Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 307/2025-28

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Sobalou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

733 01 Karviná - Fryštát

o 47 612,94 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 23 847,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 457,69 Kč za dobu od 18. 9. 2024 do zaplacení, a částky 765,1 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 23 847,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 457,69 Kč za dobu od 18. 9. 2024 do zaplacení, a částky 765,1 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 46 847,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 457,69 Kč za dobu od 18. 9. 2024 do zaplacení, a smluvní pokuty ve výši 765,1 Kč, s odůvodněním, s žalovaným uzavřela dne 21. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s postupným čerpáním. Žalovaný čerpal dne 21. 1. 2024 částku 23 000 Kč, dne 17. 2. 2024 částku 23 000 Kč a dne 19. 5. 2024 částku 23 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a žalobkyně proto vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 17. 9. 2024. Žalovaný je tak v prodlení s úhradou celého dluhu od 18. 9. 2024. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 19. 4. 2024 do 17. 9. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval ve věci v souladu s ustanovením bez nařízení jednání, když k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V daném případě účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z jednotlivých listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

5. Ve smlouvě o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 21. 1. 2024 mezi žalobkyní jako věřitelkou a žalovaným jako dlužníkem, se žalobkyně a žalovaný dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému částku až do výše 80 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, na účet žalovaného č. č. účtu a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky vrátí v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, splatnost 1. splátky nastává 20. 2. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 25. 4. 2025. Byla sjednána úroková sazba 0,88 % denně. Z přehledu bankovních transakcí a výpisu z účtu č. účtu soud zjistil, že žalovaný od žalobkyně přijal na základě smlouvy platby na svůj účet uvedený ve smlouvě o revolvingovém úvěru dne 21. 1. 2024 částku 23 000 Kč, dne 17. 2. 2024 částku 23 000 Kč a dne 19. 5. 2024 částku 23 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala schopnost žalovaného splácet tak, že se spokojila s tvrzenou výši příjmu žalovaného, kterou si nikterak neověřila a vyšla tak z příjmu ve výši 86 000 Kč, dále vyšla z informací uvedených žalovaným, a to z pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 8 000 Kč, z pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 12 000 Kč, dalších nezbytných měsíčních výdajů 3 000 Kč, ostatních zbytných výdajů 3 000 Kč. Uvedené soud zjistil zy „Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti Jméno žalobkyně.“

6. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce vyhodnotil následovně.

7. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě úvěru ve smyslu o. z., přičemž na smlouvu v plném rozsahu dopadá regulace stanovená , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), neboť žalovaný uzavíral tuto smlouvu v postavení spotřebitele ( o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a žalobkyně v postavení podnikatele ( o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu . Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle a 2 věty první , posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Soud má zato, v souladu s ustálenou judikaturou, vycházející z premis stanovených Nejvyšším soudem ČR v rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018 a nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, je nutno pro závěr o postupu s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, trvat na tom, že poskytovatel úvěru se nemá spokojit pouze s tvrzeními od spotřebitele, ale musí mít tato tvrzení ověřena. Povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele pak není vázána na výši poskytovaného spotřebitelského úvěru, tato povinnost musí být poskytovatelem úvěru splněna vždy, pokud závazkový vztah spadá pod působnost . V dané věci poskytovatel spotřebitelského úvěru neověřil výši příjmu žalovaného, ani výši jeho skutečných výdajů, spokojil se toliko s tím, co uvedl sám žalovaný. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, odchozími platbami z bankovního účtu apod.) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Soud má za to, že pro postup s odbornou péčí je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru skutečnou výši příjmů a výdajů na bydlení ověřil, a jestliže tak neučinil, nelze uzavřít, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, tak aby nebyly dány pochyby o tom, že žalovaný bude schopna poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s větou druhou, což je dle věty prvé stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. K neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.

8. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu , a to pro porušení povinnosti žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalovanému celkem částku 69 000 Kč a dále že žalovaný na předmětný úvěr žalobkyni vrátil celkem částku 46 000 Kč vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle věty třetí , jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 23 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovaného zavázal k úhradě této částky. Ustanovení věty třetí představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , s ohledem na to, že mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovaným tvrzeno, že by nebylo v jeho možnostech vrátit jistinu zápůjčky v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaný byl opakovaně vyzván k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 21. 5. 2025 a došel proto k závěru, že po žalovaném lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnil ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle , a uložil proto žalovanému splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaný se dosud nedostal do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též co do požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úroky, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaný povinen dle .

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšná co do více než poloviny požadovaného nároku a procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.