Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 350/2025-21

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Hlinkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 13 046 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 046 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 993,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 4 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 046 Kč od 20. 7. 2024 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 993,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3. 11. 2025 domáhala na žalovaném zaplacení částky o 13 046 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že společnost právnická osoba., IČO IČO, dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“, uzavřela s žalovaným dne 19. 6. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal mimo dlužnou jistinu zaplatit dále částku ve výši 3 779,70 Kč jako poplatku za poskytnutí úvěru a úrok ve výši 266,30 Kč. Žalovaný se uvedené zavázal splatit do 19. 7. 2024. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným nejprve dne 1. 9. 2025 postoupila na společnost právnická osoba., IČO IČO, ta následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 1. 9. 2025. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2025. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala právní předchůdkyně zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.

2. Dále v podání ze dne 17. 2. 2026 doplnila, že žalovaného prověřila v dalších databázích různých provozovatelů, kteří informují o platební morálce žalovaného, žalobkyně však neuvedla bližší podrobnosti, které z uvedených databází zjistila. Žalovanému byla ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji, která musí být minimálně ve výši životního minima.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne 19. 6. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO, jako věřitelem, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě které se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v celkové částce 13 046 Kč do 30 dnů od odeslání finančních prostředků. Částka 13 046 Kč se skládala z částky 9 000 Kč jako jistiny, částky 3 779,70 Kč jako poplatku za zpracování úvěru a úroku ve výši 266,30 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 18. 6. 2024 na účet č. číslo č. účtu částku 9 000 Kč, vlastníkem účtu je žalovaný (Potvrzení o platbě částky 9 000 Kč z účtu č. č. účtu na účet číslo č. účtu, zpráva pro příjemce Anonymizováno pujcka ze dne 2024-06-18, Informace o vlastníkovi). Dne 1. 9. 2025 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě níž byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz Dílčí smlouva o postoupení pohledávek, vč. Přílohy, řádek 790729). Dopisem ze dne 10. 9. 2025 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 2025 a Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky). Prověření úvěruschopnosti bylo žalobkyní prokazováno prohlášením žalobce, že pobírá 32 000 Kč měsíčně, výdaje má 6 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč měsíčně, měsíční splátka nebankovních úvěrů ve výši 1 000 Kč měsíčně a 2 000 Kč měsíčně další výdaje (Úvěruschopnost klienta k půjčce č. hodnota).

5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

6. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Podle , (dále jen „o. z.“) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla povinna před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. , posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy

13. Dle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. , pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. V daném případě žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když vycházela z veřejně dostupných databázích, mimo jiné ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. To však nebylo dostačující, protože právní předchůdkyně žalobkyně měla především prověřit konkrétní výši příjmů a výdajů žalovaného, které tvrdil ve výši příjmů 32 000 Kč měsíčně a ve výši výdajů 6 000 Kč měsíčně. Na výzvu soudu, aby tato tvrzení doplnila, uvedla pouze obecná tvrzení, důkaz, kterým by doložila skutečné zkoumání příjmů a výdajů žalovaného v době uzavírání smlouvy, nepředložila.

16. Soud proto dovodil, že smlouva mezi účastníky ze dne 19. 7. 2024 je absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. Vztah mezi stranami je možné vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný nevrátil ničeho, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 9 000 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek ve výši 3 779,70 Kč, úrok ve výši 266,30 Kč či zákonný úrok z prodlení soud žalobu zamítl (výrok II.). Soud zamítl zákonný úrok z prodlení, protože dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. , splatnost zbývající části jistiny ještě (na základě dohody stran či na základě rozhodnutí soudu) nenastala, a proto nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z částky 9 000 Kč, tento postup potvrdil i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2026, č.j. –73, či ze dne 21. 5. 2024, 12 Co 106/2024–71.

18. Co se týká lhůty, ve které by měl žalovaný dluh vrátit, žalovaný zůstal v této části řízení nečinný, soud nemohl dle odstavce 2 zákona o spotřebitelském úvěru zjistit, jaké jsou možnosti spotřebitele vrátit dlužnou částku, proto je povinen dle , občanský soud řád, dále jen „“, zaplatit dlužnou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 993,18 Kč, přičemž tato částka představuje 37,98 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,99 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,01 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 046 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

20. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně vymáhá u soudu desítky pohledávek týkající se pojistného, přičemž právě řízení o nároku na úhradu pojistného lze považovat za jeden z typů řízení, předpokládaných ustanovením § 14b a. t. a vzor žaloby, který byl použit v tomto řízení, je totožný se vzorem žalob v ostatních řízeních, pouze jsou doplňovány odlišné údaje specifické pro každého žalovaného, přičemž je zde i minimální skutková individualizace, opakovaně se však jedná o obdobné případy co do skutkové a právní stránky věci. Lze tak učinit závěr o tom že se jedná o tzv. formulářovou žalobu a při rozhodování o nákladech řízení aplikovat ustanovení § 14b a. t. advokátního tarifu.

21. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.