Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3334/2025

-309

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. S., zastoupené Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem se sídlem v Brně, Zachova č. 633/4, proti žalovanému Truhlářství Chodora s. r. o. se sídlem v Chotěšově, Mantovská č. 162, IČO 29158028, zastoupenému JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem se sídlem v Plzni, Kardinála Berana č. 967/8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. července 2025, č. j. -270, takto:

I. Dovolání žalobkyně seodmítá.

Stručné odůvodnění ( )

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 7. 2025, č. j. -270, není podle ustanovení přípustné, neboť dovolatelka v něm uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jejích námitek nevyplývají žádné rozhodné právní otázky ve smyslu

Dovolatelka v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, zda „je třeba respektovat důsledky vadného poučení soudem ve vztahu k procesní a hmotněprávní správnosti rozsudku“, která podle ní nebyla v judikatuře dovolacího soudu dosud vyřešena. Přestože v dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci, podstatou dovolání jsou namítané vady řízení, nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (zejména s těmi, na nichž odvolací soud založil svůj závěr, že absence vstupní lékařské prohlídky a skutečnost, že žalovaný nedodal právnímu předchůdci žalobkyně pracovní oděv, neměly na jeho pracovní úraz vliv a nebyly příčinou pracovního úrazu) a se způsobem, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl (s hodnocením důkazů na základě něhož k nim dospěl, zejména úředního záznamu o podání vysvětlení v trestním řízení).

Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ).

Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak rovněž nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Dovolací soud v projednávané věci neshledal ani extrémní rozpor mezi závěry odvolacího soudu o skutkovém stavu věci a provedenými důkazy, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení provedených důkazů. V případě uvedeného „extrémního rozporu“ se jedná obvykle o situace, kdy je zjištění skutkového stavu prima facie natolik vadné, že by k němu soud nemohl při respektování základních zásad hodnocení důkazů vyplývajících z ustanovení a násl. nikdy dospět (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ). O takovou situaci se však v posuzovaném případě zjevně nejedná.

Další námitky dovolatelky směřující proti závěrům odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti mezi porušením pracovněprávních předpisů žalovaným a pracovním úrazem V. S. a o rozsahu, v jakém se žalovaný zprostil své odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem, představují pouhý nesouhlas a polemiku s těmito závěry odvolacího soudu a jejich odůvodněním. Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu či polemika s jeho závěry však k založení přípustnosti dovolání nepostačují (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemohou založit ani námitky dovolatelky, že „poučení, jež odvolací soud učinil na začátku svého jednání, je v rozporu s a obsahem spisu“ a že odvolací soud „chybně negoval diskreční pravomoc soudu nalézacího bez toho, že by provedl nové důkazy (či zjistil nové skutečnosti)“, neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání podle ), ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen námitky tzv. jiných vad řízení, k nimž však dovolací soud přihlíží podle ustanovení věty druhé jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci splněn není. Kromě toho dovolatelka přehlíží, že odvolací soud je oprávněn změnit rozsudek soudu prvního stupně, jestliže soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav, nebo jestliže po doplnění nebo zopakování dokazovaní v odvolacím řízení je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout (srov. ).

V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, v nichž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve výroku o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení a i)

Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu