Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 C 96/2023-36

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Matoušem ve věci

žalobce:Jméno žalobce., reg.č.: Anonymizováno

sídlem Adresa žalobce

zastoupený advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 28 641,14 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 809,25 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit

- částku ve výši 12 831,75 Kč

- kapitalizovaný úrok ve výši 1 828,74 Kč

- kapitalizovaný úrok ve výši 6 314,66 Kč

- úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1.12.2022 do zaplacení

- úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1.12.2022 do zaplacení

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 809,25 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 700 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit- částku ve výši 12 831,75 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 1 828,74 Kč- kapitalizovaný úrok ve výši 6 314,66 Kč- úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1.12.2022 do zaplacení- úrok ve výši 7,9 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1.12.2022 do zaplaceníse zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 28 641,14 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 16.5.2017 uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 827,48 Kč spolu s poplatky dle sazebníku a úrokem ve výši 9,90 % ročně. Ze strany žalovaného však nebylo plněno řádně a včas; na svůj dluh uhradil 34 190,75 Kč. Žalobce proto z důvodu opakovaného porušování smlouvy žalovaným od smlouvy o úvěru odstoupil, čímž se dluh stal k 16.9.2021 splatným. Podanou žalobou se žalobce domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 28 291,14 Kč, poplatků ve výši 350 Kč kapitalizovaného úroku od 16. 5. 2017 do 16.9.2021 ve výši 1 828,74 Kč, kapitalizovaného úroku od 17.9.2021 do 31.11.2022 ve výši 6 314,66 Kč úroku ve výši 7,90 % ročně z částky 28 641,14 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 641,14 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení.

2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2023, č.j. -6 bylo řízení dle ustanovení , , ve znění přerušeno. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 3. 2025, č.j. spisová značka bylo schválené oddlužení plněním splátkového kalendáře zrušeno a insolvenční řízení zastaveno.

3. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

4. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci s tímto postupem soudu souhlasili za použití ustanovení ).

5. Dne 16. 5. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouvy o hotovostním úvěru „Anonymizováno Anonymizováno. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl úročený sazbou ve výši 9,9 % ročně, bezhotovostně na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 827,48 Kč spolu s poplatky dle sazebníku.

6. Z údajů o zaměstnanosti žalovaného se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr zaměstnán jako obchodník na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 14 249 Kč a měl brigádu v oblasti marketingu s uváděným čistým příjmem ve výši 3 500 Kč.

7. Z výpisu z CBCB registru soud zjistil, že žalovaný neměl v době uzavření smlouvy žádné závazky, na které by nehradil včas splátky.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru se podává, že žalovaný byl v době žádosti o úvěr svobodný, bydlel u rodiny a neměl žádné vyživovací povinnosti. Byl zaměstnaný jako obchodník a jeho čistý měsíční příjem činil 15 000 Kč měsíčně. Dále vykonával brigádu, z níž mu plynul měsíční příjem ve výši 3 500 Kč.

9. Výzvou ze dne 16. 9. 2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 1 670,82 Kč a poplatku ve výši 150 Kč do 7 dnů od doručení výzvy.

10. Z historie úvěru ze dne 24. 10. 2022 se podává, že žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 50 000 Kč a žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 34 190,75 Kč.

11. Předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě celého dluhu ve výši 43 237,12 Kč.

12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

13. Soud v projednávané věci aplikoval , (dále jen „“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“).

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. ). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

22. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.

23. V posuzované věci si žalobce od žalovaného nevyžádal potvrzení o pravidelných měsíčních příjmech. Žalobce žádným způsobem nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod. Přesné zjištění a ověření reálné výše měsíčních výdajů není zcela možné, jistě však bylo v možnostech žalobce ověřit si alespoň část výdajů žalovaného. Žalobce rovněž ani nenahlížel do registrů BRKI, NRKI nebo SOLUS.

24. Žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil příjmy a výdaje žalovaného. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. spisová značka, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. spisová značka.

25. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce zcela nesprávně vyhodnotil údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

26. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru byly od počátku absolutně neplatné. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. spisová značka).

27. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 809,25 Kč a soud v této části žalobě vyhověl (výrok I.). Soud pravidelné splátky ve výši 700 Kč považuje za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh, když žádné bližší skutečnosti ke schopnostem a možnostem žalovaného dluh splácet nebyly zjištěny, přičemž žalovaný nemůže být stran splácení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení na tom být hůře, než by byl, pokud by smlouvy o úvěry měly být platné. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl (výrok II.).

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl z procesního hlediska převážně úspěšný, náležela by mu proto (poměrná) náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.