Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 495/2026

-150

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně Saunia, s. r. o., IČO 27633594, se sídlem v Praze 1, Olivova 2096/4, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Strži 2102/61a, proti žalované České republice – Ministerstvu zdravotnictví, se sídlem v Praze 2, Palackého náměstí 375/4, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 31 350 285,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2025, č. j. -113, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vůči žalované zaplacení v záhlaví uvedené částky z titulu náhrady škody (ušlého zisku) vzniklé v důsledku celkem šesti mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví vydaných v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19 (konkrétně se jednalo o mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, účinné od 30. 9. 2021 do 22. 11. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-27/MIN/KAN, účinné od 22. 11. 2021 do 22. 11. 2022, č. j. MZDR 14601/2021-28/MIN/KAN, účinné od 22. 11. 2021 do 26. 12. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-31/MIN/KAN, účinné od 26. 12. 2021 do 28. 12. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-32/MIN/KAN, účinné od 29. 12. 2021 do 2. 1. 2022, a č. j. MZDR 14601/2021-34/MIN/KAN, účinné od 3. 1. 2022 do 10. 2. 2022), na základě nichž byla žalobkyně povinna kontrolovat prostřednictvím aplikace čTečka bezinfekčnost klientů navštěvujících jí provozované sauny, což dle přesvědčení žalobkyně vedlo ke snížení jejich návštěvnosti.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 7. 2025, č. j. -85, žalobu zcela zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení (výrok II).

3. K odvolání žalobkyně poté ve věci rozhodoval Městský soud v Praze jako soud odvolací, který v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

4. Rozsudek odvolacího soudu, a to v celém rozsahu, napadla žalobkyně včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle , 2 , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl jako nepřípustné.

5. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

8. Dovolací soud připomíná, že je obsahovým vymezením a právní konstrukcí dovolacího důvodu, který byl v dovolání uplatněn, striktně vázán (srov. věta první , podle kterého rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání). Dovolatel je přitom ze zákona povinen v dovolání uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost – při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání – konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu. Úkolem Nejvyššího soudu v dovolacím řízení totiž není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele, nýbrž je povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání tak, že specifikuje konkrétní odvolacím soudem vyřešenou právní otázku z oblasti hmotného či procesního práva, a tu pak spojí s jednou ze situací předpokládaných v (ve vztahu k rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, případně Ústavního soudu). Přístup k dovolacímu řízení je totiž z vůle zákonodárce záměrně omezen a formalizován tak, aby se Nejvyšší soud mohl podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. ).

9. Odvolací soud svůj závěr o nedůvodnosti podané žaloby založil na závěru, v souladu s nímž žalobkyni právo na náhradu tvrzené škody nevzniklo proto, že a) prvních pět dotčených mimořádných opatření nebylo zrušeno ani změněno pro svou nezákonnost [pročež se nejedná o nezákonná rozhodnutí ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], přičemž požadované plnění jí současně nemůže být přiznáno ani podle , o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, dále že b) v případě šestého mimořádného opatření (které pro svou nezákonnost zrušeno bylo) žalobkyni nelze považovat za účastníka řízení ve smyslu , pokud sama nevyužila dostupného právního prostředku představovaného správní žalobou, kterou by toto opatření napadla (viz body 15 až 19 odůvodnění napadeného rozsudku), a konečně že c) mezi tvrzenou újmou a předmětnými mimořádnými opatřeními není dán vztah příčinné souvislosti, neboť žalobkyně dostatečně netvrdila a neprokázala, že by k poklesu návštěv klientů v jejích zařízeních, jakož i k poklesu využívání služeb, které žalobkyně poskytovala, došlo v důsledku vydání těchto opatření a nikoliv v důsledku vlastní pandemie (viz bod 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s body 10, 21 a 22 odůvodnění napadeného rozsudku).

10. Správnost posledně uvedeného závěru odvolacího soudu o nedostatku vztahu příčinné souvislosti mezi dotčenými mimořádnými opatřeními a tvrzenou újmou však žalobkyně způsobem vyžadovaným výše citovaným v dovolání nezpochybnila, tj. v návaznosti na něj nevymezila žádnou právní otázku, jejíž řešení by považovala za nesprávné (viz ) a ve vztahu k níž by též specifikovala příslušný důvod přípustnosti dovolání ve smyslu Za této situace však žádná z právních otázek, jejichž prostřednictvím žalobkyně v dovolání zpochybnila správnost napadeného rozhodnutí v jeho závěrech týkajících se neexistence nezákonného rozhodnutí a nesplnění podmínky účastenství žalobkyně v řízení, jež vyústilo ve zrušení posledního z předmětných mimořádných opatření, přípustnost podaného dovolání ve smyslu založit nemůže. Jestliže totiž obstál některý z důvodů, pro nějž odvolací soud nároku žalobkyně nevyhověl (zde proto, že žalobkyně jeho správnost v dovolání řádně nezpochybnila), nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle , neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se v poměrech dovolatelky nemohlo nijak pozitivně projevit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. ).

11. V části, v níž podané dovolání směřuje proti výroku II rozsudku odvolacího soudu, jakož i proti jeho výroku I, pokud jím byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně, tedy proti výrokům, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není dovolání objektivně přípustné, neboť tak stanoví

12. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně odmítl.

13. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalované v souvislosti s vyjádřením k podanému dovolání. Za situace, kdy žalovaná, která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši stanovenou na částku 300 Kč, a to podle a a , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 4. 2026

Mgr. Viktor Sedlák předseda senátu