Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
A3D6DEC078B9A318C1258DDB004D0F7E.html
HTML · 11.95 KB
No categories available
11 Tcu 27/2026
11 Tcu 27/2026-40
USNESENÍ
Zamítá se
J. K.
, rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 83 Hv 65/19i.
O d ů v o d n ě n í :
1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 83 Hv 65/19i, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2019, byl J. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu profesionálně provedené závažné krádeže podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 130 odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), dále přečinu zatajení listiny podle § 229 odst. 1 StGB a přečinu krádeže bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 3 StGB. Za uvedené přečiny byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání třech let a šesti měsíců.
2. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
3. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě nejsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
4. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
5. Z podaného návrhu, jakož i z obsahu připojeného spisu a dalších podkladů vyplývá, že citované cizozemské odsouzení bylo sice do evidence rejstříku trestů zaznamenáno dne 12. 7. 2023, avšak o uznání rozsudku Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 83 Hv 65/19i, který nabyl právní moci dne 7. 8. 2019, na území České republiky již dříve rozhodl podle § 306 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění účinném ke dni vydání daného rozhodnutí, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 6. 2020, sp. zn. 71 T 1/2020, a to ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 14 To 82/2020.
6. Uvedená skutečnost vyplývá jednak z aktuálního opisu evidence rejstříku trestů odsouzeného [srov. bod 5)], jednak z citovaného rozsudku Městského soudu v Praze a usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo odvolání odsouzeného podle § 256 tr. řádu
per analogiam
zamítnuto.
7. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl a tento zamítl.
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 3. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu