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí právně irelevantní, neboť žalobkyně byla řádně poučena o povinnosti tvrdit a prokazovat, že žalovaná má v držení věc, kterou žalobkyně požadovala vydat a že je tak schopna učinit ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně svoje procesní povinnosti nesplnila, proto soud žalobu zamítl a žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení, jak soud správně rozhodl.

Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II jako věcně správný dle potvrdil.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle za použití , kdy v odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu jeho nákladů, které představuje odměna ze zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby dle (sepis vyjádření k odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o nákladech řízení ve výši 20 060,64 Kč) ve výši 970 Kč. Zástupce žalované má dále nárok na jeden režijní paušál dle vyhlášky ve výši 450 Kč a 21 % DPH, celkem 1 718,20 Kč. Žalobkyně je povinna nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalované v běžné pariční lhůtě (, ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.